Právo věřitele na plnění ze záruky s ohledem na text záruční listiny

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4752/2014 ze dne 31. 8. 2016)

V této věci uplatnil žalobce po bance plnění z bankovní záruky. Banka však toto plnění neposkytla v důsledku formální chyby ve výzvě uplatněné žalobcem (konkrétně opomenul žalobce užít jednoho slova oproti výslovnému textu záruční listiny, a to slova „splatný“). Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud však nikoli, a případ se tedy dostal k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud označil postup banky za správný a plnění z bankovní záruky odmítl.

Podle Nejvyššího soudu je formálním požadavkům stanovým záruční listinou nutno vyhovět zcela. Banka totiž není povinna zkoumat jednotlivé skutečnosti souvisejícího právního vztahu mezi žalobcem a vystavitelem bankovní záruky. Formální deklarace žalobce, která měla být uplatněna ve výzvě k plnění (tj. užití výrazu „splatný“), byla významná a její opomenutí způsobilo neúčinnost předmětné výzvy.