AK-PS přináší odpovědi na vybrané právní otázky související s pandemií onemocnění COVID-19

aktuální ke dni 23.04.2020

• Nahradí mi stát škodu, která mi vznikla nuceným uzavřením provozovny?

Městský soud v Praze dnes rozhodl ve věci návrhu na zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydaných v souvislosti s výskytem onemocnění COVID-19 v ČR, a to tak, že s účinností ke dni 27.4.2020 zrušil:

- mimořádná opatření MZ ze dne 17.4. a 26.3.2020 o omezení maloobchodního prodeje a

- mimořádná opatření MZ ze dne 15.4. a 23.3.2020 omezující volný pohyb osob.

Tato opatření soud označil za nezákonná, protože MZ jejich vydáním překročilo meze svojí působnosti. Lze předpokládat, že vláda na toto rozhodnutí soudu nyní pravděpodobně zareaguje vydáním nových opatření a podáním kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu ČR.

Ke kontextu celé kauzy shrnujeme:

V průběhu současné koronavirové pandemie vydává česká vláda řadu opatření. Z pohledu nároku osob na náhradu způsobených škod v důsledku této pandemie může být zásadní na jakém zákonném podkladu vláda, resp. její ministerstva, tato opatření přijímají.

Dosud se objevila následující opatření:

- krizová opatření podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

Některá tato opatření vydala vláda zkraje vyhlášení nouzového stavu začátkem března (např. o omezení volného pohybu osob, zákazu určeného maloobchodního prodeje a uzavření vybraných provozoven služeb pro veřejnost).

Krizový zákon stanovuje povinnost státu nahradit škodu, která vznikla v souvislosti s provedenými krizovými opatřeními.

Nárok je třeba uplatnit písemně u příslušného orgánu, který krizové opatření vydal (tedy zpravidla u Úřadu vlády ČR), a to do 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, nejdéle však do 5 let od vzniku škody.

- mimořádná opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Tato opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví (v některých případech jako nahrazující předchozí vládní krizová opatření z počátku března a nyní vybraná z nich zrušená ke dni 27.4.2020 Městským soudem).

Zákon o ochraně veřejného zdraví ale žádnou povinnost státu nahradit škodu nestanoví. Naopak výslovně říká, že vzniklé náklady nese osoba, které byla povinnost uložena.

V důsledku výše nastíněného tak může dojít k tomu, že za opatření vyhlašovaná na podkladě jiného než krizového zákona nebude příslušet poškozené osobě žádná náhrada škody.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Lze se důvodně obávat, že již nyní vysoké náklady na boj s pandemií COVID-19 a způsobené škody (nehledě na ušlé zisky podnikatelů) hluboce zasáhnou státní rozpočet. Z toho důvodu budou podnikatelé odrazováni od uplatňování svých práv.

Prokazování jakékoliv škody (a zejména ušlého zisku) je i za „normálního“ běhu okolností poměrně obtížnou disciplínou. Doporučujeme nyní pečlivě evidovat veškeré Vaše škody (aby bylo možno předložit řádné důkazy před soudem). Soudy dle našich zkušeností zpravidla jakékoliv náhrady ze státních peněz limitují na minimum. Nelze ani vyloučit všemožné více či méně účelové interpretace vylučující náhradu škody podnikatelům, neboť by ztrátu měli přijmout jako důsledek podnikatelského rizika spojeného s dopady globální pandemie.

Současně ale kvitujeme rozhodnutí Městského soudu v Praze. Soud tímto rozhodnutím odmítl, aby pravomoc takto výrazně omezující občany (plošné omezení maloobchodního prodeje a volného pohybu osob) mělo jedno ministerstvo! Zároveň souhlasíme s apelem soudu na vládu, aby opatření podobného rozsahu zasahující do základních práv a svobod přijímala jako tzv. krizová podle krizového zákona. Ostatně vláda ani nikterak přesvědčivě nevysvětlila, proč původní koncepci krizových opatření v půlce března opustila.“