Nejvyššího soudu je námitka promlčení ve sporu o náhradu za omezení vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1042/2017, ze dne 13.12.2017)

V této věci se žalobkyně domáhala náhrady škody po ČR za nucené omezení vlastnického práva v důsledku protiústavní regulace nájemného. Požadovaná částka odpovídá rozdílu mezi tržním a regulovaným nájemným v období od 1. 9. 2003 do 31. 8. 2006. Stát na straně žalovaného ovšem namítal promlčení nároku na náhradu.

Námitka promlčení ze strany státu neměla být podle Nejvyššího soudu obecnými soudy vůbec akceptována, protože je to v rozporu s dobrými mravy. Vychází tak z nálezu Ústavního soudu o selhání státu, ve kterém stát dlouhodobě neposkytl pronajímatelům odpovídající ochrany, v tomto případě svou protiústavní nečinností spočívající v nepřijetí zvláštní úpravy, díky které by pronajímatelé byli oprávněni v některých případech zvýšit nájemné.

V otázce výše náhrady vychází Nejvyšší soud ze závěrů ESLP, podle kterého by měla být zásadně totožná s rozdílem mezi tržním a regulovaným nájemným.