Nejvyššího soudu lze svépomoc uplatnit jen ve zcela nezbytných případech, kdy by zásah veřejné moci přišel pozdě.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4580/2017, ze dne 31. 10. 2017)

V této věci se žalobkyně domáhala odstranění zámku a petlice z dveří její chaty, které byly umístěny na dveřích směřujících do pozemku žalovaných. Žalovaní tam zámek umístili, aby zabránili přístupu žalobkyně na jejich pozemek. Soud prvního stupně žalobkyni vyhověl s odůvodněním, že žalovaní neoprávněně ruší vlastnické právo žalobkyně. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl s tím, že žalovaná vstupovala dveřmi na pozemek, i když s tím žalovaní nesouhlasili. Zároveň podle názoru odvolacího soudu nebyla prokázána újma způsobená žalobkyni. Jednalo se tedy o dovolenou svépomoc ze strany žalovaných.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně vyhověl. Podmínkou pro uplatnění svépomoci je podle Nejvyššího soudu ohrožení práva, bezprostředně hrozící vznik závažné újmy, jakož i skutečnost, že zásah veřejné moci by přišel pozdě. Je ovšem třeba vzít do úvahy i to, že proti rušení držby se lze bránit držební (posesorní) žalobou, která je projednávána ve zvláštním, zkráceném řízení (§ 176 a násl. o.s.ř.). Při posouzení, zda šlo o dovolenou svépomoc, je dále nutné zohlednit povahu a význam bráněného práva, intenzitu zásahu do něj, následky spojené s porušením práva, jakož i s použitím svépomoci.

Odvolací soud se v tomto případě s těmito podmínkami pro uplatnění práva svépomoci dostatečně nezabýval, proto jeho rozsudek Nejvyšší soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.