Dohodu s vedoucím zaměstnancem o odvolání z pracovního místa lze sjednat i s jinými vedoucími zaměstnanci než jen těmi výslovně jmenovanými zákoníkem práce

Rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1073/2017, ze dne 10.5.2018

Dne 21.11.2014 byl žalobce odvolán z pracovního místa „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“. Ve stejný den s ním žalovaná společnost rozvázala pracovní poměr výpovědí, a to z důvodu, že nemá jinou práci odpovídající žalobcovu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, kterou by mu mohla nabídnout. Žalobce se následně domáhal, aby bylo určeno, že odvolání a výpověď z pracovního poměru jsou neplatné.

Soud prvního stupně rozhodl, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Soud svůj závěr odůvodnil existujícím úmyslem žalované podat inzerát na obsazení pozice obchodního manažera pro Ostravsko, který žalovaná měla v době podání výpovědi žalobci. Žalovaná inzerát zveřejnila dne 3.12.2014. Podle soudu bylo tedy prokázáno, že v okamžiku výpovědi existovalo pracovní místo, které se žalovaná snažila obsadit, ale žalobci jej nenabídla.

Odvolací soud toto rozhodnutí zrušil pro nedostatek důkazů. Dle odvolacího soudu nelze pouze z výše zmíněného inzerátu dovodit, že žalovaná měla pro žalobce vhodné pracovní místo. Dále odvolací soud rozhodl, že odvolání z pozice vedoucího zaměstnance bylo platné, když uvedl, že ustanovení § 73 zákoníku práce, které konkrétně stanoví, že vedoucími zaměstnanci jsou pouze zaměstnanci v přímé řídící působnosti statutárního orgánu, zaměstnavatele nebo jiného takto působícího vedoucího zaměstnance, není kogentní a lze se od něj v případě dohody stran odchýlit. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu, neboť odvolací soud měl nesprávně posoudit dosud neřešenou právní otázku.

Nejvyšší soud toto dovolání zamítl.

Nejvyšší soud uvedl, že žalobce na své pozici „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“ dle soudu vykonával práci, která odpovídala zákonné definici osoby vedoucího zaměstnance. V souladu s tím si strany v pracovní smlouvě platně sjednaly možnost odvolání dle ustanovení § 73 zákoníku práce. Soud dodal, že od zmiňovaného ustanovení se lze odchýlit rozšiřujícím způsobem, je-li respektován smysl institutu vedoucího zaměstnance, tedy že tito zaměstnanci jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (§ 11 zákoníku práce). Nejvyšší soud tak shledal odvolání žalobce z pracovní pozice platným, neboť platnou je i sjednaná možnost odvolání v pracovní smlouvě.