(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 240/2015 ze dne 6. 9. 2016)
V této věci uzavřeli podnikatelé kupní smlouvu. Pro případ sporu byla mezi stranami sjednána dohoda o příslušnosti soudu (tzv. prorogační doložka). Tato doložka však byla sjednána pouze odkazem na všeobecné obchodní podmínky (VOP), které nadto nebyly přiloženy ke smlouvě, ale pouze uvedeny na běžných internetových stránkách prodejce.
Z předmětné kupní smlouvy následně vznikl mezi stranami spor a věc se dostala k soudu. Soud příslušný podle prorogační doložky ve VOP pak rozhodl o své nepříslušnosti. Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že odkazem na ke smlouvě nepřiložené VOP nelze platně sjednat prorogační doložku.
Nejvyšší soud konstatoval, že prorogační doložka byla sjednána platně.
Podle Nejvyššího soudu lze dohodu o příslušnosti sjednat i ve VOP, které jsou ke smlouvě přiložené nebo jsou stranám známé (což byl právě tento případ). Přísnější podmínky platné pro spotřebitele se mezi podnikateli neuplatní.