Vypořádání splátek hypotéky při rozvodu, když nemovitost sloužila k bydlení rodiny

Dle Nejvyššího soudu sice platí obecné zákonné pravidlo, dle kterého je manžel povinen nahradit to, co bylo ze společných peněz vynaloženo na nemovitost v jeho výlučném vlastnictví. Pokud by však potenciální náklady na bydlení rodiny mimo nemovitost manžela převyšovaly náklady na splátky hypotéky, nemusí manžel hradit nic.

Rodina za trvání manželství bydlela v domě, který byl ve výlučném vlastnictví manžela. Dům byl zatížen hypotečním úvěrem, který žalovaný v době trvání manželství splácel z prostředků SJM. Celkem šlo o částku 373 505 Kč. Po rozvodu se bývalá manželka (žalobkyně) domáhala vypořádání této částky jako vnosu ze společných peněz na výlučný majetek bývalého manžela (žalovaného).

Soud prvního stupně i odvolací soud návrhu manželky vyhověly.

Podle Nejvyššího soudu je však třeba vzít v úvahu, že nemovitost zároveň sloužila k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti. Při vypořádání je proto nutné zohlednit potenciální náklady, které by jinak rodina musela na bydlení vynaložit (např. výši nájemného). V případě, že by hrazením hypotéky místo nájemného rodina nakonec ušetřila, není manžel povinen manželce nic nahrazovat. V opačném případě by bylo třeba přistoupit k poměrné náhradě takových splátek.

Partner AKPS Pavel Strnad upozorňuje: „V praxi se často setkáváme s případy, kdy je z výlučných prostředků jednoho z manželů financována nemovitost ve společném jmění a naopak. Tyto situace pak působí značné potíže v případě nutnosti vypořádání společného jmění. Klientům ve spolupráci s Právní Ochranou Majetku proto vždy radíme takovým situacím raději předcházet. Řešením je hradit společné nemovitosti ze společných peněz, a není‑li to možné, raději přistoupit ke zúžení SJM o předmětný majetek nebo k jeho úplnému oddělení.“