Nepřiznání smluvní pokuty pro rozpor se zásadou poctivého obchodního styku

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 ze dne 4. 4. 2016)

Žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka uzavřely smlouvu o dílo, v níž sjednaly mj. i smluvní pokutu pro případ nedodržení termínu splatnosti ve výši 0,5 % z fakturované částky za každý den prodlení. Žalovaná se pak skutečně do prodlení dostala a žalobkyně po ní tuto smluvní pokutu vymáhala.

V důsledku déletrvajícího soudního sporu překročila nakonec výše smluvní pokuty výši jistiny pohledávky ze smlouvy o dílo (a to téměř trojnásobně). S ohledem na to dospěl odvolací soud k závěru, že i když výše smluvní pokuty samotná není nepřiměřená, žalobkyně zneužívá ujednání o smluvní pokutě na úkor žalované a takové jednání odporuje zásadě poctivého obchodního styku. Proto nárok žalobkyně nemá požívat právní ochrany.

Podle Nejvyššího soudu, který změnil rozhodnutí předchozích soudů, nelze považovat smluvní pokutu za nepřiměřenou jen z důvodu délky trvání prodlení s plněním povinnosti. Navíc má smluvní pokuta nejen funkci zajišťovací, ale i sankční. Dožadování se uhrazení smluvní pokuty, jejíž výše narostla jen z důvodu prodlení dlužníka, nelze považovat za rozporné se zásadou poctivého obchodního styku.