Na své soukromí máte právo

Jako soukromá osoba máte právo na ochranu svého soukromí a majetku, aniž byste jej museli dodatečně obhajovat.
Větší míra soukromí umožňuje větší míru svobody.

V informační éře, kdy technologický pokrok dělá ze snahy zachovat si soukromí čím dál náročnější úkol, zavání již samotná ochrana soukromí něčím nekalým. Přitom je právě právo na soukromí a na ochranu vlastnictví ústavním právem, které je zakotveno v listině základních práv a svobod pro každého bez výjimky. „Právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě” najdeme v čl. 10 (3) Listiny. Není tedy důvod, proč by měly být informace o soukromém majetku lidí k dispozici každému ve veřejných registrech.

Panamský šok

Aféra kolem Panamských dokumentů logicky vyvolala pobouření ze strany široké veřejnosti, když se ukázalo, že v offshore společnostech mají podíly i vysoce postavení politici zemí po celém světě. Málokdo byl ale pobouřen bezprecedentním zásahem do soukromí řady klientů společnosti Mossack Fonseca, kteří se ničím neprovinili, přesto dokumenty týkající se jejich majetku a soukromí rozesílaly anonymní zdroje stovkám novinářů. Informace o soukromém majetku přitom nejsou ničím, co by měl prověřovat kdokoli jiný než úřady jednotlivých států, a to ještě jen tehdy, pokud k tomu mají zákonný důvod.

Výjimku nenajdeme ani v případě loňské kauzy známé jako „Panama Papers”. Z panamské společnosti Mossack Fonseca uniklo na 11,5 milionů tajných dokumentů týkajících se skoro čtvrt milionu společností. Tato aféra ukázala, že vlastnické struktury některých z těchto společností tvoří i osoby ve veřejných funkcích. Nechyběly hlavy států, bývalý premiér Islandu nebo blízcí příbuzní nejvyšších představitelů mnoha zemí.

Je zcela v pořádku, aby se osoby nakládající s veřejnými financemi nacházely pod veřejnou kontrolou. Jejich postavení s sebou automaticky nese i určité oslabení některých práv. Není však v pořádku, aby mohl někdo další jen tak snadno zjistit strukturu majetku soukromých osob. Nelze akceptovat fakt, že pokud si střežíte sou-kromí, mělo by na Vás být pohlíženo téměř jako na podezřelého. Jako soukromá osoba máte právo na ochranu svého soukromí a majetku a neměli byste být nuceni toto své právo obhajovat.

Ochrana soukromí není zločin

Právo na diskrétnost a ochranu osobnostních i vlastnických práv vyplývá už z ústavního pořádku České republiky. Soukromá osoba musí mít zvýšený nárok na ochranu oproti státním institucím a výše majetku nesmí hrát v nároku na takovou ochranu roli. Vyjma státu by nikdo neměl mít možnost jen tak vytáhnout z veřej-ných registrů informace o Vašem soukromí. Představte si rizika, jaká takový nežádoucí přístup cizích lidí k Vašim osobním údajům může představovat.

Daňový ráj jako ostrov bezpečí

Laická veřejnost si pod novinářskou zkratkou „daňový ráj” představí zemi mimořádně zvýhodňující zahraniční společnosti. Ty pak platí státu, který se typicky vyznačuje malou rozlohou i počtem obyvatel, jen nízkou paušální daň výměnou za řadu benefitů, jaké si lze v regulovaném prostředí států OECD jen těžko představit. Patřívá mezi ně například nulová daň z příjmu, absence povinnosti vést účetnictví, podávat daňová přiznání či provádět audity nebo naprostá anonymita vlastníků společnosti. Mediální zkratka „daňový ráj” naznačuje, že se společnosti snaží stěhovat svá sídla do lokalit, jako jsou Seychely, Belize či Panama, z toho důvodu, aby se vyhnuly placení daní. Přitom se zapomíná na klíčový a zcela legitimní důvod pro takové rozhodnutí, jímž může být právě snaha ochránit své soukromí.

Jak zajistit žádoucí ochranu?

Je nepochybné, že v současnosti se tlak na ochranu soukromí daleko spíš snižuje, než zvy-šuje. Pasivní soukromé osoby tak musí počítat s nižší anonymitou, než by bylo žádoucí. Přitom existují mechanismy, jak ochraně svého soukro-mí pomoci. Pokud si přejete hájit své právo na soukromí vlastnictví, přišli jsme s řešením POM diskrétní struktura. To představuje levnější a rychlejší alternativu k zakládání offshore společností, přičemž nemá jejich negativní konotace spojené s optimalizací daňových plateb, ale drží si všechny jejich výhody.

A zde se dostáváme k pointě toho, co je legitimní: ochránit vlastníky před nežádoucími zásahy do soukromí ze strany třetích osob. Veřejná správa demokratického státu ale samozřejmě musí mít v zákonem odůvodněných případech (typicky souvisejících s podloženým podezřením z kriminální činnosti) přístup k potřebným informacím. Soukromé osoby budou v rovném postavení jen tehdy, pokud soukromými osobami budou moci zůstat. Bez aktivní ochrany práva na soukromí se totiž jejich pozice od veřejných činitelů odlišuje jen málo, pokud vůbec.

To je v právním státě evidentně nežádoucí jev. Pod zvýšenou veřejnou kontrolou mají být veřejní činitelé, nikoli všechny soukromé osoby. Je naším výsostným právem chránit své soukromí vůči třetím osobám a není sebemenší důvod, aby náš majetek představoval v této věci handicap. Zatím to však vypadá, že ve světě je soukromí stále více nedostatkovým luxusním zbožím. Proto nám nezbývá než lépe využívat existující právní nástroje a učinit tak právní ochranu majetku dostupnou i běžným lidem, kteří chtějí žít klidný a spokojený rodinný život. Například využitím POM diskrétní struktury.