(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1186/2016 ze dne 24. 5. 2016)
V této věci Nejvyšší soud přiznal žalobci smluvní pokutu z důvodu porušení smlouvy o dílo ze strany žalovaného.
Žalobkyně (objednatelka) se domáhala zaplacení smluvní pokuty po žalovaném (zhotovitel), který se zavázal pro žalobkyni zhotovit dílo (internetový portál), avšak svou povinnost včas nesplnil. V důsledku porušení povinnosti plynoucí ze smlouvy o dílo žalobkyně od smlouvy odstoupila a u soudu se domáhala zaplacení smluvní pokuty.
Podstatou uvedeného sporu byla skutečnost, že se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty až po téměř 4 letech od porušení smluvní povinnosti; nárok však v době uplatnění nebyl zatím promlčen.
Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého po tak dlouhé době nemohla smluvní pokuta plnit svou funkci (zajišťovací a sankční), a proto by její přiznání představovalo zneužití práva. Naopak v souladu s předchozí judikaturou Nejvyšší soud uvedl, že pro uplatnění nároku na smluvní pokutu není třeba urgovat dlužníka, aby ji zaplatil, nebo prokazovat, že věřiteli vznikla porušením smluvní povinnosti škoda, je-li nárok řádně uplatněn v promlčecí době.