2. Automatické prodlužování smluv a další zneužívající ujednání
Automatické prodlužování (tzv. prolongace) je běžné u smluv, které se uzavírají na dobu určitou (např. smlouvy s dodavatelem energií). Ve smlouvě je stanovena lhůta, ve které lze automatické prodloužení závazku odmítnout. Neučiní-li tak spotřebitel včas, smlouva se prodlouží. Problém pak nastává ve chvíli, kdy se spotřebitel o prodloužení dozví a chce smlouvu vypovědět – za výpověď před uplynutím nově prodloužené doby ho totiž čekají nemalé sankce.
Novela proto přidává doložky o automatickém prodlužování smluv na seznam tzv. zneužívajících (dosud „zakázaných“) ujednání. Ve smlouvě se k nim nepřihlíží, ledaže se jich dovolá sám spotřebitel. Zakazuje se tak, aby lhůta pro odmítnutí prodloužení nepřiměřeně předcházela dni ukončení, resp. obnovení smlouvy. V takových případech totiž spotřebitel prakticky nemá možnost prodloužení zabránit. Lhůta uplyne v době, kdy se spotřebitel možným ukončením ještě ani nezabývá.
Při posuzování přiměřenosti je třeba vzít v úvahu celkovou dobu trvání smlouvy a také oprávněné zájmy podnikatele (např. čas potřebný k zajištění subdodávky pro pokračující smlouvu nebo k nalezení nového nájemce v případě smlouvy o nájmu).
Nově se také doplňuje povinnost informovat spotřebitele o tom, jak může takový závazek ukončit (zejména tedy o lhůtě k odmítnutí prolongace a její délce), a to ještě před samotným uzavřením smlouvy.
Mezi další jednání nově označená jako zneužívající patří např. jednání, která: