Novela zákoníku práce sjednocuje rozdílný přístup při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku při skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity

zákon č. 181/2018 Sb.
účinnost: 1. 10. 2018

Za ztrátu na výdělku při skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity zaměstnance způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel. Prostřednictvím této novely má být sjednocen postup zaměstnavatelů odpovědných za tuto škodu. Cílem je zamezit rozdílnému postupu při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku bývalému zaměstnanci zapsanému na úřadu práce po skončení jeho pracovní neschopnosti.

Doposud byli zaměstnanci, na které dopadala právní úprava ohledně náhrady za ztrátu na výdělku, v právní nejistotě, z jaké výše minimální mzdy bude v jejich případě vycházeno. Části zaměstnanců byla totiž zohledňována výše minimální mzdy platná v den jejich zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Druhé skupině byla pak zohledňována výše minimální mzdy, kdykoliv došlo k jejímu zvýšení. To způsobovalo snižování náhrady za ztrátu na výdělku nebo náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Pro zaměstnavatele bylo výhodnější použití vyšší částky minimální mzdy, čímž docházelo ke snížení náhrady za ztrátu na výdělku. Nejednoznačnost právní úpravy dávala zaměstnavatelům možnost vycházet z minimální mzdy, která pro ně byla v tom konkrétním případě výhodnější.

Novelizované ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce nyní výslovně uvádí, že za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Nově tak nebude problém v zohledňování výše minimální mzdy pro výpočet náhrady.