Podle Nejvyššího soudu znamená nedodržení slibu darovat nemovitost, po kterém druhá strana do nemovitosti investovala, vznik odpovědnosti za škodu z předsmluvní odpovědnosti.

Žalobci se domáhali určení povinnosti žalované k zaplacení 1 823 434 Kč jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná nejprve nabídla v roce 2008 žalobkyni darem svůj dům a posléze uzavřela s žalobci smlouvu o oprávnění provést rekonstrukci tohoto domu. Poté si žalovaná darování rozmyslela a sepsala závěť, podle níž měla žalobkyně dům zdědit. Tuto závěť však zrušila a zároveň vypověděla smlouvu o právu provést stavbu, resp. rekonstrukci.

Podle žalobců došlo k porušení předsmluvní povinnosti. Soud prvního stupně žalobě vyhověl z části – 1 663 500 Kč (rozdíl ohodnocení vynaložených nákladů). Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl v rozsahu 1 012 500 Kč a přiznal žalobcům nárok na 650 000 Kč (vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu, o kterou žalobci zvýšili hodnotu domu – nikoli co žalobci skutečně vynaložili).

Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a dal za pravdu žalobcům, resp. soudu prvního stupně (došlo k porušení zákonné prevenční povinnosti, tudíž má žalovaný odpovědnost za škodu).

Podle Nejvyššího soudu poškození důvodně předpokládali uzavření darovací smlouvy. Z tohoto důvodu náklady, které vynaložili na nemovitost na základě dohody o rekonstrukci nemovitosti, představují skutečnou škodu (zbytečně vynaložené náklady), jestliže k darování nedošlo. Druhá strana si darování bez opodstatněných důvodů rozmyslela, ač věděla, že poškození s jejím souhlasem a v dobré víře v následné darování k rekonstrukci přistoupili. Poškození mají tedy právo na náhradu škody ve výši vynaložených prostředků.

_{(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 337/2015, ze dne 26. 10. 2016)}