Vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem.

Rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 856/2018, ze dne 30.10.2018

Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 55 600 Kč vzniklé z důvodu ukončení jednání o nájemní smlouvě bez spravedlivého důvodu. Tato škoda představovala ušlé nájemné za dva měsíce. Žalovaná tvrdila, že měla pro ukončení jednání spravedlivý důvod (rozhodla se pro koupi bytu namísto jeho pronájmu).

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Přisvědčil žalované, že měla pro ukončení jednání spravedlivý důvod, a nejednalo se tak o její nepoctivé jednání. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a zdůraznil, že v průběhu jednání nebyla uzavřena rezervační smlouva, která by byla projevem vážného zájmu, a že nabízený byt nebyl stažen z inzerce realitní kanceláře. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud toto dovolání zamítl.

Nejvyšší soud zdůraznil, že posouzení spravedlivosti důvodu, a tedy i poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být s ohledem na individuální okolnosti konkrétního případu posouzena každá racionální úvaha jednající strany, a to vycházející jak z objektivních skutečností, tak z obhajitelného subjektivního přesvědčení strany. A zároveň není možné nepoctivost jednání dovozovat z toho, že strana své úvahy vedoucí k ukončení smlouvy druhé straně nevysvětlila.

Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu přináší první judikaturní návod na posuzování předsmluvní odpovědnosti dle nového občanského zákoníku a Nejvyšší soud jím navázal na svou předchozí rozhodovací praxi.