Objektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím začíná běžet až od události, z níž vznikla škoda, nikoli dnem doručení nezákonného rozhodnutí.

Na žalobkyni byla podána žaloba jinou společností na ochranu proti neoprávněnému užívání firmy. Tato jiná společnost byla pod stejnou obchodní firmou zapsána do obchodního rejstříku dříve než žalobkyně. Žalobkyně následně na popud soudu firmu změnila. Poté se na státu domáhala náhrady škody vzniklé v důsledku zápisu. Soud prvního stupně žalobu zamítl, nárok považoval za promlčený. Odvolací soud rozsudek zrušil, neboť námitka promlčení byla podle jeho názoru posouzena chybně.

Usnesení odvolacího soudu bylo žalovanou napadeno dovoláním, které Nejvyšší soud považoval za nedůvodné. Nejvyšší soud odkázal na dosavadní praxi, podle které je počátek běhu objektivní promlčecí lhůty dán doručením rozhodnutí, které je shledáno nezákonným a způsobilo vznik škody. V některých případech by ale mohlo dojít k situaci, že by se právo začalo promlčovat dříve, než by vznikla škoda, a dříve, než by vzniklo právo na její náhradu. Z civilního práva vyplývá, že právo musí existovat, aby se mohlo promlčet, tudíž promlčecí doba nemůže začít běžet v době, kdy právo neexistuje.

Objektivní promlčecí lhůta, ve které se promlčí právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, běží od události, z níž vznikla škoda; tato škodní událost zahrnuje nejen protiprávní úkon nebo zákonem kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samé.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze dne 12.4.2017)