13. Věci s digitálními vlastnostmi a poskytování digitálního obsahu

Zákon zavádí novou kategorii – věc s digitálními vlastnostmi a přináší i zcela novou, speciální úpravu poskytování digitálního obsahu a služeb.

Pod digitálním obsahem si můžete představit jakoukoliv aplikaci, operační systém, hudební nahrávku nebo třeba video. Digitální službou jsou pak např. cloudové nebo streamovací služby či tréninkový plán v rámci chytrých hodinek. Je-li některá věc propojena s digitálním obsahem nebo službou tak, že by bez nich nemohla plnit své funkce, jedná se o věc s digitálními vlastnostmi. Jsou to např. o chytré telefony, televize, hodinky nebo navigace. Naopak věc, která slouží pouze jako hmotný nosič digitálního obsahu (např. CD), věcí s digitálními vlastnostmi není.

Při nákupu chytrých hodinek nebo jiné věci s digitálními vlastnostmi se nyní použijí stejná pravidla jako na spotřebitelskou koupi věci, a to i když digitální obsah nebo služby poskytuje třetí osoba. To zahrnuje např. odpovědnost prodávajícího za vady. Pokud jsou ale věc a digitální obsah zjevně poskytovány samostatně, prodávající za digitální obsah odpovídat nebude.

Vytknout vady digitálního obsahu nebo služby u věci s digitálními vlastnostmi bude možné i v případě, že vzniknou až po převzetí věci (vadou je např. i neposkytnutí aktualizace). Spotřebitel tak může učinit po celou dobu poskytování digitálního obsahu nebo služby, minimálně však po 2 roky od převzetí věci (kromě jednorázového poskytnutí).

Aktualizace digitálního obsahu a služeb má zajišťovat prodávající, a to vedle těch výslovně sjednaných také ty, které jsou nezbytné pro zachování vlastností věci. Na jejich dostupnost musí být spotřebitel upozorňován opět po celou dobu poskytování digitálního obsahu (a minimálně po 2 roky). U jednorázového poskytnutí pak alespoň po dobu, po kterou to lze rozumně očekávat (často tedy rovněž 2 roky). Poskytování aktualizací je možné smluvně vyloučit, kupující s tím však musí výslovně souhlasit.

Partner Pavel Strnad dodává: „Poměrně rozsáhlá novela přináší velké množství větších či menších změn, které budou prodávající nuceni přijmout a zapracovat, a to jak v rámci předsmluvní informační povinnosti, tak v samotné smluvní dokumentaci, doručování nebo např. při odpovědnosti za vady. Pokud si nejste jisti, zda Váš e-shop splňuje veškeré zákonné požadavky, rádi Vám s implementací všech změn pomůžeme. Kromě fungování e-shopu jako takového (viz „tlačítková novela“ nebo zobrazování cen a slev) mohou být potřeba i změny Všeobecných obchodních podmínek či Reklamačního řádu.“

12. Práva kupujícího z vadného plnění – nová hierarchie

 V rámci prodeje movitých věcí spotřebiteli dochází také k úpravě hierarchie práv z vadného plnění.

1. V první fázi má mít spotřebitel na výběr, zda chce věcvyměnit za novou či opravit. Volbu nebude mít pouze v případě, že by jeden ze způsobů odstranění vady byl nemožný nebo nepřiměřeně nákladný ve srovnání s druhým způsobem.
   
   Pokud nebude možné provést ani výměnu, ani opravu věci, nebo budou-li oba tyto způsoby nepřiměřeně nákladné (zejména s ohledem na význam vady a hodnotu věci), bude prodávající oprávněn odstranění vady odmítnout.
   
   Dle nové úpravy má prodávající nést náklady nejen na samotné odstranění vady, ale i na převzetí vadné věci (včetně případné montáže a demontáže). Naopak spotřebitel nese náklady na uskladnění věci po vyřízení reklamace. Není sice vyžadováno vyzvednutí bez zbytečného odkladu, pokud si však kupující nepřevezme věc v přiměřené době poté, co jej prodávající vyrozuměl, náleží prodávajícímu úplata za uskladnění (v obvyklé výši, není-li ujednáno jinak).
   
   
   
2. Druhý stupeň práv z vadného plnění tvoří právo na přiměřenou slevu a právo odstoupit od smlouvy. Spotřebitel je může požadovat, pokud výměna nebo oprava věci nezjednala dostatečnou nápravu, tedy zejména pokud nebyla prodávajícím vůbec provedena (pro nemožnost nebo nepřiměřené náklady) nebo ji prodávající neprovedl včas a na vlastní náklady, případně je-li zjevné, že ji ani neprovede. Tato práva má spotřebitel i pokud se vada projevila opakovaně.
   
   Je-li ale vada natolik závažná, že znemožňuje řádné užívání věci a nelze očekávat její uspokojivé odstranění, jedná se o podstatné porušení smlouvy a spotřebitel může odstoupit od smlouvy nebo žádat přiměřenou slevu ihned, nikoliv až po pokusu o výměnu či opravu věci.
   
   Naopak spotřebitel nemůže od smlouvy odstoupit, pokud je vada věci pouze nevýznamná (např. nepatrné estetické vady). Fakt, že se jedná pouze o nevýznamnou vadu, však musí prokázat prodávající.
   
   Zákon pak dále posiluje pozici spotřebitele a umožňuje kupujícímu neplatit dosud neuhrazenou kupní cenu nebo její část, a to do doby, než kupující své povinnosti splní. Na rozdíl od obecné úpravy může být nehrazená částka i vyšší, než by odpovídalo závažnosti vady a právu kupujícího na slevu.

11. Do kdy je nutné vytknout vadu a jak dlouho se uplatní domněnka, že věc měla vadu již při převzetí?

Prodávající odpovídá spotřebiteli za takové vady věci, které měla věc již při převzetí (neposkytl-li prodejce delší záruku tzv. za jakost). Ne vždy však musí být vady kupujícímu v době převzetí známy, často se mohou objevit až poté, co zakoupenou věc začne používat. K usnadnění dokazování proto platí domněnka, že pokud se vady u věci projeví do 6 měsíců, byla věc vadná už v okamžiku převzetí – je pak na prodávajícím, aby případně prokázal, že tomu tak nebylo. Nově má být tato lhůta prodloužena na 1 rok, u nemovitostí pak dokonce na 2 roky.

V této souvislosti pak rovněž dochází k výkladovému zpřesnění. I nadále tak platí, že vytýkat lze všechny vady, které existovaly na věci už při převzetí, ale které se na věci projevily ve lhůtě 2 let od převzetí. Při současném znění se však objevovaly názory, že lze toto ustanovení použít i na vady, které na věci vznikly až po jejím převzetí. Nové znění toto vylučuje, na odpovědnost za takové vady se však aplikuje prodejcem poskytnutá záruka za jakost, kterou jsme Vám popsali v minulém bulletinu.

Nově se také výslovně stanoví, že spotřebiteli náleží právo z vadného plnění, i když vadu nevytkl bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl zjistit (při dostatečné péči). Jediné omezení tak představuje obecná tříletá promlčecí lhůta. Spotřebitelům lze však jen doporučit, aby tak činili v co možná nejkratší lhůtě z důvodu snazšího prokazování a případně i možného využití domněnky popsané výše.

Tento princip však neplatí pro vady kryté zárukou za jakost. Ty musí kupující vytknout bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby.

9. Odpovědnost prodávajícího za vady a rozšíření kritérií pro kvalitu (jakost) zboží

Nově dochází k rozšíření kritérií, podle kterých se má posuzovat, zda věc nemá vady a je v souladu se smlouvou, tedy má tzv. jakost při převzetí.

Vedle kritérií, které si strany ujednaly (popis, druh, množství či kvalita včetně použití věci k ujednanému účelu a její dodání s ujednaným příslušenstvím a návody), musí prodávající splnit i tzv. objektivní kritéria, tj. věc musí mít vlastnosti, které jsou pro věci téhož druhu obvyklé a které může kupující rozumně očekávat (např. i na základě reklamy na výrobek). Mezi tato kritéria je nově řazena i očekávaná životnost výrobku. Aby se prodávající mohl u některé vlastnosti věci odchýlit od toho, co je obvyklé, musí s tím kupující výslovně souhlasit.

Prodávající má nově odpovídat i za vady způsobené nesprávnou montáží nebo instalací věci, a to jak v případě, kdy ji provedl přímo prodávající (nebo jiná osoba na jeho odpovědnost), tak v případě, že ji provedl kupující a vada vznikla z důvodu nejasného, chybného či neúplného návodu.

10. Právo na postih osoby ve smluvním řetězci za vady věci

Prodávající, který plnil kupujícímu na základě vady věci (např. opravou nebo výměnou věci), má mít právo domáhat se náhrady účelně vynaložených nákladů vůči osobě, od které věc koupil (pokud vadu nezpůsobil sám). Takto lze s nárokem na náhradu postupovat ve smluvním řetězci až k osobě, která vadu způsobila. Ač se jedná o vztahy mezi podnikateli, nemá být dle novely možné tuto odpovědnost předem smluvně vyloučit či omezit.

7. Záruka za jakost

Na základě požadavku směrnice se upřesňuje definice záruky za jakost. Jde o prohlášení prodávajícího (poskytovatele záruky), že nebude-li věc mít deklarované vlastnosti, poskytne kupujícímu jistá práva (např. na výměnu nebo opravu věci, vrácení peněz), a to nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění. Konkrétní znění záruky může mít různé podoby, neboť se vždy jedná o dobrovolný závazek prodávajícího. Dle důvodové zprávy však nesmí prodejce klamat kupujícího tím, že by v záruce přebíral méně práv, než plyne ze zákonných ustanovení o vadném plnění. Kupující, který je spotřebitelem, pak musí být dokonce výslovně upozorněn, že jeho zákonem stanovená práva z vadného plnění nejsou zárukou dotčena.

Záruka prodávajícího může být založena také reklamou. Aby se však zamezilo časté praxi, kdy reklama slibuje pro kupujícího příznivější záruku, než která je pak součástí prohlášení prodávajícího při samotném uzavření smlouvy, má se v takovém případě upřednostnit ta pro kupujícího výhodnější, která plyne z reklamy. Prohlášení učiněné v reklamě lze změnit pouze stejnou nebo srovnatelnou formou, tj. opět formou reklamy.

8. Doba dodání

Prodávající je povinen odevzdat věc kupujícímu v čase, ke kterému se zavázal. Pokud si strany čas plnění neujednaly, má být věc dodána bez zbytečného odkladu od uzavření smlouvy, nejpozději však do 30 dnů.

Na případné prodlení prodávajícího s dodáním věci navazuje i další novinka, v tomto případě chránící prodávajícího. Před tím, než bude spotřebitel oprávněn odstoupit od smlouvy, musí prodávajícímu poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k tomu, aby mohl věc ještě dodat. Někdy je zboží pro kupujícího speciálně upravováno a prodejce jej nemůže jednoduše prodat dalšímu zákazníkovi. Poskytnutím delší lhůty se má předejít předčasnému odstupování od smlouvy a nepřiměřeným nákladům prodávajícího. Dodatečné lhůty však nebude třeba, pokud prodávající dodání věci výslovně odmítne nebo je-li plnění v konkrétní čas vzhledem k okolnostem nebo ke sdělení kupujícího před uzavřením smlouvy nezbytné (např. snubní prsteny před svatbou).

3. Tzv. tlačítková novela aneb výslovný závazek k úhradě kupní ceny

Tzv. tlačítková novela se týká nakupování na e-shopech. Běžně dochází k situacím (např. u objednávek na dobírku), že si zákazník objednané zboží nevyzvedne a prodejci tak vznikají zbytečné náklady na dopravu. Jindy si naopak zákazník objedná a zaplatí vybrané zboží a následně se mu vrátí peníze s tím, že zboží není skladem. Na rozdíl od uzavření smlouvy jejím podpisem nebo jednáním přímo v obchodě není u e-shopů dosud pevně stanoven okamžik, kdy obě strany projevily vůli být smlouvou vázány. Stává se tak, že jedna ze stran považuje objednávku za předběžnou a nezávaznou. Tomu se snaží nová úprava předejít a chrání tak jak spotřebitele, tak prodejce.

Provozovatelé e-shopů budou mít nově povinnost spotřebitele výslovně informovat o tom, že se objednávkou zavazují k zaplacení zboží.

Nově tedy všechna objednávací tlačítka a jiné ovládací prvky, kterými se na e-shopech potvrzují objednávky, musí být označeny snadno čitelným nápisem „Objednávka zavazující k platbě“ či obdobnou jednoznačnou formulací. Kliknutím na takové tlačítko dojde k uzavření smlouvy. Spotřebitel bude povinen k zaplacení kupní ceny a prodejce k doručení objednaného zboží.

Pokud prodejce tuto informační povinnost nesplní a spotřebitel tak nebude dostatečným způsobem informován o závaznosti objednávky, bude smlouva neplatná (pokud se její platnosti nedovolá sám spotřebitel). To může prodejci přinést další náklady.

4. Souhlas s dodatečnými platbami pomocí předem zaškrtnutého políčka

Novela také upřesňuje povinnost podnikatele vyžádat si souhlas spotřebitele se všemi dodatečnými platbami nad rámec úhrady hlavního závazku. Výslovný souhlas s platbami má být udělen ještě před uzavřením smlouvy a pro takový souhlas nelze využít tzv. předem zaškrtnuté políčko nebo jiné předem připravené nastavení, které by spotřebitel musel pro účely vyjádření nesouhlasu odmítnout.

2. Automatické prodlužování smluv a další zneužívající ujednání

Automatické prodlužování (tzv. prolongace) je běžné u smluv, které se uzavírají na dobu určitou (např. smlouvy s dodavatelem energií). Ve smlouvě je stanovena lhůta, ve které lze automatické prodloužení závazku odmítnout.  Neučiní-li tak spotřebitel včas, smlouva se prodlouží. Problém pak nastává ve chvíli, kdy se spotřebitel o prodloužení dozví a chce smlouvu vypovědět – za výpověď před uplynutím nově prodloužené doby ho totiž čekají nemalé sankce.

Novela proto přidává doložky o automatickém prodlužování smluv na seznam tzv. zneužívajících (dosud „zakázaných“) ujednání. Ve smlouvě se k nim nepřihlíží, ledaže se jich dovolá sám spotřebitel. Zakazuje se tak, aby lhůta pro odmítnutí prodloužení nepřiměřeně předcházela dni ukončení, resp. obnovení smlouvy. V takových případech totiž spotřebitel prakticky nemá možnost prodloužení zabránit. Lhůta uplyne v době, kdy se spotřebitel možným ukončením ještě ani nezabývá.

Při posuzování přiměřenosti je třeba vzít v úvahu celkovou dobu trvání smlouvy a také oprávněné zájmy podnikatele (např. čas potřebný k zajištění subdodávky pro pokračující smlouvu nebo k nalezení nového nájemce v případě smlouvy o nájmu).

Nově se také doplňuje povinnost informovat spotřebitele o tom, jak může takový závazek ukončit (zejména tedy o lhůtě k odmítnutí prolongace a její délce), a to ještě před samotným uzavřením smlouvy.

Mezi další jednání nově označená jako zneužívající patří např. jednání, která:

• umožňují, aby si podnikatel v případě ukončení závazku ze své vůle, ponechal peněžitá plnění uhrazená za plnění, které dosud neposkytl,
• svěřují podnikateli výlučné právo vykládat kterékoli smluvní ujednání,
• omezují povinnosti podnikatele, k nimž ho zavázali jeho zástupci, nebo je podmiňují dodržením zvláštní náležitosti,
• ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci,
• zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní,
• umožňují podnikateli postoupit smlouvu, i když to může vést ke zhoršení postavení spotřebitele.

Velkou novelu občanského zákoníku a zákona na ochranu spotřebitele již podepsal prezident! Její účinnost tak můžeme očekávat už o Vánocích. Mnoho času tedy nezbývá. Novela implementuje směrnice evropského práva a vedle lepší ochrany spotřebitele reaguje také na nové trendy v oblasti e-commerce. 

Připravili jsme pro Vás přehled novinek, ve kterém Vám některé z chystaných změn podrobněji představíme. O první ze změn jsme Vás již informovali na podzim minulého roku. Legislativa se však z důvodu voleb do Poslanecké sněmovny zdržela. Nyní je však téma opět aktuální. Přinášíme Vám proto celou sérii pohromadě.

1. Zpřísnění uzavírání smluv po telefonu

Jednou z nejzásadnějších změn je velké zpřísnění podmínek pro uzavření smlouvy po telefonu. V současnosti k uzavření takové smlouvy stačí obyčejný ústní souhlas spotřebitele během telefonního hovoru. Prodejce pak musí spotřebiteli zaslat potvrzení takto uzavřené smlouvy a spotřebitel od ní může následně odstoupit. Tato úprava se však ukázala být neefektivní a v praxi zneužívaná. Stačí chvilka nepozornosti a spotřebitel nevědomky uzavírá smlouvu, aniž by měl možnost si řádně prostudovat podmínky. O právu odstoupit se pak často dovídá až po uplynutí k tomu stanovené lhůty.

Nově již ústní souhlas stačit nebude. Spotřebitel bude smlouvou vázán, jen pokud podnikateli jeho nabídku odsouhlasí tzv. v textové podobě (např. e-mailem či podpisem listinné nabídky). Spotřebitel tak získává dodatečnou dobu k řádnému promyšlení a zvážení nabídky.

Vedle toho se také stanoví, že kontaktuje-li podnikatel spotřebitele s nabídkou po telefonu, je povinen sdělit spotřebiteli údaje o své totožnosti a o totožnosti osoby, kterou zastupuje.

Dle Nejvyššího soudu sice platí obecné zákonné pravidlo, dle kterého je manžel povinen nahradit to, co bylo ze společných peněz vynaloženo na nemovitost v jeho výlučném vlastnictví. Pokud by však potenciální náklady na bydlení rodiny mimo nemovitost manžela převyšovaly náklady na splátky hypotéky, nemusí manžel hradit nic.

Rodina za trvání manželství bydlela v domě, který byl ve výlučném vlastnictví manžela. Dům byl zatížen hypotečním úvěrem, který žalovaný v době trvání manželství splácel z prostředků SJM. Celkem šlo o částku 373 505 Kč. Po rozvodu se bývalá manželka (žalobkyně) domáhala vypořádání této částky jako vnosu ze společných peněz na výlučný majetek bývalého manžela (žalovaného).

Soud prvního stupně i odvolací soud návrhu manželky vyhověly.

Podle Nejvyššího soudu je však třeba vzít v úvahu, že nemovitost zároveň sloužila k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti. Při vypořádání je proto nutné zohlednit potenciální náklady, které by jinak rodina musela na bydlení vynaložit (např. výši nájemného). V případě, že by hrazením hypotéky místo nájemného rodina nakonec ušetřila, není manžel povinen manželce nic nahrazovat. V opačném případě by bylo třeba přistoupit k poměrné náhradě takových splátek.

Partner AKPS Pavel Strnad upozorňuje: „V praxi se často setkáváme s případy, kdy je z výlučných prostředků jednoho z manželů financována nemovitost ve společném jmění a naopak. Tyto situace pak působí značné potíže v případě nutnosti vypořádání společného jmění. Klientům ve spolupráci s Právní Ochranou Majetku proto vždy radíme takovým situacím raději předcházet. Řešením je hradit společné nemovitosti ze společných peněz, a není‑li to možné, raději přistoupit ke zúžení SJM o předmětný majetek nebo k jeho úplnému oddělení.“

Poslední novinkou, o které Vás budeme v rámci velké novely ZOK informovat, je tzv. vysílací právo. Jedná se o právo jmenovat jednoho nebo více členů statutárního orgánu, které může být spojeno s podílem ve společnosti s ručením omezeným nebo s akcií v akciové společnosti.

Vzhledem k dosavadním výkladovým nejasnostem se nyní toto právo připouští výslovně, a kromě členů statutárního orgánu lze takto jmenovat i členy dozorčí rady. Vysílací právo musí být zakotveno ve společenské smlouvě nebo ve stanovách, čímž dojde k vytvoření zvláštního druhu podílu nebo akcií. Právo jmenovat členy daných orgánů lze tak udělit i více společníkům nebo akcionářům zároveň.

Ve společnosti s ručením omezeným je k rozhodnutí o změně společenské smlouvy nutný souhlas všech společníků, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se zasahuje do jejich práv a povinností. V akciové společnosti pak pro takovou změnu stanov zákon požaduje souhlas alespoň ¾ většiny hlasů všech akcionářů každého druhu akcií.

Celkový počet takto jmenovaných statutárů nebo členů dozorčí rady však nesmí přesáhnout počet členů volených valnou hromadou (resp. dozorčí radou, volí-li členy představenstva). Má-li tak statutární orgán např. 5 členů, pouze 2 z nich mohou být jmenováni uvedeným způsobem. Má-li společnost pouze jednoho jednatele, nelze podíl s tímto právem vydat. Cílem tohoto pravidla je zachovat vliv valné hromady na personální obsazení členů statutárního orgánu.

Pro společníka či akcionáře se jedná o právo, nikoliv povinnost. Aby se však předešlo ochromení chodu společnosti v případě, že svého práva do 1 měsíce nevyužije, stanoví zákon možnost tzv. kooptace, tedy právo ostatních členů orgánu, neklesl-li jejich počet pod polovinu, jmenovat náhradního člena do doby, než společník nebo akcionář své právo vykoná (společníci s.r.o. tak mohou učinit, pouze tvoří-li jednatelé kolektivní orgán).

Jmenovaného člena může společník či akcionář také odvolat. Valná hromada, resp. dozorčí rada tak nesmí učinit, ledaže je k tomu závažný důvod (zejména porušil-li tento člen závažně nebo opakovaně své povinnosti) nebo pokud vysílací právo společníka nebo akcionáře zaniklo. Jmenování a odvolání člena vyžaduje písemnou formu s úředně ověřeným podpisem a vůči společnosti je účinné doručením. Akcionář je pak navíc povinen společnosti doložit, že je oprávněn toto právo vykonat.

Partner Pavel Strnad dodává: „I když se právo jmenovat člena statutárního orgánu může na první pohled jevit jako velmi zvýhodňující pro jeho držitele, v konečném důsledku tomu tak úplně nemusí být za všech okolností. I takto jmenovaný člen je povinen hájit zájmy společnosti a nikoliv toho, kdo jej jmenoval. Určité pnutí pak může vyvolat fakt, že smlouvu o výkonu funkce i v tomto případě musí schválit valná hromada. Navíc je možné takto jmenovat pouze polovinu členů statutárního orgánu. Tento institut tak rozhodně není všespasitelný vzhledem k ochraně a posílení práv určité skupiny společníků či akcionářů. V rámci Právní Ochrany Majetku pro tyto účely doporučujeme spíše uzavřít „akcionářskou“ dohodu (shareholders agreement), která chrání společníka, resp. akcionáře a minimalizuje jeho rizika mnohem důkladněji.“

Povinné zakládání dokumentů do obchodního rejstříku a nové sankce

V souvislosti s velkou novelou zákona o obchodních korporacích Vám přinášíme přehled sankcí za porušení povinnosti zakládat povinné dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku. Asi nikoho nepřekvapí, že mezi tyto dokumenty patří účetní závěrka (řádná, mimořádná, konsolidovaná). Seznam je však mnohem delší.  Jedná se např. o:

• výroční zprávu, ke které mají povinnost společnosti podléhající povinnému auditu dle zákona o účetnictví (a jejíž součástí může být i účetní závěrka),
• návrh rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů nebo vypořádání ztráty a jejich konečné podoby, nejsou-li součátí účetní závěrky,
• zprávu auditora o ověření účetní závěrky, je-li povinná,
• zprávu o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku, kterou povinně zpracovávají akciové společnosti, jež nemají povinnost vyhotovení výroční zprávy,
• zprávu o vztazích mezi osobou ovládající a ovládanou a mezi osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (mateřské a dceřiné společnosti),
• společenskou smlouvu, stanovy,
• rozhodnutí o volbě nebo jmenování, odvolání  nebo jiném ukončení funkce člena statutárního orgánu,
• projekt přeměny obchodní společnosti, oznámení o jeho zrušení či neschválení, nebo
• doklad o koupi závodu.

Jak jsme Vás již informovali v prvním bulletinu tohoto roku (Novela ZOK – 11. Zpráva o vztazích), za nesplnění zakládací povinnosti u výše uvedených listin ani po výzvě rejstříkového soudu hrozí pokuta až do výše 100 tisíc Kč. Současně může být statutární orgán odpovědný z porušení péče řádného hospodáře.

Společnost pak může být i bez návrhu zrušena s likvidací, pokud:

1. nesplní zakládací povinnost po předchozí výzvě soudu opakovaně, nebo
2. hrozí-li závažné důsledky pro třetí osoby a je-li na tom právní zájem.

Soud je povinen na takto hrozící sankci společnost předem upozornit a poskytnout jí přiměřenou lhůtu k nápravě. Nezveřejní-li společnost účetní závěrku nebo výroční zprávu, může jí finanční úřad uložit i pokutu podle zákona o účetnictví, a to až do výše 3% hodnoty jejích aktiv.

Novela zákona o veřejných rejstřících pak s platností od 1.1.2021 umožňuje zrušit společnost i bez likvidace (nevyjde-li najevo, že majetek společnosti postačuje alespoň na úhradu nákladů likvidace). Úprava míří zejména na tzv. neaktivní společnosti, které existují pouze formálně a nevyvíjejí žádnou ekonomickou aktivitu.

Soud zahájí řízení o zrušení společnosti, pokud:

1. společnost nezaloží účetní závěrku za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období a
2. soudu se následně nepodaří doručit výzvu ke zjednání nápravy.

Údaj o zahájení řízení se zapíše do veřejného rejstříku s tím, že společnost bude možné zrušit až po uplynutí 1 roku.

Partner Pavel Strnad dodává: „Seznam povinně zakládaných dokumentů stále roste, a přestože doposud rejstříkové soudy nebyly v udělování sankcí příliš aktivní, je možné, že se jejich přístup po novele změní. S povinnými dokumenty roste i množství citlivých informací, které jsou o společnosti, jejích společnících a jejich majetku veřejně dostupné. Kdokoliv do nich může kdykoliv nahlédnout a získat představu o Vašich majetkových poměrech. Nabyté informace pak mnohdy vedou k závisti, naschválům, šikanóznímu jednání a v krajním případě mohou lákat i různé nekalé živly a podvodníky. V rámci Právní Ochrany Majetku klientům často radíme, jak následkům takového jednání předejít a jak svůj majetek ochránit.“

Společníci vykonávají své právo podílet se na řízení společnosti na valné hromadě nebo mimo ni (rozhodování per rollam).

Novela ZOK mění pravidla pro hlasování společníka v několika ohledech:

• společník v určitých případech není oprávněn vykonávat své hlasovací právo např. pokud valná hromada rozhoduje o jeho nepeněžitém vkladu, o jeho vyloučení, o jeho odvolání z funkce člena orgánu společnosti nebo společník je v prodlení se splněním vkladové povinnosti. Nově tento výčet není uzavřený, neboť společenská smlouva může určit i jiný důležitý důvod pro jeho vyloučení;
• nově je zúženo právo společníka vykonat hlasovací právo dodatečně. Až dosud bylo zákonem stanoveno, že společník tak může učinit nejdéle do 7 dnů ode dne konání valné hromady. Nově je toto právo podmíněno tím, že musí jít o případ, kdy rozhodnutím valné hromady o změně společenské smlouvy má být zasaženo do práv nebo povinností společníka, příp. do práv a povinností všech společníků. Lhůta pro dodatečné hlasování zůstává stejná. Doporučujeme, aby dodatečné hlasování společníka mělo písemnou formu s úředně ověřeným podpisem (za účelem ověření totožnosti oprávněného společníka). Současně upozorňujeme, že samotné rozhodnutí valné hromady (u kterého je připuštěno dodatečné hlasování) bude vyžadovat osvědčení veřejnou listinou;
• mění se i pravidla rozhodování per rollam (mimo zasedání valné hromady). Výslovně je nyní stanoveno, že pokud zákon vyžaduje, aby přijetí rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou (např. změna společenské smlouvy), už návrh rozhodnutí per rollam musí mít formu veřejné listiny. Společníkům však postačí zaslat prosté kopie tohoto návrhu. Dále pak ve svém vyjádření musí společník uvést i obsah návrhu rozhodnutí valné hromady a podpis společníka na vyjádření musí být úředně ověřen. Dále je upřesněno, že k přijetí rozhodnutí dochází dnem, kdy bylo doručeno vyjádření posledního společníka, příp. marným uplynutím stanovené lhůty pro vyjádření, jestliže byl dosažen počet hlasů nezbytný k přijetí rozhodnutí. 

Partner Pavel Strnad shrnuje: „Vztahy ve společnosti s ručením omezeným vyžadují součinnost jejích společníků. Dodatečné hlasování i rozhodování per rollam jsou vítanými pomocníky v dnešní době, kdy se vše děje vzdáleně. Zákon stanoví určitá pravidla, jakým způsobem a v jaké formě je nezbytné tato práva společníků vykonávat. Klíčové je však správné nastavení vztahů mezi společníky společenskou smlouvu a nad její rámec i tzv. dohodou mezi společníky (shareholders agreement). Předejdete tak vzniku patových situací, kdy se společníci nejsou schopni dohodnout (např. z důvodu přechodu podílu na dědice). Detailněji Vám rádi poradí v Právní Ochraně Majetku.“

Zpráva o vztazích má být uceleným dokumentem, který vypovídá o struktuře vztahů mezi ovládajícími a ovládanými osobami. Jejím úkolem je podat informaci o veškerých právních jednáních, která udělá ovládaná osoba, a to v souvislosti se zvláštními vztahy mezi ovládající a ovládanou osobou. Zpravidla je zpráva o vztazích součástí výroční zprávy.

Novela nyní zpřesňuje ustanovení, která způsobovala výkladové potíže pro praxi:

• nově nejde jen o vztahy uvnitř koncernu, ale je najisto postaveno, že jde o prostý vztah ovládání;
• předmětná jednání se mají týkat majetku, který přesahuje 10 % vlastního kapitálu ovládané osoby zjištěného podle účetní závěrky za účetní období bezprostředně předcházející účetnímu období, za něž se zpracovává zpráva o vztazích;
• je najisto stanoveno, že ve zprávě o vztazích nemají být uváděny informace, které podléhají ochraně nebo utajení podle jiného právního předpisu (i když by za jiných okolností byly informacemi vyžadovanými). Ale zpráva musí obsahovat sdělení, že je neúplná a z jakého důvodu se tyto informace neuvádějí;
• informace, které jsou předmětem obchodního tajemství, se pak mají uvádět v přiměřené míře zobecnění (účel zprávy o vztazích má být však zachován);
• zpráva o vztazích podléhá přezkumu auditora, pokud přezkumu podléhá účetní závěrka ovládané osoby (tj. ovládaná osoba má povinnosti vyhotovovat výroční zprávu). Pak se zpráva o vztazích ukládá do sbírky listin jako součást výroční zprávy.

Partner Pavel Strnad dodává: „Společnosti jsou povinné zakládat zprávu o vztazích do sbírky listin veřejného rejstříku, a to ve lhůtě pro uložení účetní závěrky nebo jako součást výroční zprávy. Neučiní‑li tak ani po vyzvání soudem, hrozí jim pokuta až 100 000 Kč. I když se v tomto případě nutně nejedná o likvidační částku, v souhrnu to přispívá k tomu, že se výkon funkce člena statutárního orgánu stává stále rizikovějším. Zákonodárce totiž neustále (a nepředvídatelně) vytváří nové a nové povinnosti, o kterých se statutáři dozvídají často jen náhodou a není vždy snadné se v nich zorientovat. Jsou to přitom právě oni, kdo jsou odpovědní za jejich řádné plnění. Uvažujete-li o výkonu takové funkce nebo ji už zastáváte a chcete se vyhnout nepříznivým následkům této odpovědnosti na Váš soukromý rodinný majetek, obraťte se na Právní Ochranu Majetku pro více podrobností.“

Jednou z obran společníka společnosti s ručením omezeným či akcionáře je tzv. protest na valné hromadě. Podání protestu na valné hromadě je podmínkou pro dovolání se neplatnosti usnesení valné hromady v soudním řízení (toto pravidlo zůstává zachováno i nadále). Nově však musí jít o protest odůvodněný! Společník tedy musí již při podání protestu zdůvodnit, v čem shledává rozpor se zákonem, zakladatelskými dokumenty či dobrými mravy. Rozsah protestu je pak určující pro rozsah žaloby na neplatnost usnesení před soudem.

Obsah protestu musí být uveden v zápisu z valné hromady i bez toho, že o to sám společník požádá. O takto podaný protest pak může svou žalobu na neplatnost usnesení opřít jakýkoli ze společníků společnosti. Identita společníka protestujícího a žalujícího není podmínkou. Nově je možné ve společenské smlouvě vyloučit výše uvedenou podmíněnost žaloby odůvodněným protestem. Požadavek podmíněnosti je také zmírněn v případě, kdy společník nepodal protest ze závažného důvodu (např. vadné svolání valné hromady, neoprávněné vykázání společníka z průběhu valné hromady aj.). Vypouští se však výjimka pro společníky nepřítomné na jednání valné hromady.  Dosud se mohli dovolávat neplatnosti, i když nebyl podán protest. Nadále už to nebude možné. Změna přinese společnostem větší jistotu, že usnesení valné hromady už nebude napadeno jako neplatné a je možné ho tedy realizovat.  Shodná úprava se uplatní i na akciové společnosti, nelze však stanovami umožnit podání žaloby bez předchozího vyjádření protestu.

V této souvislosti je vítanou novinkou právo společníka mít na valné hromadě s sebou jím určenou doprovodnou osobu. Toto právo může společenská smlouva vyloučit nebo omezit, anebo naopak rozšířit zvýšením počtu těchto osob. Nezbytnou zákonnou podmínkou pak je, že tato osoba musí být vázána mlčenlivostí (nejméně v rozsahu odpovídajícímu rozsahu mlčenlivost společníka). K tomu lze využít tzv. dohodu o mlčenlivosti (non-disclosure agreement, NDA).

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „Společnosti a jejich statutární orgány pravděpodobně přivítají větší právní jistotu, kterou zpřísnění dovolávání se neplatnosti usnesení valné hromady přinese. Zákonodárce ale opakovaně klade větší a větší nároky a společníci tak musí být ohledně svých práv bdělí. Pravděpodobně se proto budou stále častěji obracet na své právní zástupce a tito je budou doprovázet i na valnou hromadu. Tím se nejen zvýší náklady jednotlivých osob, ale především to může přinést i další střety, ke kterým by jinak nemuselo docházet. Některé spory samozřejmě nelze dopředu předvídat, jiným však lze včas a v klidu předejít správnou úpravou společenské smlouvy či uzavřením tzv. společnické dohody (shareholders agreement). Zajímají-li Vás podrobnosti, obraťte se na experty z Právní Ochrany Majetku.“

Novela ZOK nově vypouští speciální úpravu pro zastavení podílu, kdy zastavit podíl společníka bylo možné jen za podmínek, za nichž tento podíl mohl být převeden. Zástava podílu se tak bude od 1.1.2021 řídit obecnou úpravou stanovenou v občanském zákoníku (§ 1320 a násl. Zastavení podílu v korporaci). Ta společnostem dovoluje zástavu podílu ve společenské smlouvě zakázat nebo omezit bez závislosti na podmínkách stanovených pro převod podílu. Zástava a převoditelnost podílu tak nebudou na sobě nijak závislé, pro každou lze stanovit jiné podmínky.

Zástavní právo a nově i jiná věcná práva (např. právo předkupní) k podílům vznikají až jejich zápisem do veřejného rejstříku. Tj. pouhé uzavření smlouvy o zástavě nebo předkupním právu k podílu mezi smluvními stranami není dostatečné, je třeba toto ještě nechat zapsat rejstříkovým soudem do obchodního rejstříku. Nutno připomenout, že takové smlouvy vždy vyžadují úředně ověřené podpisy smluvních stran. Toto se však netýká podílů, které jsou představovány cenným papírem.

Společník nebo budoucí společník obchodní korporace se zavazuje splnit svou vkladovou povinnost (za účelem nabytí nebo zvýšení své účasti v takové korporaci), a to dvěma způsoby (i) splacením v penězích (peněžitý vklad) nebo (ii) vnesením jiné penězi ocenitelné věci (nepeněžitý vklad).

Novela stanoví nová pravidla pro případ, kdy vkladatel převede podíl na jinou osobu, avšak dosud nesplnil svou vkladovou povinnost nepeněžitým vkladem. Nyní je výslovně upraveno, že uhradit cenu nepeněžitého vkladu (pokud na společnost již předtím nepřešlo vlastnické právo k nepeněžitému vkladu) je povinen sám vkladatel, neboť jde o jeho osobní povinnosti. Tento dluh nemůže přejít na nabyvatele podílu, ten však bude za splnění této povinnosti ručit. Dosud tomu bylo naopak.

Jako výjimku zákon stanoví nabytí podílu na evropském regulovaném trhu, kdy nabyvatel není žádným způsobem schopen zjistit existenci či neexistenci povinnosti uhradit cenu nepeněžitého vkladu. Takový nabyvatel pak nebude ani ručitelem.  

Partner Pavel Strnad doplňuje: „Zákonodárce nyní napravuje stav, kdy občanský zákoník již upravuje něco, co znovu speciálně upravuje i zákon o obchodních korporacích. Režim pro zřizování zástavních práv k podílům v korporacích se tak sjednocuje a nadále se bude řídit pouze ustanoveními občanského zákoníku. Druhá změna se pak týká zjevné nelogičnosti, kdy s převodem podílu se na nového nabyvatele původně vztahovala přímo povinnost uhradit cenu nepeněžitého vkladu (ačkoliv on o této povinnosti nemusel vůbec tušit, tato informace není dohledatelná v žádném z veřejných rejstříků), a naopak vkladatel byl pouhým ručitelem. Nebylo-li toto ošetřeno ve smluvní dokumentaci, mohl se nabyvatel dostat do velkých potíží. Z toho plyne, že řadu rizik při podnikání vytváří sám zákonodárce a nelze se jim bezpečně vyhnout. Chraňte se proto před nimi s Právní Ochranou Majetku dříve, než vůbec nastanou.“

Novela výslovně doplňuje dosud chybějící pravidlo pro odkup vlastního podílu společnosti. V situaci, kdy sama společnost hodlá převádět svůj vlastní podíl, mohou společníci nově využít svého předkupního práva k tomuto podílu. Pokud jej chce využít více společníků, tento podíl se mezi ně rozdělí podle poměru jejich dosavadních podílů.

Cílem je chránit stávající společníky společnosti s ručením omezeným, kdy je tak sledován zájem na uzavřenějším charakteru společnosti. Obdobně ještě před novelou zákon stanovoval předkupní právo při prodeji uvolněného podílu nebo přednostní právo k účasti na zvyšování základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti.

V té souvislosti doplňujeme, že novela napříště výslovně zakazuje ovládané společnosti (která by nabyla podíly na ovládající osobě) vykonávat hlasovací právo spojené s podíly v dané ovládající společnosti. Zákonodárce se tak vymezil proti praxi spočívající v obcházení zákazu výkonu hlasovacího práva společností v případě vlastního podílu, kdy společnost převedla své podíly na jí ovládanou osobu.

Partner Pavel Strnad dodává: „Společnost s ručením omezeným se řadí mezi tzv. kapitálové společnosti, ale přesto si zachovává svůj osobní charakter. Předpokládá se u ní větší angažovanost a provázanost jejích členů, a především i jejich zájem o společnost samotnou. Tomu odpovídá i právní úprava. Zákonodárce nyní jen doplňuje nástroj za účelem udržení podílu v rukou společníků. V Právní Ochraně Majetku - P.O.M. vždy doporučujeme u společností s více společníky nastavit si vzájemné vztahy tzv. společnickou, příp. akcionářskou dohodou (shareholders agreement).“

Novela reaguje na požadavky praxe a judikaturní závěry, kdy dosud nebyla výslovně zákonem upravena doba použitelnosti účetní závěrky pro účely rozdělení zisku. Dále také výslovně uvádí, že může dojít i k rozdělení podílu na některých jiných vlastních zdrojích společnosti (např. emisní ážio nebo kapitálové fondy, které nejsou účelově vázány).

Bude tak nově umožněno vícenásobné rozdělení a vyplacení zisku a jiných vlastních zdrojů na základě téže účetní závěrky (řádné i mimořádné), a to kdykoliv v průběhu celého následujícího účetního období (tj. po tom, za které se účetní závěrka sestavovala). Nově tedy nemusí být o rozdělení zisku rozhodnuto ve lhůtě 6 měsíců stanovené pro schválení účetní závěrky.

Podíl na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích bude napříště pro všechny společnosti splatný ve stejné době – do 3 měsíců od rozhodnutí o rozdělení, není-li stanoveno jinak. Výjimkou jsou veřejné obchodní společnosti, kde zůstává splatnost podílu na zisku do 6 měsíců od konce účetního období.

Nově bude povinnost vrátit podíl na zisku, pokud byl vyplacen v rozporu se zákonem. Princip ochrany dobré víry (tj. nevědomosti osoby o rozporu se zákonem), který platil doposud, zůstává zachován jen u akciových společností. Také zálohy na podíl na zisku bude nutné vrátit, a to do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, pokud výše vyplacených záloh překročila výsledný zisk, který má být rozdělen.

Sjednocuje se i pravidlo o maximální částce možné k rozdělení pro společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstva. Bude-li tato částka rozhodnutím nejvyššího orgánu překročena, nebude mít právních účinků. A stejně jako je tomu nyní u akciových společností, nebude ani u s.r.o. a družstev možné rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud vlastní kapitál klesl, nebo rozdělením zisku klesne pod výši kapitálu základního (zvýšeného o fondy, které rozdělit nelze).

Nově se pak zakazuje, aby obchodní korporace poskytla společníkovi nebo osobě jemu blízké bezúplatné plnění. Cílem je zabránit obcházení pravidel pro výplatu podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích. Jsou však stanoveny určité výjimky jako např. obvyklé příležitostné dary.

Partner Pavel Strnad dodává: „Pro společnosti bude jistě vítanou změnou, že zákon výslovně povoluje možnost rozhodnout o rozdělení podílu na zisku i po uplynutí 6 měsíců od posledního dne účetního období, a to na základě téže účetní závěrky. Nadále však platí, že plnou odpovědnost v tomto ohledu nesou statutární orgány, neboť rozhodují o vlastní výplatě podílu na zisku. V praxi se setkáváme s tím, že tomuto rozhodnutí není věnována dostatečná pozornost nebo že statutáři rozhodují pod tlakem valné hromady. Rozhodne-li však statutární orgán o výplatě v rozporu se zákonem, odpovídá za případnou škodu z titulu porušení péče řádného hospodáře. Proto, kromě pečlivé kontroly a uchovávání všech dokumentů o ekonomickém výsledku společnosti, doporučuji všem vrcholovým manažerům preventivně (dokud ještě nic nehrozí) chránit i vlastní (rodinný) majetek před důsledky rozsáhlé odpovědnosti člena statutárního orgánu. Chcete-li se dozvědět víc, obraťte se na experty z Právní Ochrany Majetku – P.O.M.“

Podle dosavadní úpravy nebylo jednoznačné, zda se ustanovení ZOK o střetu zájmů týkají i společníků. Zákon nově výslovně uvádí, že jeho úprava o střetu zájmů dopadá jen a pouze na členy volených orgánů. Tyto pak definuje jako „osobu, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána“. Zákonodárce tak vyjasnil předchozí pochybnosti s odůvodněním, že chce zamezit organizačním problémům a umožnit snížení nákladů společností. Dostatečným limitem pro společníky má být jejich povinnost loajality.

Nově má člen voleného orgánu povinnost informovat přímo příslušný orgán, jehož je členem. Nikoliv samotné členy orgánu. Tímto se zdůrazňuje, že v právnických osobách mají rozhodovat a rozhodují jejich orgány. Vedle toho zůstává dosavadní povinnost informovat o střetu i kontrolní orgán a nebyl-li zřízen, orgán nejvyšší. Nově se však upřesňuje, že člen kontrolního orgánu informuje o střetu zájmů pouze tento orgán. Je-li pouze jednočlenný, informuje orgán nejvyšší.

Kontrolní orgán má povinnost o všech zjištěných skutečnostech nejvyšší orgán informovat.

Informační povinnost se nově rozšíří i na případy, kdy obchodní společnost (nikoliv jen člen voleného orgánu) hodlá uzavřít smlouvu s osobou, která na ni má určitý vliv (osoba vlivná, ovládající (vyjma koncernu) či osoba ovládaná stejnou ovládající osobou).

Partner Pavel Strnad shrnuje: „Dosud právní úprava o střetu zájmů vyvolávala pro praxi řadu otázek. Je tak dobře, že se velká novela ZOK věnuje i tomuto tématu. Svým klientům již při založení jakékoli právnické osoby zdůrazňuji, jaká práva a povinnosti jsou s konkrétními funkcemi spojeny. I přesto však dochází k případům, kdy člen některého z orgánů opomene některou ze svých povinností splnit, a pak se vystavuje velkému riziku. Abyste předešli neblahým následkům této odpovědnosti na Váš majetek a majetek Vaší rodiny, doporučuji vždy učinit preventivní opatření na jeho ochranu. Můžete např. využít služeb Právní Ochrany Majetku, kde Vám poradí účinné řešení i pro tyto případy.“

Odstoupení člena voleného orgánu prozatím zákon upravoval tak, že funkce člena voleného orgánu zanikla po uplynutí 1 měsíce od doručení oznámení o odstoupení orgánu, který jej zvolil (např. v případě s.r.o. a jejího jednatele jde o doručení oznámení valné hromadě). V praxi tak docházelo i k takovým rezignacím, kdy jednatel pouze obeslal společníky a po uplynutí 1 měsíce od doručení rezignace poslednímu ze společníků jeho funkce zanikla.

Od 1.1.2021 je výslovně stanoveno, že funkce člena voleného orgánu končí v okamžiku, kdy orgán, který jej zvolil, projedná jeho odstoupení. Tedy v případě jednatele s.r.o. projedná jeho odstoupení valná hromada. Tento orgán (valná hromada) má povinnost to projednat bez zbytečného odkladu, nejpozději však při svém prvním zasedání.

Jiná situace nastává v případě, kdy působnost valné hromady vykonává jediný společník u s.r.o., pak funkce skončí po uplynutí 2 měsíců po oznámení rezignace. Tento jediný společník však může na žádost odstupujícího člena schválit jiný okamžik zániku funkce.

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „Stát se členem voleného orgánu společnosti je velká odpovědnost! Zákon bohužel v případech rezignace z vůle takové osoby zůstává poměrně neflexibilní. Doporučujeme tak upravit pravidla pro odstoupení buď ve společenské smlouvě, příp. odpovídajícím způsobem vyjasnit tento proces ve smlouvě o výkonu funkce. Bohužel nejsou výjimečné případy, kdy společníci zůstávají neaktivní a člen zvoleného orgánu se tak ocitá uvězněn v nepříjemné pasti. Proto také doporučujeme chránit svou rodinu a svůj majetek před nepříznivými důsledky odpovědnosti člena voleného orgánu. Jedním ze způsobů může být i Právní Ochrana Majetku – P.O.M.“

Podle současné právní úpravy vede neschválení smlouvy o výkonu funkce (např. jednatele s.r.o.) k její relativní neplatnosti (tj. smlouva je platná, pokud se její neplatnosti osoba nedovolá).

Nově ale musí být smlouva o výkonu funkce vždy schvalována nejvyšším orgánem společnosti, jinak nebude účinná (není třeba se dovolávat, nebude mít žádoucí právní následky např. pro odměňování). Je-li smlouva schválena, může být účinná ode dne jejího uzavření či ode dne vzniku funkce – podle toho, který okamžik nastal později. Stanovit jiné datum účinnosti však může i nejvyšší orgán.  

Nejvyšší orgán svým schválením smlouvy současně schvaluje i odměnu za výkon funkce za dobu do schválení smlouvy. Doposud musel nejvyšší orgán přijímat dvě různá usnesení, nyní to zvládne v rámci jednoho.

Nově je přidáno obecné pravidlo, že „je-li zde rozpor mezi společenskou smlouvou a smlouvou o výkonu funkce, uplatní se ujednání společenské smlouvy“. Pokud však smlouvu o výkon funkce schválila většina vyžadovaná pro změnu společenské smlouvy, použije se ujednání ve smlouvě o výkonu funkce.

Partner Pavel Strnad dodává: „Smlouva o výkonu funkce je nezbytný a žádoucí předpoklad pro výkon funkcí ve volených orgánech (v představenstvech a.s. nebo jednatelů v s.r.o.). Oběma smluvním stranám zajišťuje právní jistotu v jejich právech a povinnostech. Především pro odměňování osob ve funkcích je naprosto klíčovým nástrojem. Často se dají sjednat i další benefity ve prospěch osob vykonávajících tyto funkce, např. zajistit ochranu obdobnou ochraně zaměstnance nebo pravidla pro jejich odvolání. Pokud osoby takovou smlouvu uzavřenou nemají, zůstávají prakticky bez jakékoli ochrany vůči společníkům. Manažerům proto doporučujeme chránit svoji osobu a majetek i jinými způsoby. V případě zájmu se neváhejte obrátit na experty z Právní Ochrany Majetku - P.O.M.“

Při založení společností zákon požaduje uvést v zakladatelských dokumentech (v zakladatelské listině nebo společenské smlouvě u s.r.o. a ve stanovách u a.s.) řadu údajů, které se po samotném založení a během života společnosti stávají obsoletními (např. údaj o správci vkladu).

Novela tak nově umožňuje tato překonaná ustanovení z dokumentů vymazat bez toho, že by se jednalo o změnu těchto dokumentů (která by musela být příslušným způsobem schvalována). Dosud se právní veřejnost neshodla, zda je toto možné. Současné znění zákona tak způsobovalo výkladové problémy. Nyní - po novele - zákon výslovně stanoví, že vypuštění těchto údajů ze zakladatelských dokumentů se nepovažuje za změnu společenské smlouvy či stanov.

Partner Pavel Strnad dodává: „Zákonodárce tímto staví najisto, že tyto údaje je možné z listin vymazat i bez schválení valnou hromadou. Zjednodušuje se tak postup pro praxi. Tyto změny doporučujeme provést nejen za účelem zpřehlednění a usnadnění orientace v dokumentech, ale i s ohledem na ochranu soukromí osob činných při založení konkrétní společnosti. Další individualizovaná a komplexní řešení ochrany soukromí osob Vám doporučí experti z Právní Ochrany Majetku.“

Obchodní korporace musí do 31.12.2021 přizpůsobit své společenské smlouvy, stanovy a zakladatelské listiny a založit je do sbírky listin v obchodním rejstříku. Změny budou nutné např. v souvislosti se zrušením statutárního ředitele v monistické struktuře akciové společnosti (narozdíl od kolektivního představenstva).

Na zápis ostatních, dosud nezapisovaných skutečností však mají společnosti pouze půl roku od účinnosti této novely. Nově bude nutné zapsat např. některé další skutečnosti při zřizování zástavního práva k podílu (tj. označení podílu, věřitele, společníka a zajišťovaného dluhu), dále také označení konkrétního podílu, který společník s.r.o. nebo komanditista vlastní, může-li jich vlastnit více. V rámci transparentnosti bude také povinnost zakládat do sbírky listin nejen návrh na rozdělení zisku, ale také jiných vlastních zdrojů. Pokud společnost nestihne povinné skutečnosti do obchodního rejstříku zapsat, soud jí určí přiměřenou lhůtu k nápravě, po jejímž marném uplynutí může společnosti hrozit i zrušení s likvidací.

Pokud byste si nevěděli rady se zapracováním změn do společenské smlouvy či se změnou zapisovaných skutečností, neváhejte se na nás obrátit. Spolehlivě zajistíme, abyste postupovali v souladu s novou úpravou.

1. První významnější změnou, kterou Vám představíme, je zjednodušení procesu zakládání a vzniku společností s ručením omezeným.

Chystáte-li se založit nízkokapitálovou společnost s ručením omezeným, určitě tuto změnu uvítáte. Založení bude rychlejší a levnější. Nepřesáhne-li totiž výše všech peněžitých vkladů 20 000 Kč v souhrnu, odpadá správci vkladů povinnost zřídit zvláštní účet, na který musí být jinak vklady splaceny. Vklad bude v tomto případě možné splatit přímo k rukám správce vkladu (např. zakladatel, advokát, notář). Prakticky Vám tak k založení s.r.o. postačí jen jedna návštěva notáře.

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „Tato novela přináší pro zakládání s.r.o. další, jistě vítané administrativní zjednodušení. Ke snížení nákladů lze využít i institutu tzv. 100 eurové společnosti, který Vám garantuje založení s maximálními náklady do 100 eur. Významně však nedoporučuji toto řešení pro společnosti se dvěma a více společníky. Ve společenské smlouvě se v tomto případě nelze odchýlit od zákonné úpravy, a tudíž jsou veškeré vztahy upraveny pouze ve velmi obecné a základní rovině. Rizikem v podnikání se však snadno může stát i Váš druhý společník nebo jeho dědic, nejsou-li tyto vztahy řádně ošetřeny společenskou smlouvou. I dobře fungující společnost může být rázem paralyzována společnickými spory a naschvály. Následné změny společenské smlouvy pak budou daleko dražší. Chcete-li předejít tomu, aby tato rizika ovlivnila i Váš zbývající majetek, využijte naši Právní Ochranu Majetku.“

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1763/2019 ze dne 5.2.2020

Pan M.W. zemřel nenadále v únoru 2017, aniž by zanechal pořízení pro případ smrti (závěť, dědickou smlouvu). V řízení o pozůstalosti se tak notář řídil zákonem a jako dědicové byli zjištěni jeho manželka a jejich společné 2 děti. Spolu s manželkou měli nesplacenou hypotéku, která byla součástí jejich SJM.

Manželka se tak rozhodla uzavřít s ostatními dědici (svými dětmi) dohodu o vypořádání majetku patřícího do SJM. Podle této dohody „veškerý majetek, který ke dni úmrtí zůstavitele patřil do SJM zůstavitele a vdovy po zůstaviteli, připadne do výlučného vlastnictví vdovy po zůstaviteli“. A to včetně nesplaceného hypotečního úvěru.

Okresní soud však tuto dohodu v říjnu 2017 (po 8 měsících od smrti M.W.) neschválil a rozhodl, že dohoda je neplatná, protože zkracuje práva věřitelů zůstavitele, když do pozůstalosti by z tohoto majetku ničeho nepřipadlo a oni by tak neměli po dědicích co požadovat.

Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně. I podle něj je uzavřená dohoda v rozporu se zájmy věřitelů, a to bez ohledu na znění dohody, kdy se vdova výslovně zavázala dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru uhradit v plné výši.

Nejvyšší soud však v únoru 2020 (po 3 letech od úmrtí M.W.) zvrátil rozhodnutí nižších soudů. Dle jeho názoru nižší soudy věc neposoudily správně, a naopak uzavřená dohoda nebyla v rozporu se zákonem a ochranou práv věřitelů. Dle Nejvyššího soudu se věřitelé i po uzavření této dohody mohou domáhat uspokojení svých pohledávek vůči všem dědicům, protože žádný z nich neuplatnil výhradu soupisu. Dědicové budou i nadále povinni hradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

Ani tímto rozhodnutím ale řízení ve věci pozůstalosti po M.W. nekončí. Věc se vrací k rozhodnutí soudu prvního stupně, pro který je nyní názor Nejvyššího soudu závazný.

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „Dědické věci jsou většinou komplikované. Zejména proto, že zemřelá osoba nezanechá závěť nebo nemá uzavřenou dědickou smlouvu. Nelze se tak řídit její vůlí a na řadu tak přicházejí zákonná pravidla, která ne vždycky vedou k uspokojivému výsledku. Řízení o pozůstalosti se pak táhne a pokud dojde i na soudy, může trvat i řadu let. Jmění v pozůstalosti je v podstatě paralyzováno, protože není rozhodnuto, kdo je jeho vlastníkem.

Situace se pak vyostřuje, když dojde ke vzniku spoluvlastnictví dědiců, kteří ale mají zásadně jinou představu o užívání a nakládání s majetkem. Vždy zdůrazňujeme naše zlatá pravidla, že: „Nemovitost má mít jen jednoho vlastníka“ a „Zemřít bez závěti by měl být trestný čin“.

Zákon ale dává velikou příležitost zodpovědným osobám. Zákon upřednostní jejich vůli (vyjádřenou v závěti nebo dědické smlouvě) před svými vlastními pravidly. Zároveň zákon dovoluje, a dokonce často i preferuje dohodu dědiců. Vždyť i v této věci předmětná dohoda dědiců a pozůstalého manžela je preferovaným způsobem vypořádání a dává se jí přednost před vypořádáním rozhodnutím soudu. Přemýšlejte tak dopředu a eliminujte riziko jakýchkoli sporů preventivně s pomocí know-how profesionálů z Právní Ochrany Majetku – P.O.M. s.r.o.“

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2728/2019 ze dne 27.11.2019

Dva bratři získali od svého strýce do spoluvlastnictví dům na venkově. Každý bratr stejným dílem jedné poloviny. Během času se ale jejich vztahy velmi zhoršily až do té míry, že znemožňují jakoukoli rozumnou komunikaci. Oba bratři se vzájemně osočují, dělají si naschvály a podávají na sebe trestní oznámení.

Jeden z nich to již nechce dále snášet a domáhá se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku, jehož součástí je i dům.

Okresní soud v Benešově zrušil jejich spoluvlastnictví k nemovitosti a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že je povinen zaplatit žalovanému vypořádací podíl 940 000 Kč. Byť oba bratři mají zájem o přikázání domu do svého výlučného vlastnictví a oba prokázali schopnost uhradit vypořádací podíl, soud rozhodl ve prospěch žalobce. Protože ten dům dlouhodobě a převážně užívá, pečuje o něj a zasazuje se o jeho účelné využití. Také se zapojuje do veřejného života v obci a má dobré vztahy se sousedy. A to i navzdory tomu, že druhý bratr nabízel vyšší cenu vypořádacího podílu. Ale neprokázal, že by nemovitost užíval nebo že by mu v tom bylo bráněno.

Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a vyzdvihnul, že mezi rozhodující kritéria patří dlouhodobý zájem žalobce, pravidelné užívání nemovitosti s rodinou a soustavná péče o ni.

Neúspěšný bratr se rozhodl podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku zdůraznil, že při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je rozhodnutí na úvaze soudu, která ale musí být řádně odůvodněna a nesmí být nepřiměřená. Apeluje tak na přesvědčivost odůvodnění poskytovaného soudy. Z tohoto pohledu neshledává úvahy soudů (o dlouhodobém a častějším užívání, péči, citovém vztahu, dobrých sousedských vztazích) jako zjevně nepřiměřené.

Ale přesto je třeba posuzovat i schopnost každé strany hodnotu nemovitosti zachovat, příp. uvést do potřebného stavu. Mimo jiné tak soudy měly na základě tvrzení žalovaného bratra posuzovat i schopnost péče vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce (půjde-li o značný a významný nepoměr) či jeho (ne)schopnost do nemovitosti investovat kvůli nízkým příjmům (především tam, kde se prokáže objektivní nutnost investic do nemovitosti).

Nejvyšší soud tak shledal právní posouzení věci odvolacím soudem jako neúplné, jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Partner Pavel Strnad upozorňuje: „I když se spoluvlastnictví z počátku nemusí jevit jako problémové, je poměrně časté, že po určité době dochází mezi spoluvlastníky k názorovým střetům. Ať již ve věci jejího užívání, nutných či naopak zbytečných investic nebo v samotné péči o ni. Tyto se pak stávají neřešitelnými a často poškodí i mezilidské vztahy uvnitř rodiny. V rámci Právní Ochrany Majetku jsme zastánci dvou zlatých pravidel, že: „Nemovitost má mít jen jednoho vlastníka“ a „Zemřít bez závěti by měl být trestný čin“. Tyto situace zpravidla potkávají právě dědice, kteří získají nemovitost v rámci dědictví do spoluvlastnictví. Ti potom musí řešit vzájemné spory, co s nemovitostí udělají dál. Přemýšlejte tak dopředu a eliminujte riziko spoluvlastnických sporů s naším preventivním řešením Právní Ochrany Majetku.

K tomu připomínáme i novelu občanského zákoníku účinnou od 1.7.2020. Ta umožňuje vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky v případech, kdy jejich spoluvlastnictví vzniklo bez jejich vůle, zejména při dědění. Po dobu 6 měsíců od vzniku spoluvlastnictví mají spoluvlastníci ke svým podílům předkupní právo. Po jejich uplynutí toto právo ztrácí.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Touto novelou dochází ke změně právní úpravy družstva a bytového družstva v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK). Z větší části se jedná o převzetí návrhu zákona, který měl být součástí první velké novely ZOK s účinností od 1.1.2021 (o té Vás budeme informovat na podzim). Avšak část týkající se především založení družstev a opravující další nesrozumitelnosti a zjevné chyby byla přijata v rámci této novely OZ s účinností již od 1.7.2020. O vybraných změnách jsme Vás informovali již včera v první části tohoto příspěvku.

Mezi další významné změny patří:

1/ Poskytování údajů ze seznamu členů družstva

Dosud nebylo poskytování údajů ze seznamu členů družstva pro jeho členy nijak omezováno. Každý člen tak mohl získat kompletní výpis ze seznamu členů.

Nově bude toto omezeno jen na údaje, které se týkají žádajícího člena nebo na jejichž získání osvědčí právní zájem (např. bude-li podávat členskou žalobu) či doloží souhlas jiného člena.

2/ Povinnost zveřejňovat pozvánku na internetových stránkách

Zákon dosud upravoval povinnost družstev uveřejňovat pozvánku na členskou schůzi na jejich internetových stránkách. Pro malá družstva to byl nepřiměřeně přísný požadavek (de facto to pro ně znamenalo zřizovat jinak nepotřebné webové stránky).

Nově tak bude členská schůze svolávána prostřednictvím informační desky (ta může být zpřístupněna i na webových stránkách družstva). Nepůjde ale už o zákonnou povinnost družstva.

Dále se vypouští fikce doručení pozvánky jejím uveřejněním. Dojde tak k posílení ochrany členů družstva, kterým musí být pozvánka na členskou schůzi vždy odeslána (obdobně jako pozvánky na valnou hromadu s.r.o.). Zároveň zákon nově dovoluje zasílat tuto pozvánku elektronicky na adresu uvedenou v seznamu členů, bude-li s tím člen družstva souhlasit.

3/Změny v právní úpravě bytových družstev

Došlo k vyjasnění pravidel pro vyloučení člena bytového družstva, napříště je výslovně stanovena, že se mohou použít i obecná pravidla pro vyloučení člena z družstva.

Nově je postaveno najisto, že i v případě převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ručí převodce za dluhy, které jsou s družstevním podílem spojeny.

Zákonodárce také nově výslovně stanoví, že ve stanovách bytového družstva je v prvé řadě nutné respektovat právní úpravu ZOK a dále kogentní úpravu OZ k nájmu, nájmu bytu a nájmu prostoru sloužícího podnikání. Stanovy se mohou odchýlit pouze v rámci dispozitivní úpravy těchto předpisů. Nově pak zákon výslovně dovoluje ve stanovách určit pravidla pro běžnou údržbu a drobné opravy a pro stavební úpravy družstevního bytu rozdílně od OZ (provedenou nařízením vlády č. 308/2015 Sb.).

Úplnou novinkou je pak dovolení rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů družstva mezi jeho členy při splnění zákonných podmínek a připouští-li to stanovy.

Partner AK-PS Pavel Strnad shrnuje: „Tímto Bulletinem uzavíráme celý seriál našich Bulletinů na téma novely OZ účinné od 1.7.2020. Zákonodárce nově upravuje a mění právní úpravu týkající se problematiky SVJ, bytového spoluvlastnictví a družstev (i těch bytových). Jak se často objevuje v důvodových zprávách, on sám tím napravuje zjevné chyby, nesrozumitelnosti a ustanovení přinášející výkladové problémy. Je smutné, že je toto nutné opravovat u zákoníku, jehož příprava trvala přes 20 let, a tato úprava byla kritizována prakticky od počátku. Uvidíme, nakolik budou nové změny přínosné pro praxi. Ta si totiž musí vždy nějak poradit. Kompletní archiv jednotlivých příspěvků pak najdete na webu Právní Ochrany Majetku a naší kanceláře AK-PS.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Touto novelou dochází ke změně právní úpravy družstva a bytového družstva v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK). Z větší části se jedná o převzetí návrhu zákona, který měl být součástí první velké novely ZOK s účinností od 1.1.2021 (o té Vás budeme informovat na podzim). Avšak část týkající se především založení družstev a opravující další nesrozumitelnosti a zjevné chyby byla přijata v rámci této novely OZ s účinností již od 1.7.2020.

Mezi nejvýznamnější změny patří:

1/ Nová pravidla pro založení družstva

Současná právní úprava založení družstva byla shledána komplikovanou a neúměrně zatěžující. Navíc s ní byla spojena řada výkladových problémů.

Nově tak dochází ke zjednodušení procesu zakládání družstva, a to s možností založit družstvo i bez ustavující schůze. Družstvo tak lze založit na základě dohody zakladatelů na obsahu stanov, které ale musí být ve formě veřejné listiny (notářského zápisu). Jejich povinnou náležitostí je mj. uvedení členů volených orgánů družstva.

Tato změna tak přináší méně formalizovanou možnost založení družstva, ke které není třeba přihlášek ani ustavující schůze.

2/ Úprava zvýšení a snížení členského vkladu

Nově je výslovně stanoveno, že orgánem rozhodujícím o zvýšení, resp. i snížení, členského vkladu je členská schůze. K tomu je nezbytný souhlas ¾ všech členů družstva.

Zákonodárce vychází z právní úpravy o zvyšování (snižování) základního kapitálu ve společnosti s ručením omezením a obdobné principy nově zavádí i pro členský vklad v družstvech. Výslovně tak zákon nyní stanoví, že účinky zvýšení, resp. snížení, nastávají okamžikem zápisu jeho nové výše do obchodního rejstříku.

3/ Výpověď členství v družstvu dědicem

Dědic, který nechce být členem družstva, má právo své členství vypovědět, a to bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní do 1 měsíce ode dne, kdy mu bylo nabytí dědictví potvrzeno (soudem v rámci řízení o pozůstalosti), jeho právo ukončit svoji účast výpovědí zaniká.

4/ Delegáti nejsou členy voleného orgánu

Napříště zákon výslovně stanoví, že delegáti volení do shromáždění delegátů nejsou členy voleného orgánu a související pravidla se tak na ně nevztahují. Nedopadají tak na ně pravidla o střetu zájmů ani nejsou povinni dodržovat standard péče řádného hospodáře. Ve svém postavením jsou pouhými zástupci členů družstva.

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

1. SVJ nově bude moci převzít vybrané kategorie dluhů

Dosud zákon výslovně zakazoval, aby SVJ zajišťovalo dluh jiné osoby.

Nyní dochází ke zmírnění tohoto zákazu o vybrané kategorie dluhů. Konkrétně SVJ může převzít, přistoupit nebo zajistit dluh z úvěru, který byl poskytnut právnické osobě (zpravidla družstvu) na opravu, údržbu nebo stavební úpravu domu. Podmínkou je písemný souhlas s úředně ověřeným podpisem všech členů SVJ. V případě, že by člen nesouhlasil nebo získání jeho souhlasu nebylo z organizačních důvodů či libovůle dotyčného člena možné, lze takový souhlas nahradit rozhodnutím soudu. Soud pak dle okolností konkrétního případu zváží, zda je pro toto převzetí (přistoupení, zajištění) dluhu důležitý důvod a lze takový souhlas po členu spravedlivě požadovat.

2. Změny v právní úpravě působnosti shromáždění SVJ

- nově bude vypuštěno schvalování změny prohlášení vlastníka a jeho náležitostí, např. změny podlahové plochy bytu, sloučení nebo rozdělení jednotek, změny podílů na společných částech (o zjednodušení procesu přijetí změny prohlášení vlastníka jsme Vás již informovali)

- ke schvalování „finančních“ dokumentů SVJ nyní bude doplněno výslovně i schvalování rozpočtu SVJ

- o výši záloh na úhradu služeb bude nově moci rozhodovat statutární orgán SVJ (předseda nebo výbor)

- zpřesní se pravidla pro rozhodování shromáždění o opravách, údržbě a stavebních úpravách společných částí, kdy shromáždění rozhoduje v případech společných částí vně bytu a těch, které nejsou ve výlučném užívání některého z vlastníků. Bližší pravidla stanoví nařízení vlády č. 366/2013 Sb. o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím a ve stanovách konkrétního SVJ. Jsou-li prováděny stavební úpravy společných částí vyžadující změnu prohlášení vlastníka, pak je třeba postupovat podle pravidel pro schvalování změny prohlášení vlastníka. Jaké povinnosti má vlastník při provádění stavebních úprav si můžete přečíst zde.

- dochází ke zúžení kompetence shromáždění vzhledem k určení osoby zajišťující správu domu a pozemku. Nově již nebude shromáždění schvalovat samotné znění smlouvy ani cenu či rozsah činnosti této osoby. Rozhodovat tak i nadále bude shromáždění pouze o samotném výběru či změně konkrétní osoby správce.

3. Soud může rozhodnout o záležitosti týkající se správy domu a pozemku

Na návrh přehlasovaného vlastníka může soud rozhodnout nejen o neplatnosti takového rozhodnutí shromáždění, ale nyní nově i na základě návrhu rozhodnout o uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení.

4. Novinkou je náhradní shromáždění

Za předpokladu, že to stanovy SVJ připustí, lze konat náhradní shromáždění SVJ s minimální účastí vlastníků jednotek, kteří mají alespoň 40 % všech hlasů (aby náhradní shromáždění bylo usnášeníschopné). Cílem je odblokovat rozhodování SVJ v případech, kdy se vlastníci nejsou schopni sejít (běžné shromáždění k usnášeníschopnosti vyžaduje přítomnost vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů).

5. Nově jsou upravena pravidla pro rozhodnutí mimo zasedání vyžadující formu veřejné listiny

Vyžaduje-li zákon pro rozhodnutí formu veřejné listiny (notářského zápisu), je nutné nechat návrh rozhodnutí vypracovat ve formě veřejné listiny, a to rozeslat. Zároveň i samotný proces rozhodování mimo zasedání (per rollam) má být osvědčen veřejnou listinou. Pro případy rozhodování např. o změně stanov SVJ založených po 1.1.2014 tak nyní budou potřeba 2 notářské zápisy – o návrhu rozhodnutí a osvědčení průběhu rozhodování. Rozhodování mimo zasedání lze využít v případech, kdy shromáždění nebylo usnášeníschopné nebo připouští-li to stanovy.

Partner AK-PS Pavel Strnad shrnuje: „Zákonodárce provedl dílčí úpravy týkající se činnosti SVJ. Vždy je ale třeba zkoumat i znění stanov konkrétního SVJ. Z vlastní zkušenosti známe případy, kdy docílit usnášeníschopnosti shromáždění SVJ není snadné, ba dokonce je zcela nemožné. Kvitujeme tak právní úpravu náhradního shromáždění, byť až praxe ukáže, jak se tento institut podaří využívat. V zásadě se však dobře osvědčuje i možnost hlasování “per rollam.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Zákonodárce se rozhodl podrobněji upravit pravidla pro správu domu a pozemku bez vzniku SVJ. Tato právní úprava se použije především tam, kde SVJ nebylo založeno dobrovolně anebo povinně v domě, kde je alespoň 5 jednotek, z nichž alespoň 4 jsou ve vlastnictví 4 různých vlastníků (již podle novelizovaného znění zákona).   

Upřesnění pravidel pro správu domu a pozemku bez vzniku SVJ

Podrobněji nyní zákon uvádí, že v případě, kdy SVJ nevzniklo, mají se použít pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí stanovená v prohlášení (vlastníka). Případně lze použít i taková pravidla uvedená ve stanovách, bylo-li SVJ založeno, ale ještě nedošlo k jeho vzniku.

Přesněji jsou také upravena kvóra pro rozhodování v záležitostech správy domu. Nově je nezbytný souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek (tj. souhlas podle podílů) a souhlas většiny všech vlastníků jednotek (tj. souhlas podle hlav). Zákonodárce tak chce zabránit přehlasování menšinových vlastníků vlastníkem většinovým.

Správcem domu má být vždy většinový vlastník (ten, který v době vzniku jednotek má podíl na společných částech větší než poloviční), protože ten má největší zájem na řádném fungování domu. Z právních jednání správce jsou ale vlastníci jednotek oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně. Tyto závazky dnem vzniku přecházejí na SVJ. Vlastníci jednotek ale nadále za splnění těchto dluhů věřitelům ručí.

Nově také zákon umožňuje ingerenci soudu, a to pro případy odvolání většinového vlastníka z funkce správce nebo odvolání správce jmenovaného soudem na jeho žádost.

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Další oblastí občanského zákoníku, která se dočká změny s účinností od 1.7.2020, je právní úprava založení a vzniku SVJ a s tím souvisejících právních dokumentů. Tato úprava kvůli své nesrozumitelnosti a nejednoznačnosti již od počátku své účinnosti vyvolávala řadu diskuzí.

Založení SVJ

Zákon i nadále odlišuje mezi založením a vznikem SVJ. K založení SVJ dochází schválením jeho stanov. Nově tyto stanovy mají vždy být přijímány jako samostatný dokument (dosud mohly být součástí prohlášení vlastníka nebo smlouvy o výstavbě). Rozhodnutí o přijetí stanov vyžaduje i nadále formu veřejné listiny (notářského zápisu), ale při jejich změně je nově výslovně uvedeno, že se forma veřejné listiny nevyžaduje. Forma veřejné listiny není vyžadována ani v případě, kdy je SVJ zakládáno dobrovolně jediným vlastníkem všech jednotek (což nově zákon výslovně povoluje, když reaguje na praxi developerských společností, které chtějí zakládat SVJ ještě předtím, než jednotky v domě rozprodají).

V návaznosti na výslovné dovolení vzniku SVJ o jediném členu (vlastníkovi-developerovi) zákonodárce bez náhrady zrušil ust. § 1202 a 1203 občanského zákoníku (pravidla pro přechodné období, kdy se správcem domu stává zakladatel SVJ s většinou hlasů, tj. zpravidla developer).

Kdy je založení SVJ povinné?

Současná právní úprava předpokládá založení SVJ povinně nejpozději v momentě, kdy je „alespoň 5 jednotek, z nichž alespoň 3 jsou ve vlastnictví 3 různých vlastníků, nejpozději po vzniku vlastnického práva k první převedené jednotce“. Toto ustanovení však vyvolávalo zásadní výkladové problémy – mělo jít o situaci, kdy v domě budou nejméně 4 různí vlastníci nejméně 4 různých jednotek, nebo v daném domě mají nejméně 2 osoby odlišné od původního vlastníka nabýt vlastnické právo k nejméně 2 různým jednotkám? Zákonodárce tak přistoupil ke změně a nově je postaveno najisto, že SVJ má být povinně založeno v domě, kde je alespoň 5 jednotek, z nichž alespoň 4 jsou ve vlastnictví 4 různých vlastníků. Pokud nedojde ke vzniku SVJ, sankci pak pro tento případ představuje omezení právní dispozice s dalšími převáděnými jednotkami.

I nadále je zachována možnost založit SVJ i dobrovolně, je-li v domech méně než 5 jednotek a souhlasí s tím všichni vlastníci jednotek.

Vznik SVJ

Nově je ke změně stanov před vznikem SVJ vyžadován souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek (zpravidla tyto vlastníci budou 4 osoby a stanovy mohou stanovit i vyšší kvórum).

I nadále SVJ vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Po vzniku SVJ lze nově ze stanov vypustit údaje o prvních členech statutárního orgánů (tento nedostatek byl kritizován jako matoucí, jestliže tam údaje osob byly uvedeny i poté, co jim výkon funkce zanikl, proto bylo doporučováno po vzoru společenských smluv u s.r.o. tuto formální změnu výslovně umožnit).

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „Právní úprava společenství vlastníků jednotek a s ní související ustanovení byly od účinnosti občanského zákoníku hojně kritizovány. Úprava byla nesrozumitelná, překombinovaná a příliš složitá pro laickou praxi. Sami jsme před rokem s naším klientem (developerem bytových domů) řešili případ, zda může jako výlučný vlastník domu se 4 bytovými jednotkami platně založit SVJ a nechat toto SVJ zapsat do veřejného rejstříku. Názory notářů i odborníků v oblasti SVJ se různily. Nakonec se našel jeden notář, který založení SVJ a jeho zápis do veřejného rejstříku provedl. Alespoň toto nyní zákonodárce vyjasnil, když výslovně stanovil, že SVJ může být založeno jediným vlastníkem všech jednotek. U dalších provedených změn se teprve ukáže, zda budou efektivní pro běžný život vlastníků jednotek.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Další oblastí občanského zákoníku, která se dočká změny s účinností od 1.7.2020, je právní úprava vztahující se k prohlášení (vlastníka).

Prohlášení má být aktuálním dokladem o stavu domu, který je rozdělen na jednotky. Zpravidla je v něm specifikováno vymezení domu, jednotlivých jednotek, společných částí a velikost podílu na nich atp. Zákonodárce nově vypouští možnost uvést v prohlášení náležitosti stanov SVJ, neboť tyto mají být napříště přijímány vždy jako samostatný dokument (dozvíte se příště v našem Bulletinu).

Dosud bylo schvalování změny prohlášení velmi komplikovaným procesem (byla vyžadována dohoda dotčených vlastníků společně se souhlasem vlastníků s většinou hlasů v písemné formě a poté ještě bylo vyžadováno schválení změny shromážděním SVJ). Nově dochází ke zjednodušení, kdy k účinnosti změny je dostačující písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne, společně se souhlasem většiny hlasů všech vlastníků jednotek. Schválení změny shromážděním SVJ již nebude nutné. Zákon pak vymezuje situace, kdy je schvalování změn ještě zjednodušeno.

Vlastník se také může bránit proti rozhodnutí většiny u soudu.

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Již jsme Vás v našich Bulletinech informovali o vybraných změnách v oznamovací povinnosti vlastníka vůči správci domu (o údajích, o stavebních úpravách) a o novinkách souvisejících s financemi vlastníka. Nyní Vám přinášíme přehled ostatních dílčích změn povinností vlastníka, které novela občanského zákoníku s účinností od 1.7.2020 zavádí.

1. Oznámení podnikání

Nově je vlastník jednotky povinen předem oznámit správci domu podnikání nebo jinou činnost v bytě, která může vést k narušení obvyklého klidu a pořádku v domě. Jedná se pouze o oznámení, a není tak vyžadován žádný souhlas ani jiná součinnost od správce. Toto ustanovení zároveň neobsahuje ani sankci pro případ jeho porušení.

2. Vlastník je povinen udržovat společné části domu uvnitř jednotky

Dosud zákoník upravoval povinnost údržby společných částí domu uvnitř jednotky nebo ve výlučném užívání vlastníka (např. nosných zdí, rozvodů ústředního topení, radiátorů, ale i balkonů, teras a lodžií atp.) jen s odkazem na nezávadný stav a dobrý vzhled domu. Nově je definován rozsah údržby těchto částí tak, že vlastník je povinen sám hradit jejich údržbu a drobné opravy (tak jak jsou definovány v nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu). Správce domu pak má provádět jakékoliv jiné činnosti nad rámec drobných oprav.

3. Vlastník má právo pořizovat výpisy, opisy a kopie dokumentů správce domu

Zákon nově výslovně stanoví, že vlastník jednotky je oprávněn si pořídit výpisy, opisy a kopie dokumentů správce domu. Zatím byl vlastník oprávněn do nich pouze nahlížet, což vyvolávalo nedopatření a někdy i zbytečné obstrukce mezi správci domů a vlastníky.

4. Zjednodušuje se nucený prodej jednotky

Novela zjednodušuje nyní prakticky nepoužitelnou úpravu nuceného prodeje jednotky vlastníka, který porušuje své povinnosti (např. podstatně ruší ostatní vlastníky v jejich užívání, ničí společné části domu, neplatí předepsané zálohy). Musí se tak dít způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků. Dosavadní zákon předpokládá k uplatnění tohoto práva dvě soudní řízení.

Nově je možno podat návrh soudu na nařízení prodeje jednotky již potom, co správce domu udělil vlastníku písemnou výstrahu obsahující její důvod, upozornění na možnost podání návrhu soudu a výzvu, aby se vlastník porušování povinností zdržel či odstranil jeho následky, včetně stanovení přiměřené lhůty (nejméně však 30 dnů). S podáním návrhu soudu zároveň musí souhlasit většina všech vlastníků jednotek v domě (k hlasu porušujícího vlastníka se nepřihlíží).

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „V této části novela zpřesňuje dosavadní znění zákona a výslovně doplňuje některé práva a povinnosti, které byly i navzdory chybějící právní úpravě v praxi aplikovány. Nadále však shledáváme právní úpravu bytového spoluvlastnictví jako příliš komplikovanou, a to i kvůli řadě doplňkových zákonů a souvisejících podzákonných předpisů. Naopak tato úprava by měla být co nejpřehlednější, protože téměř každý (a především právní laici) se s ní musí pravidelně potýkat. Dnes již žijeme v době, která skutečně vyžaduje, aby každý měl svého právního poradce. A tento by neměl být oslovován až ve chvíli, kdy krizová situace nastane, ale naopak mnohým nepříjemnostem lze předcházet. S Právní Ochranou Majetku získáváte preventivní komplexní řešení na míru pro Vaší konkrétní životní situaci.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Řada ustanovení týkajících se finančních závazků vlastníka byla v dosavadním znění zákoníku nejasná, a vyvolávala tak diskuze a spory. Změna právní úpravy se tak dotýká:

- splatnosti záloh,

- výše příspěvku vlastníka na správu domu a pozemku,

- pravidel pro přechod dluhů na příspěvcích na správu domu a pozemku.

1. Dochází k jasnému stanovení splatnosti záloh

Zrušuje se celé ustanovení o splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh v občanském zákoníku. Úprava splatnosti záloh na služby je totiž upravena také zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů. Zákonodárce shledal rozpor mezi touto úpravou a úpravou v občanském zákoníku. Nadále se použije pouze úprava zákona č. 67/2013 Sb., kdy nedoplatky nebo přeplatky záloh budou splatné nejpozději do 8 měsíců od skončení zúčtovacího období.

2. Výše příspěvku vlastníka na správu domu a pozemku bude nyní jednoznačně určena

Nově je jednoznačně upraven poměr výše příspěvků odpovídající poměru vlastníka na společných částech, přičemž jsou zohledněny i výlučně užívané společné části domu. Má-li být poměr výše příspěvků stanoven jiným způsobem, lze tak učinit pouze v prohlášení za podmínky 100% souhlasu vlastníků jednotek (dle novelizovaného ust. § 1169 občanského zákoníku, o kterém budeme informovat v AK-PS Bulletinu v příštích týdnech).

3. Vyjasňuje se úprava přechodu dluhů na příspěvcích na správu domu při prodeji jednotky

Dluhy budou přecházet na nabyvatele ze zákona, pokud jejich existenci měl a mohl zjistit. Původní znění tohoto ustanovení se v praxi ukázalo jako právně nejisté, když po převodu jednotky nebylo jisté, kdo (zda převodce nebo nabyvatel) je dlužníkem správce domu za dluhy na příspěvcích za správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na ně. Převodce bude nově za tyto dluhy správci domu pouze ručit.

I nadále je zachována povinnost převodce doložit nabyvateli potvrzení správce domu o dluzích či o jejich neexistenci (potvrzení může vydat i správce domu přímo nabyvateli, souhlasí-li s tím převodce). Nově je stanovena vyvratitelná domněnka, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, jestliže nebyly uvedeny v potvrzení správce domu nebo toto potvrzení nebylo vydáno, ačkoliv o něj bylo požádáno. Pokud se nabyvatel dozví o dluzích z jiného zdroje (např. přímo od převodce), pak i tyto dluhy na nabyvatele ze zákona přecházejí.

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Doposavad zákon výslovně neupravoval povinnost vlastníka jednotky informovat správce domu (zpravidla společenství vlastníků jednotek) o stavebních úpravách uvnitř bytu. I přesto tuto povinnost často ukládaly stanovy či jiné řády a pravidla SVJ. Nyní budou taková oznámení povinni provést všichni vlastníci bez ohledu na to, zda je tato povinnost upravena v dokumentech konkrétního SVJ.

Vlastník bude povinen oznámit všechny své zamýšlené stavební úpravy jednotky správci domu

Nově je vlastník jednotky povinen předem oznámit všechny stavební úpravy uvnitř svého bytu správci domu. Stavební úpravy mají být pro tento případ vykládány široce. Nemá jít jen o úpravy, které vyžadují součinnost s úřady (jejich povolení, příp. ohlášení), ale jakékoliv stavební úpravy, které mohou mít dopad na společné části domu a na ostatní vlastníky jednotek. Jaký dopad měl a má zákonodárce na mysli? Například již provádění jakýchkoliv stavebních úprav může mít vliv na společné části, protože po nich se pracovníci stavební firmy pohybují, přesunují materiál, zpravidla je i zašpiní a mohou je tak i poškodit.

I nadále musí vlastník jednotky na základě předchozí výzvy umožnit správci domu provést ověření (i přístupem do bytu), že stavební úpravy neohrožují, nepoškozují ani nemění společné části. Zjistí-li správce domu ohrožení, může se obrátit na soud a žádat provedení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící škody. Do doby vydání svého rozhodnutí může soud nařídit zákaz dalšího provádění stavebních úprav. Tudíž nejen délka stavebního řízení ale nově i soudní řízení iniciované správcem může prodloužit či ohrozit nebo prodražit provádění stavebních úprav.

Vlastník není nikdy oprávněn provádět změny společných částí domu (např. nosné zdi, rozvody ústředního topení, radiátory, v některých případech, ale i balkony, terasy a lodžie atp.) bez souhlasu SVJ.

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „V této části novela zpřesňuje dosavadní znění zákona a výslovně doplňuje některé práva a povinnosti, které navzdory chybějící právní úpravě byly v praxi aplikovány. I nadále však shledáváme jako nepřijatelný požadavek umožnit přístup do bytu správci domu bez prakticky dalších podmínek. Ohrožování, poškozování a změna společných částí umožňují tak široký výklad, že fakticky dovolí přístup do Vašeho bytu i zvědavému člověku z SVJ. Dle našeho názoru je tak zásadním způsobem zasahováno do práva na soukromí a ochranu obydlí každého z nás. V této souvislosti také doporučujeme velmi povedený český film Vlastníci. I v současné době jej můžete shlédnout v kině v rámci projektu Moje Kino LIVE, například hned dnes večer od 20:30 v kině Světozor či Aero. Více na https://www.kinosvetozor.cz/ nebo https://kinoaero.cz/.    

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Přijatá novela si klade za cíl vyjasnit dosavadní úpravu práv a povinností vlastníka jednotky. Pro použití v praxi byla některá ustanovení příliš komplikovaná. To byl příklad oznamovací povinnosti vlastníka vůči osobě odpovědné za správu domu (dále jen „správce domu“), kterou je zpravidla společenství vlastníků jednotek.

Vlastník bude povinen oznámit vybrané údaje o sobě a o osobách užívajících byt

Dochází ke zpřesnění rozsahu uváděných údajů vlastníka a osob, které byt užívají nikoliv přechodně. Je výslovně stanoveno, že má být uvedeno jméno a bydliště vlastníka, resp. i nájemce v případě pronájmu a dále počet osob (bez jejich bližší identifikace), které budou mít domácnost v bytě, a to bez zbytečného odkladu. Stejné platí i pro případ změny těchto údajů.

Účelem této právní úpravy je poskytnout obecnou informaci správci domu, tyto údaje např. nemají sloužit jako podklad pro rozúčtování služeb, kde speciální úpravu osob rozhodných pro rozúčtování služeb uvádí zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů. Jakou dobu tyto osoby mají v bytě fakticky strávit občanský zákoník nijak nevymezuje, má být posuzován jejich záměr dlouhodobého bydlení nebo užívání bytu.

Současně zákon ukládá správci domu povinnost vést seznam vlastníků jednotek a osob, kterým vlastník přenechal byt k užívání (na dobu nikoliv přechodnou).

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Jak jsme Vás již informovali, od 1.7.2020 bude účinná další novela občanského zákoníku. Dvěma významnými zásahy do právní úpravy je návrat předkupního práva v případě spoluvlastnictví jen pro případy, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a výslovné dovolení sjednat smluvní pokutu u nájemních smluv k bytu či domu.

K předkupnímu právu:

Zákonodárce se nyní navrací k původnímu znění ustanovení § 1124 a 1125 občanského zákoníku, kdy předkupní právo má být uplatněno pouze tam, kde se jedná o spoluvlastnictví (movité či nemovité věci) založené pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. K jeho uplatnění může dojít po dobu 6 měsíců od vzniku spoluvlastnictví, a to i pro případy bezúplatných převodů (např. darování). Ale k jeho využití nedojde, jestliže se jedná o převod mezi spoluvlastníkem a jeho manželem, sourozencem nebo příbuzným v linii přímé (prarodiče, rodiče, děti) anebo jiným spoluvlastníkem.

V širším rozsahu je pak předkupní právo zakotveno u spoluvlastnictví zemědělského závodu.

Zajímavostí je, že dikce těchto ustanovení byla již novelizována v roce 2016 tak, že při převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti spoluvlastníci vždy měli předkupní právo. Ale po vlně kritiky a neudržitelnosti této právní úpravy v praxi např. pro případ prodeje garážového stání vymezeného jako nebytová jednotka spoluvlastněná i ostatními vlastníky v domě bylo nezbytné oslovit všechny tyto spoluvlastníky s nabídkou spoluvlastnického podílu – vznikala tak absurdní situace přehnané administrativy, kdy bylo oslovováno 50 a více vlastníků, a zamýšlený prodej pak mohl být i zmařen.

Nyní se vrací původní koncepce, která umožňuje vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky v případech, kdy jejich spoluvlastnictví vzniklo bez jejich vůle. Po uplynutí 6 měsíců od vzniku spoluvlastnictví pak už ani v těchto případech předkupní právo spoluvlastníkům nenáleží. Toto ale bude platit až pro případy smluv (např. kupních) uzavřených po 1.7.2020, pokud byla daná smlouva uzavřena před tímto datem, předkupní právo spoluvlastníků k nemovitosti trvá a spoluvlastníky je tak nutné oslovit.

Smluvní pokuta u nájmu bytu (nebo domu):

Dosud občanský zákoník nedovoloval sjednat mezi pronajímatelem a nájemcem bytu smluvní pokutu. Účelem bylo chránit nájemce jako slabší smluvní stranu před smluvním sankcionováním za neplnění povinností (takové sankce měl stanovit jen zákon). Pokud byla smluvní pokuta sjednána, jednalo se o tzv. zdánlivé právní jednání (tj. nepřihlíželo se k ní, resp. jako by ve smlouvě nebyla). Pronajímatel tak mohl ve smlouvě s nájemcem sjednat pouze nájemné, zálohy nebo náklady na služby a jistotu.

Nově bude sjednání smluvní pokuty umožněno, byť v omezeném rozsahu. Cílem je motivovat nájemce k plnění jeho povinností a zajistit pronajímateli smluvní pokutou paušalizovanou náhradu škody (je třeba výslovně uvést, že náhrada škody není ujednáním smluvní pokuty vyloučena). Limitem pro výši smluvní pokuty a zároveň poskytnuté jistoty je trojnásobek měsíčního nájemného (toto omezení bylo sníženo předchozí novelou občanského zákoníku z. č. 460/2016 Sb. z šesti na trojnásobek). Lze tak kombinovat sjednání jistoty a smluvní pokuty, ale v souhrnu nesmí převýšit 3x měsíčního nájemného.

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „S předchozí novelou občanského zákona se využití předkupního práva skutečně v mnoha případech zkomplikovalo. Vznikali například i situace, kdy si spoluvlastníci poměrně dělili nemovitost, a ta se tak stala funkčně nevyužitelnou. Vítáme tuto novelu, která navrací předkupní právo jen ve specifických případech. Očekáváme, že právě mezi dědici může být toto právo hojně využíváno. Spoluvlastnictví dědiců velmi často vyvolává spory, klientům Právní Ochrany Majetku tak často zdůrazňujeme, že zejména nemovitosti (rodinné domy, byty atp.) je vhodné nedělit a striktně je zůstavit jen dědici jedinému. Lze tak předejít nepříjemným rodinným sporům nebo v případě nedostatku peněz k vyplacení ostatních dědiců pak prodeji rodinné nemovitosti, jehož výtěžek by si dědici rozdělili.“

Zákon č. 163/2020 Sb., účinnost: 1.7.2020

Tato novela občanského zákoníku reaguje na aplikační praxi v oblasti bytového spoluvlastnictví. Dále přináší změny i v oblasti úpravy předkupního práva a nájmu bytu.

Novela reaguje na nedostatky, které vyplynuly z používání zákona v praxi, a má zajistit lepší srozumitelnost zákona pro jeho adresáty (vlastníky bytů, osoby odpovědné za správu domu, členů společenství vlastníku jednotek „SVJ“ apod.).

V příštích týdnech Vás budeme v Bulletinu AK-PS informovat o zásadních změnách provedených touto novelou:

- po všech peripetiích se navrací původní koncepce předkupního práva. Jste spoluvlastníky nemovitosti, kterou hodláte prodat? Od 1. července ji budete moci prodat bez oslovení ostatních spoluvlastníků!

- nově je umožněno sjednání smluvní pokuty i v nájemních smlouvách k bytu. Jste pronajímatelem bytu? Víte, do jaké výše můžete se svým nájemcem platně sjednat smluvní pokutu?

- dochází k vyjasnění a zjednodušení některých práv a povinností vlastníka jednotky (bytu) např. jste povinni udržovat společné části uvnitř bytu? Jaké stavební práce můžete provádět bez oznámení osobě odpovědné za správu domu?

- celá řada upřesnění a detailnější právní úprava se pak dotýká SVJ a podmínek jeho vzniku, dokumentů a činnosti. Při jakém počtu vlastníků jednotek v jednom domě jste povinni založit SVJ? Může jediný vlastník všech jednotek v domě založit SVJ? Jakou formou jsou přijímány stanovy SVJ? V jakých případech bude prospěšný nový institut náhradního shromáždění?

Tyto a další otázky Vám zodpovíme v následujících týdnech!

Na tuto novelu občanského zákoníku pak navazuje i novela zákona o obchodních korporacích zejména v oblasti právní úpravy družstva a nájmu družstevního bytu.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Od účinnosti nového občanského zákoníku v roce 2014 se jedná již o osmou novelu tohoto zákona. Mělo by být zásadou, že takto zásadní kodexy se nechávají určitý čas po přijetí žít vlastním životem a zásahy do jejich znění mají být jen vzácnou výjimkou. Zářným příkladem je nyní institut předkupního práva, který byl v roce 2016 nekoncepčně upraven. Takovými zásahy je pak významně narušována právní jistota adresátů. Nehledě na to, že stále v mnoha oblastech (např. dědické právo, svěřenské fondy, majetkový režim manželů) čekáme na judikaturu soudů vycházející z nové právní úpravy. Doporučujeme tak nečekat na další nápady zákonodárce a provést preventivní kroky s Právní Ochranou Majetku za účelem ochrany Vás a Vaší rodiny ještě dnes.“

aktuální ke dni 23.04.2020

• Nahradí mi stát škodu, která mi vznikla nuceným uzavřením provozovny?

Městský soud v Praze dnes rozhodl ve věci návrhu na zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydaných v souvislosti s výskytem onemocnění COVID-19 v ČR, a to tak, že s účinností ke dni 27.4.2020 zrušil:

- mimořádná opatření MZ ze dne 17.4. a 26.3.2020 o omezení maloobchodního prodeje a

- mimořádná opatření MZ ze dne 15.4. a 23.3.2020 omezující volný pohyb osob.

Tato opatření soud označil za nezákonná, protože MZ jejich vydáním překročilo meze svojí působnosti. Lze předpokládat, že vláda na toto rozhodnutí soudu nyní pravděpodobně zareaguje vydáním nových opatření a podáním kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu ČR.

Ke kontextu celé kauzy shrnujeme:

V průběhu současné koronavirové pandemie vydává česká vláda řadu opatření. Z pohledu nároku osob na náhradu způsobených škod v důsledku této pandemie může být zásadní na jakém zákonném podkladu vláda, resp. její ministerstva, tato opatření přijímají.

Dosud se objevila následující opatření:

- krizová opatření podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

Některá tato opatření vydala vláda zkraje vyhlášení nouzového stavu začátkem března (např. o omezení volného pohybu osob, zákazu určeného maloobchodního prodeje a uzavření vybraných provozoven služeb pro veřejnost).

Krizový zákon stanovuje povinnost státu nahradit škodu, která vznikla v souvislosti s provedenými krizovými opatřeními.

Nárok je třeba uplatnit písemně u příslušného orgánu, který krizové opatření vydal (tedy zpravidla u Úřadu vlády ČR), a to do 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, nejdéle však do 5 let od vzniku škody.

- mimořádná opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Tato opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví (v některých případech jako nahrazující předchozí vládní krizová opatření z počátku března a nyní vybraná z nich zrušená ke dni 27.4.2020 Městským soudem).

Zákon o ochraně veřejného zdraví ale žádnou povinnost státu nahradit škodu nestanoví. Naopak výslovně říká, že vzniklé náklady nese osoba, které byla povinnost uložena.

V důsledku výše nastíněného tak může dojít k tomu, že za opatření vyhlašovaná na podkladě jiného než krizového zákona nebude příslušet poškozené osobě žádná náhrada škody.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Lze se důvodně obávat, že již nyní vysoké náklady na boj s pandemií COVID-19 a způsobené škody (nehledě na ušlé zisky podnikatelů) hluboce zasáhnou státní rozpočet. Z toho důvodu budou podnikatelé odrazováni od uplatňování svých práv.

Prokazování jakékoliv škody (a zejména ušlého zisku) je i za „normálního“ běhu okolností poměrně obtížnou disciplínou. Doporučujeme nyní pečlivě evidovat veškeré Vaše škody (aby bylo možno předložit řádné důkazy před soudem). Soudy dle našich zkušeností zpravidla jakékoliv náhrady ze státních peněz limitují na minimum. Nelze ani vyloučit všemožné více či méně účelové interpretace vylučující náhradu škody podnikatelům, neboť by ztrátu měli přijmout jako důsledek podnikatelského rizika spojeného s dopady globální pandemie.

Současně ale kvitujeme rozhodnutí Městského soudu v Praze. Soud tímto rozhodnutím odmítl, aby pravomoc takto výrazně omezující občany (plošné omezení maloobchodního prodeje a volného pohybu osob) mělo jedno ministerstvo! Zároveň souhlasíme s apelem soudu na vládu, aby opatření podobného rozsahu zasahující do základních práv a svobod přijímala jako tzv. krizová podle krizového zákona. Ostatně vláda ani nikterak přesvědčivě nevysvětlila, proč původní koncepci krizových opatření v půlce března opustila.“

Aktuální ke dni 6.4.2020

Škody organizátorů tenisového grandslamu ve Wimbledonu zrušeného kvůli pandemii COVID-19 nahradí pojišťovny až v částce odpovídající přibližně 3 miliardám korun českých? Bude i Vám za současné situace vyplaceno pojistné plnění? Jaké specifické výluky uplatňují některé významné tuzemské pojišťovny?

Pro úspěšné uplatnění jakékoliv pojistné události jsou vždy klíčové konkrétní smluvní podmínky pojištění. Pokud Vaše pojišťovna vylučuje, obdobně jako ČSOB pojišťovna, škodné události způsobené úředními rozhodnutími (např. vydávanými usneseními vlády nebo mimořádnými opatřeními ministerstev) nebo epidemií či pandemií, pak při těchto událostech k vyplacení pojistného zpravidla nedojde.

Jak vidíte z výše uvedené tabulky, každá z pojišťoven uplatňuje pro své smlouvy specifické výluky rozdílně. Doporučujeme proto zkontrolovat pojistné podmínky (všeobecné i zvláštní) Vámi uzavřených pojistných smluv, zda počítají s výlukou či nikoliv.

Nedávno bylo oznámeno, že vrchol tenisové sezóny ve Wimbledonu je pojištěn i pro případy svého zrušení z důvodu celosvětové pandemie. Je tak prozatím pionýrem v této oblasti (žádný jiný z grandslamů takové pojištění nemá). All England Lawn Tennis Clubu by tak mělo být vyplaceno pojistné plnění v přibližné výši 100 milionů liber (cca. 3 miliardy Kč, zdroj: https://www.insurancebusinessmag.com).

aktuální ke dni 03.04.2020

• Je nějaký rozdíl, když smlouva obsahuje úpravu zásahu vyšší moci anebo když smlouva mlčí a uplatní se obecná zákonná úprava? Bude uplatnění práv a plnění povinnosti odlišné?

Ano, situace, kdy smlouva obsahuje úpravu zásahu vyšší moci, je odlišná. Strany v doložce vyšší moci mohou sjednat, jak se bude postupovat v případě takové události, nebo naopak na sebe mohou převzít nebezpečí takové události. To zpravidla znamená, že se zachovává stav, který existoval před zásahem vyšší moci i po dobu jeho existence. V takovém případě by např. nájemce byl navzdory zásahu vyšší moci povinen nájemné hradit, ačkoliv by ve výjimečných provozech v případě obecné zákonné úpravy takovou povinnost momentálně neměl (např. školy a školská zařízení).

Doporučujeme tak nechat doložku vyšší moci v konkrétní smlouvě pečlivě posoudit a stanovit, zda a v jakém rozsahu se v tomto konkrétním případě vztahuje i na současnou pandemii onemocnění COVID-19 a na související rozhodnutí vlády.

Pokud smlouva neobsahuje úpravu zásahu vyšší moci, použijí se obecná zákonná ustanovení, nejsou-li stranami ve smlouvě vyloučena. Obecná zákonná úprava může v důsledku podstatné změny okolností nebo okolností vylučujících protiprávnost umožnit stranám změnu v jejich právech a povinnostech. V případě shora uvedeného příkladu by tak nájemce školy nebo školského zařízení momentálně mohl za určitých okolností požadovat i neplacení nebo snížení nájemného.

Pokud máte pocit, že nejste povinen za momentálních okolností platit nájemné či plnit jiné smluvní povinnosti, projednejte nejdříve Vaši konkrétní situaci se svým právníkem. Vyhnete se tak zbytečnému porušení svých povinností ze smlouvy.

Příště se dočtete: Může s Vámi pronajímatel nájemní smlouvu ukončit, jestliže neplatíte z důvodu uzavření provozovny z rozhodnutí vlády?

aktuální ke dni 02.04.2020

• Jste povinni platit pronajímateli nájem např. navzdory tomu, že Vaše provozovna je zavřená kvůli usnesení vlády?

Pokud smlouva nestanoví jinak v rámci tzv. doložky vyšší moci, povinnost dostát svým závazkům (např. platit nájemné) trvá i přes rozhodnutí vlády uzavřít většinu provozoven. Ačkoliv i zde lze za určitých okolností nalézt výjimky, mezi které mohou patřit např. pronajaté prostory pro školy a školská zařízení (vč. uměleckého, jazykového, zájmového a dalšího vzdělávání).

Povinnost dostát svým závazkům v době účinných rozhodnutí vlády však neplatí pro všechny Vaše závazky z nájemní smlouvy.

To se uplatní např. k smluvnímu závazku nájemce mít otevřený obchod pro veřejnost v obchodním centru v každý státem povolený den v roce. V současné době kvůli rozhodnutí vlády, které ukládá uzavření vybraných provozoven, by pak pronajímatel, i kdyby chtěl (což neočekáváme, že by v praxi tak bylo), nemohl po nájemci vymáhat jakékoliv sankce z tohoto důvodu. 

Občanský zákoník ke zmírnění dopadů vyšší moci například umožňuje změnu nebo zrušení závazku pro podstatnou změnu okolností. Lze tak změnit nájemní smlouvu do budoucna z důvodu podstatné změny okolností, která zakládá mezi stranami zvlášť hrubý nepoměr a jednu z nich tak znevýhodňuje. Mohlo by tak být ujednáno např. snížení nájemného nebo odložení jeho splatnosti. Bez vzájemné dohody však není zpravidla možné přestat nájemné platit. Pokud se strany nedohodnou, může se dotčená strana obrátit na soud.

Požadovat obnovení jednání o smlouvě je možné pouze v případě, že na sebe strany nepřevzaly nebezpečí změny okolností vyloučením aplikace ustanovení § 1764 až 1766 občanského zákoníku. Toto vylučovací ustanovení se však zejména ve smlouvách mezi podnikateli často objevuje, a postižená strana tak shora uvedenou možnost nemá.

Doporučujeme proto nechat zkontrolovat Vámi uzavřené smlouvy, zda zejména v „závěrečných ustanoveních“ nevylučují aplikaci ustanovení týkajících se podstatné změny okolností (§ 1764-1766 občanského zákoníku) a s tím související možnost změny závazku.

Pokud nelze aplikovat výše zmíněná ustanovení a nedojde k dohodě s pronajímatelem, jste Vy jako nájemce prozatím povinen nájemné uhradit včas a v plné výši (až na shora uvedenou možnou výjimku škol a školských zařízení).

Vláda však oznámila, že připravuje zákonný rámec, který podnikatelům postiženým rozhodnutím vlády o uzavření provozoven umožní odklad splatnosti nájemného až na 6 měsíců. Neuhrazené nájemné by se mělo platit formou splátek po dobu až 2 let. Zákon má být připraven a předložen ke schválení v nejbližších dnech (viz tisková konference vlády ze dne 30. 3. 2020). Z našeho pohledu tento záměr odkladu splatnosti nájemného ale nepředstavuje smysluplné systémové řešení.

Některé obce (např. hl. m. Praha) již nyní deklarovaly svůj úmysl odložit splatnost nájemného z nebytových prostor, které vlastní.

Věříme tak, že vztahy mezi pronajímateli a nájemci budou v této době vztahy kooperujícími, protože se zpravidla jedná o dlouhodobá soužití a v obtížných dobách je obzvlášť důležité se vzájemně podporovat. Pokud je složitá situace pro nájemce, je složitá i pro pronajímatele.

Pokud máte obavu, že nebudete moct zaplatit nájemné, doporučujeme co nejdříve kontaktovat druhou smluvní stranu a zahájit s ní jednání o odložení splatnosti či snížení nájemného. Současně pro Vás i nadále budeme sledovat další kroky vlády v této oblasti (např. její záměr uzákonit plošný odklad splatnosti nájemného pro podnikatele zasažené rozhodnutím o uzavření provozoven).

• Příště se dočtete: Je nějaký rozdíl, když smlouva obsahuje úpravu zásahu vyšší moci anebo když smlouva mlčí a uplatní se obecná zákonná úprava? Bude uplatnění práv a plnění povinnosti odlišné?

Aktuální ke dni 31.3.2020  

Je pandemie onemocnění COVID-19 zásahem vyšší moci?

Vyšší moc (vis maior) je mimořádná, nepředvídatelná a neodvratitelná událost, která vzniká nezávisle na vůli a zavinění určité osoby. Jednu ze stran smlouvy nečekaně zasáhne významná nahodilá událost a ta musí nést její následky. Právo se snaží tyto následky zmírnit, když zohlední zejména nepředvídatelnost události a absenci zavinění osoby.

Zásah vyšší moci je tak např. jedním z důvodů, pro které se škůdce může obecně zprostit své odpovědnosti za škodu. Neexistuje však obecný zákonný způsob, kterým by se strana postižená vyšší mocí zprostila všech svých závazků.

Mimořádně důležitá jsou jednotlivá smluvní ustanovení, pokud si strany sjednaly, jaké následky budou se zásahem vyšší moci spojovány (v tzv. doložce vyšší moci).

Příkladem z naší praxe, kdy se setkáváme s doložkami vyšší moci, jsou velmi často smlouvy o dílo a nájemní smlouvy. Zatímco ve smlouvách, jejíchž alespoň jednou stranou je velká, institucionalizovaná společnost, se zpravidla řeší zásah vyšší moci a jeho důsledky velmi podrobně, jednoduché nájemní smlouvy pak často v tomto ohledu mlčí, a dávají tak prostor pro uplatnění obecné zákonné úpravy.

Pandemii onemocnění COVID-19 bude dle našeho názoru možné podřadit pod zásah vyšší moci. Jednotlivá kritéria, tj. její mimořádnost, nepředvídatelnost, neodvratitelnost, nezávislost na vůli a zavinění osoby, a jejich míra však budou posuzovány vždy pro každý případ zvlášť.

Zcela zásadní (a to i pro případnou povinnost k náhradě škody) budou správné odpovědi zejména na následující otázky:

• Je Váš provoz naprosto znemožněn nebo vyžaduje pouze vyšší úsilí či náklady?
• Rozhodli jste se sami omezit nebo uzavřít Váš provoz z důvodů prevence, nebo pracoval ve Vašem provozu pozitivně testovaný zaměstnanec na onemocnění COVID-19 anebo se jednalo opřímý důsledek rozhodnutí vlády ČR?
• Neexistuje jiná přiměřená alternativa k zajištění Vašeho provozu (např. práce z domova, na směny nebo s ochrannými prostředky)?

Doporučujeme proto nechat zkontrolovat Vámi uzavřené smlouvy, zda obsahují doložku vyšší moci, tj. počítají se zásahem vyšší moci a jak stanoví jeho důsledky na práva a povinnosti stran. A nespoléhat dopředu jen na posouzení pandemie COVID-19 jako zásahu vyšší moci, protože kritéria tohoto konceptu (mimořádnost, nepředvídatelnost, neodvratitelnost, nezávislost na vůli a zavinění osoby) budou zpravidla hodnocena velmi přísně.

Ve čtvrtek se dočtete: Jste povinni platit pronajímateli nájem např. navzdory tomu, že Vaše provozovna je zavřená kvůli usnesení vlády?

aktuální ke dni 26.03.2020

Budu pojištěn v případě platně uzavřené pojistné smlouvy na „přerušení provozu“ nebo mi pojišťovna nic nezaplatí, protože uplatní výluku?

Vždy záleží na konkrétní pojišťovně, resp. jejích pojistných podmínkách. Obecně se ale v tomto případě jedná o výpadek příjmu z důvodu přerušení provozu, který byl způsoben úředním rozhodnutím (usnesením vlády). To většina tuzemských pojišťoven uvádí ve svých smlouvách jako výluku ze své povinnosti k plnění. Mnohé pojišťovny mají různá omezení či úplné výluky i na epidemie či pandemie.

Při těchto událostech tak k vyplacení pojistného zpravidla nedojde.

Doporučujeme proto zkontrolovat pojistné podmínky (všeobecné i zvláštní) Vámi uzavřených pojistných smluv, zda počítají s výlukou či nikoliv.

Příště se dočtete: Je pandemie onemocnění COVID-19 událost vyšší moci? Co to znamená a jaké to má důsledky ve smluvních vztazích?

aktuální ke dni 26.03.2020

Budu pojištěn v případě platně uzavřené pojistné smlouvy na „přerušení provozu“ nebo mi pojišťovna nic nezaplatí, protože uplatní výluku?

Vždy záleží na konkrétní pojišťovně, resp. jejích pojistných podmínkách. Obecně se ale v tomto případě jedná o výpadek příjmu z důvodu přerušení provozu, který byl způsoben úředním rozhodnutím (usnesením vlády). To většina tuzemských pojišťoven uvádí ve svých smlouvách jako výluku ze své povinnosti k plnění. Mnohé pojišťovny mají různá omezení či úplné výluky i na epidemie či pandemie.

Při těchto událostech tak k vyplacení pojistného zpravidla nedojde.

Doporučujeme proto zkontrolovat pojistné podmínky (všeobecné i zvláštní) Vámi uzavřených pojistných smluv, zda počítají s výlukou či nikoliv.

Příště se dočtete: Je pandemie onemocnění COVID-19 událost vyšší moci? Co to znamená a jaké to má důsledky ve smluvních vztazích?

Rozsudek NSS ČR sp. zn. 6 Afs 376/2018 ze dne 14.11.2019

Žalobkyni (obchodní společnosti) byla stanovena daň z příjmu právnických osob ve výši 36 633 430 Kč, kterou neodvedla z výplaty podílu na zisku. Žalobkyně se bránila svým nárokem na osvobození od daně, protože šlo o příjem vyplacený mateřské společnosti.

Správce daně ale shledal provedené transakce jako ryze účelové, bez ekonomického opodstatnění a výlučně směřující k vyhnutí se daňové povinnosti. Dle jeho názoru žalobkyně tímto zneužila právo.

Odvolací finanční ředitelství, Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud jeho závěr potvrdily.

Nejvyšší správní soud připomněl, že subjekty mohou minimalizovat své daňové povinnosti, ale vždy je třeba posuzovat kontext celého případu a posoudit ekonomickou racionalitu uskutečněných operací. V této věci tak posuzoval tři transakce (založení žalobkyně s vyčleněním finančních prostředků dne 25.5.2010 odštěpením, následný prodej akcií žalobkyně dne 7.6.2010 na cizí třetí osobu, kdy kupní cena byla zaplacena skrze výplatu dividend žalobkyně na základě rozhodnutí této třetí osoby z téhož dne), u kterých shledal velmi blízkou časovou souvislost. Současně soud zarazila „minimálně nestandardní“ míra důvěry, kterou mezi sebou zainteresované osoby projevily (jestliže zaplacení kupní ceny nebylo nijak zajištěno a jestliže cizí třetí osoba získala žalobkyni „pod cenou“ a obratem rozhodla o výplatě dividend). 

Dle soudu byly tyto transakce provedeny bez řádného ekonomického smyslu, resp. žalobkyně jej racionálně neprokázala. Po zhodnocení celkového sledu jednání zúčastněných osob a okolností provedených transakcí tak soud došel k závěru, že záměrem bylo účelové získání daňového zvýhodnění.

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „Daňové otázky a zejména odpovědi na ně mohou představovat významné riziko pro obchodní společnosti a s nimi spojené fyzické osoby. V těchto případech pak hrozí nejen dodatečný výměr daně, ale i s tím spojené úroky z prodlení a penále. Zejména manželé (především v zájmu toho nepodnikajícího) by se měli chránit proti těmto rizikům, a to například zúžením SJM či jinou vhodnou formou, kterou individuálně poradíme v rámci Právní Ochrany Majetku – P.O.M.“

Usnesení NS ČR sp. zn. 27 Cdo 844/2018 ze dne 18.9.2019

Společnost s ručením omezením měla dva jednatele. Jeden z jednatelů vybíral peníze z bankovního účtu společnosti pro svou vlastní potřebu. Druhý, „nevinný“ jednatel odhalil jeho počínání příliš pozdě. Škoda byla trestním soudem vyčíslena na 2 878 361 Kč a první jednatel byl shledán vinným ze zpronevěry.

Společnost se následně dostala do insolvence. Insolvenční správce zažaloval oba jednatele o náhradu škody. Soud prvního stupně rozhodl, že oba jednatelé jsou povinni zaplatit škodu ve výši 2 879 361 Kč (vč. úroku z prodlení) společně a nerozdílně.

Odvolací soud a následně i Nejvyšší soud jeho rozhodnutí potvrdily.

„Nevinný“ jednatel porušil svou povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Nenastavil totiž žádné kontrolní mechanismy a neprováděl žádnou kontrolu správy a řízení společnosti. Podle soudů měl projevovat alespoň minimální zájem o správu a řízení společnosti, stačilo by přitom pouhé nahlédnutí do výpisu z bankovního účtu společnosti. Proto je i on povinen nahradit způsobenou škodu.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Mnoho lidí si neuvědomuje rizika spojená s účastí v orgánech obchodních společností. Bohužel se i v naší praxi setkáváme s případy, kdy následkem nepovedeného byznysu byl závažně zasažen i soukromý majetek. Toto soudní rozhodnutí zdůrazňuje, že i ti, kteří svou funkci vykonávají jen formálně nebo bez dostatečné kontroly a péče, budou neomezeně odpovědni spolu s ostatními i trestně jednajícími členy orgánu. Proto je zásadní, jak je tato funkce vykonávána. Vždy je třeba jednat informovaně, využít dostupné zdroje a mít nastavené kontrolní mechanismy mezi jednotlivými členy orgánu, a to i když se jedná o samostatně jednající jednatele. Jinak může být náhrada škody požadována i po Vás. Tyto otázky stejně jako další možností ochrany s Vámi rádi probereme v rámci Právní Ochrany Majetku – P.O.M., která posílí ochranu Vašeho soukromého majetku a hodnot i proti rizikům, spojeným s Vaším podnikáním.“

Rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 511/2019, ze dne 27. 2. 2019

Po rozvodu se manželé neshodli na vypořádání SJM a obrátili se na soud. Konkrétně pak za trvání manželství pořídili nemovitost, která byla zaplacena z výlučných prostředků manžela. V kupní smlouvě byli uvedení jako kupující oba manželé a takto i zapsaní v katastru.

 Soud prvního stupně rozhodl, že nemovitost je součástí SJM.

Manžel se proti tomuto rozhodnutí odvolal, protože nemovitost byla pořízena výlučně z jeho peněz. Konkrétně z peněz, které dostal jako dar od matky. Odvolací soud mu dal za pravdu.

Manželka následně podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování, zda nemovitost je či není součástí SJM, rozhoduje projev vůle manželů. Jejich vůle byla vyjádřena v kupní smlouvě, v níž byli uvedeni jako kupující oba manželé. Soud zdůraznil, že nerozhoduje, čí peníze použili na zaplacení kupní ceny. Manželi nic nebránilo uzavřít kupní smlouvu, kde by jako kupující vystupoval pouze on. Tím by nemovitost bez pochyb nabyl do svého výlučného vlastnictví. Avšak v této situaci jsou takto vynaložené peníze manžela vnosem do SJM, který bude při zrušení, zániku nebo zúžení SJM vypořádán.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje:

„V rámci Právní ochrany majetku cílíme právě na takovéto případy. Zjišťujeme, že naši klienti často nemají představu, jak probíhá majetkové vypořádání v případech rozvodů. A stejně jako v této kauze se mylně domnívají, že jejich majetek je / není součástí SJM. Pochopení těchto poměrů je ale naprosto zásadní pro případy jakékoli Vaše dispozice s majetkem.

I případné změny zákonů mohou představovat hrozbu pro váš majetek, pokud se s nimi dostatečně neseznámíte. Jednou z takových změn, na kterou klienty výslovně upozorňujeme, jsou pravidla vypořádání vynaložených prostředků jednoho z manželů na majetek v SJM (tzv. valorizace a redukce vnosů), např. když jeden z manželů financuje výstavbu rodinného domu v SJM výlučně ze svých peněz.“

Usnesení NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1230/2019, ze dne 22. 5. 2019 a obdobně usnesení NS ČR sp.zn. 20 Cdo 1741/2017, ze dne 1. 6. 2017

Žalobkyně (nájemkyně) žalovala na určení

Usnesení NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1230/2019, ze dne 22. 5. 2019 a obdobně usnesení NS ČR sp.zn. 20 Cdo 1741/2017, ze dne 1. 6. 2017

Žalobkyně (nájemkyně) žalovala na určení neplatnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, kterou ji žalovaná (pronajímatelka) dala dopisem ze dne 16. 5. 2016 pro hrubé porušování povinností.

Prvostupňový soud žalobkyni vyhověl a určil, že předmětná výpověď je neplatná. Odvolací soud (Městský soud v Praze) pak předchozí rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Dle odvolacího soudu nelze považovat námitky zaslané žalobkyní prostřednictvím e-mailu za námitky v písemné formě. Takový e-mail musí dle názoru soudu obsahovat i elektronický podpis. Právo žalobkyně na přezkum výpovědi tak zaniklo, protože žalobkyně nepodala námitky v zákonem požadované formě a ve stanovené lhůtě (jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi).

Žalobkyně podala dovolání. Toto dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Nejvyšší soud zdůraznil, že písemná forma právního jednání vyžaduje dvě náležitosti, a to písemnost a podpis. Písemností se rozumí zachycení všech podstatných náležitostí právního jednání v písemném textu listiny. Tento písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Dle zákona jsou námitky právním jednáním vyžadujícím písemnou formu, proto vznesla-li žalobkyně námitky emailem, který nebyl opatřen elektronickým podpisem, je závěr odvolacího soudu, že nebyla dodržena písemná forma námitek, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu má zásadní dopad na užívání elektronické korespondence v praxi. Doporučujeme tak dohodnout pravidla doručování mezi stranami přímo ve smlouvě, protože dle závěru soudu prosté e-maily nejsou kvalifikovanou písemnou formou právního jednání. Toto rozhodnutí bohužel vnímáme jako přehnaný formalismus uplatňovaný našimi soudy, který může v praxi vyvolat mnoho zbytečných problémů.“

neplatnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, kterou ji žalovaná (pronajímatelka) dala dopisem ze dne 16. 5. 2016 pro hrubé porušování povinností.

Prvostupňový soud žalobkyni vyhověl a určil, že předmětná výpověď je neplatná. Odvolací soud (Městský soud v Praze) pak předchozí rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Dle odvolacího soudu nelze považovat námitky zaslané žalobkyní prostřednictvím e-mailu za námitky v písemné formě. Takový e-mail musí dle názoru soudu obsahovat i elektronický podpis. Právo žalobkyně na přezkum výpovědi tak zaniklo, protože žalobkyně nepodala námitky v zákonem požadované formě a ve stanovené lhůtě (jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi).

Žalobkyně podala dovolání. Toto dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Nejvyšší soud zdůraznil, že písemná forma právního jednání vyžaduje dvě náležitosti, a to písemnost a podpis. Písemností se rozumí zachycení všech podstatných náležitostí právního jednání v písemném textu listiny. Tento písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Dle zákona jsou námitky právním jednáním vyžadujícím písemnou formu, proto vznesla-li žalobkyně námitky emailem, který nebyl opatřen elektronickým podpisem, je závěr odvolacího soudu, že nebyla dodržena písemná forma námitek, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Partner AK-PS Pavel Strnad upozorňuje: „Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu má zásadní dopad na užívání elektronické korespondence v praxi. Doporučujeme tak dohodnout pravidla doručování mezi stranami přímo ve smlouvě, protože dle závěru soudu prosté e-maily nejsou kvalifikovanou písemnou formou právního jednání. Toto rozhodnutí bohužel vnímáme jako přehnaný formalismus uplatňovaný našimi soudy, který může v praxi vyvolat mnoho zbytečných problémů.“

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, účinnost: 25. 5. 2018

GDPR sjednocuje ochranu osobních údajů na území EU. Největší obavu až téměř senzaci vzbuzovaly sankce za nedodržení povinností správce, resp. zpracovatele, které mohou dosáhnout až 20 mil. EUR, resp. 4 % z celkového ročního obratu.

Po roce od nabytí účinnosti nařízení byly uděleny první pokuty. V Řecku místní úřad pro ochranu osobních údajů udělil pokutu ve výši 150 000 EUR společnosti PwC. PwC neposkytlo vnitřní dokumentaci v souladu s povinností správce prokázat splnění zásad zpracování osobních údajů dle čl. 5 GDPR. A dále jejich zaměstnanci udělovaný souhlas pro zpracování osobních údajů nebyl dle úřadu svobodný, protože strany byly ve zjevně nerovném postavení (zaměstnavatel byl ve výhodnější pozici nad zaměstnancem).

K dalšímu udělení pokuty došlo v Nizozemí. Pokuta ve výši 460 000 EUR byla udělena haagské nemocnici, která nedostatečně zajistila bezpečnost záznamů svých pacientů. K těmto záznamům měla neoprávněně přístup velká část zaměstnanců nemocnice (cca. 200 zaměstnanců). Podnětem k vyšetřování bylo odhalení úniku lékařských záznamů slavných osobností do tisku. Tento případ je velkým varování pro nemocnice v Nizozemí a v ostatních členských státech EU.

Nizozemský úřad vypracoval seznam hledisek k určení výše konkrétní pokuty (povaha, závažnost a doba trvání porušení, počet dotčených osob, rozsah škod, úmysl nebo hrubá nedbalost, opatření provedená správcem nebo zpracovatelem k omezení škod dotčených osob nebo míra spolupráce s úřadem (vč. oznámení porušení) apod.). Zvyšujícími nebo snižujícími faktory výše pokuty mohou být také případné finanční zisky pocházející z porušení.

V současné době hrozí společnosti British Airways pokuta ve výši 204 000 000 EUR. K porušení pravidel GDPR došlo následkem kyberútoku, při kterém útočníci získali osobní údaje přibližně 500 000 zákazníků těchto aerolinek. Úřad shledal, že příčinou porušení bylo nedostatečné zajištění bezpečnostních prvků ze strany British Airways.

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „Toto evropské nařízení zavádí sankce v odstrašující výši. V mnohdy až panickém strachu před nimi pak spousta podnikatelů hledala drahá a mnohdy ukvapená řešení a stanoviska. Neočekávali jsme, že by se udělovaly tyto odstrašující pokuty, navíc ještě běžným podnikatelům (nikoliv tak nadnárodním dominantním gigantům). To ostatně dokládají první pokuty směřující proti velkým hráčům na trhu anebo za flagrantní porušení stanovených pravidel ochrany osobních údajů. Věříme, že tento trend v udělování pokut bude sledován i českým Úřadem pro ochranu osobních údajů, který prozatím neuložil pokutu přesahující desítky tisíc korun.“

Zákon č. 31/2019 Sb., účinnost: 1.6.2019

Zákonodárce touto novelou reaguje na dluhovou situaci významné části dlužníků nacházejících se v tzv. dluhové pasti. Dosavadní koncepce oddlužení vyžadovala pro celkové osvobození dlužníka od placení pohledávek splacení minimálně 30 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů v horizontu pěti let.

Novela cílí na zvýšení motivace těchto osob vrátit se do řádného ekonomického života a do sféry legální ekonomiky. Nově tak umožňuje oddlužení fyzické osoby za splnění mírnějších podmínek, jako dostačující je příjem osoby alespoň nad hranici nezabavitelného minima a měsíční odměny pro insolvenčního správce a věřitele. Soud také oddlužení posvětí, dospěje-li k přesvědčení, že dlužník vynaložil v daném období nejvyšší možnou snahu splatit své dluhy.

Novela zákona nově umožňuje oddlužení ve třech variantách, a to:

• splatil-li dlužník nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši, nebo
• splatil-li dlužník v době 3 let od schválení oddlužení nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek, nebo
• splatil-li dlužník v době 5 let od schválení oddlužení nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek či dlužník alespoň vynaložit veškeré úsilí k uspokojení svých věřitelů.

Vzhledem k výše uvedenému bude velmi záležet na přístupu soudů a jejich posouzení individuálních okolností jednotlivých případů fyzických osob směřujících k oddlužení.

Nařízení EP a Rady EU č. 2018/1807, o rámci pro volný tok neosobních údajů v EU, účinnost: 18.6.2019

Neosobními údaji se rozumí všechny jiné než osobní údaje (jejichž ochranu upravuje nařízení GDPR). Potřeba jejich uchovávání a zpracovávání je dnes spojena s digitalizací ekonomiky a s rostoucím významem informačních a komunikačních technologií. Tomuto ale bylo bráněno kvůli požadavkům vnitrostátních předpisů, které omezovaly mobilitu údajů, souvisejících služeb a jejich poskytovatelů po vnitřním trhu.

Přijaté nařízení má za cíl odstranit tyto překážky a zamezit státům v jejich snažení o lokalizaci údajů. Touto lokalizací státy bránily uchování a zpracování údajů v jiném členském státě. Nyní bude požadavek na lokalizaci ospravedlnitelný jen z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti. Pro činnost poskytovatelů služeb pak nařízení předpokládá přijetí tzv. kodexů chování Unie.

Tímto nařízením by mělo dojít k posílení flexibility a rozvoji poskytování datových služeb na vnitřním trhu. Jednotliví uživatelé si nyní budou moci zvolit takové cloudové služby, které jim budou nejlépe vyhovovat a za příznivější ceny.

Zákon č. 110/2019 Sb., účinnost: 24.4.2019

Po nařízení GDPR je dle očekávání přijat i jeho vnitrostátní adaptační zákon. Dosavadní právní úpravu této oblasti představoval zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ten je nyní zrušen a celou oblast ochrany osobních údajů nyní reguluje přímo aplikovatelné nařízení a jeho adaptační zákon.

Adaptační zákon umožnil zákonodárci stanovit výjimky a odchýlit se od některých ustanovení nařízení GDPR. Této možnosti zákonodárce využil při snížení hranice způsobilosti dítěte k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů pro případy služeb informačních technologií na 15 let (nařízení GDPR počítá s hranicí 16 let). Zákon také upřesňuje podmínky zpracování osobních údajů pro vědecký výzkum, statistické účely a tvorbu novinářskou, uměleckou a literární. Pro případy ukládání sankcí zakládá zákon pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je oprávněn uložit při porušení stanovených povinností opatření k odstranění zjištěných nedostatků či pokutu až do výše 5 000 000 Kč, resp. 10 000 000 Kč, půjde-li o porušení související s odhalováním trestné činnosti.

Nařízení GDPR a nově přijatý adaptační zákon představují základ k řadě dalších očekávaných změn souvisejících s ochranou osobních údajů, především v oblasti pracovního práva a práva informačních technologií.

Rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 856/2018, ze dne 30.10.2018

Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 55 600 Kč vzniklé z důvodu ukončení jednání o nájemní smlouvě bez spravedlivého důvodu. Tato škoda představovala ušlé nájemné za dva měsíce. Žalovaná tvrdila, že měla pro ukončení jednání spravedlivý důvod (rozhodla se pro koupi bytu namísto jeho pronájmu).

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Přisvědčil žalované, že měla pro ukončení jednání spravedlivý důvod, a nejednalo se tak o její nepoctivé jednání. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a zdůraznil, že v průběhu jednání nebyla uzavřena rezervační smlouva, která by byla projevem vážného zájmu, a že nabízený byt nebyl stažen z inzerce realitní kanceláře. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud toto dovolání zamítl.

Nejvyšší soud zdůraznil, že posouzení spravedlivosti důvodu, a tedy i poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být s ohledem na individuální okolnosti konkrétního případu posouzena každá racionální úvaha jednající strany, a to vycházející jak z objektivních skutečností, tak z obhajitelného subjektivního přesvědčení strany. A zároveň není možné nepoctivost jednání dovozovat z toho, že strana své úvahy vedoucí k ukončení smlouvy druhé straně nevysvětlila.

Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu přináší první judikaturní návod na posuzování předsmluvní odpovědnosti dle nového občanského zákoníku a Nejvyšší soud jím navázal na svou předchozí rozhodovací praxi.

Rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1073/2017, ze dne 10.5.2018

Dne 21.11.2014 byl žalobce odvolán z pracovního místa „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“. Ve stejný den s ním žalovaná společnost rozvázala pracovní poměr výpovědí, a to z důvodu, že nemá jinou práci odpovídající žalobcovu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, kterou by mu mohla nabídnout. Žalobce se následně domáhal, aby bylo určeno, že odvolání a výpověď z pracovního poměru jsou neplatné.

Soud prvního stupně rozhodl, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Soud svůj závěr odůvodnil existujícím úmyslem žalované podat inzerát na obsazení pozice obchodního manažera pro Ostravsko, který žalovaná měla v době podání výpovědi žalobci. Žalovaná inzerát zveřejnila dne 3.12.2014. Podle soudu bylo tedy prokázáno, že v okamžiku výpovědi existovalo pracovní místo, které se žalovaná snažila obsadit, ale žalobci jej nenabídla.

Odvolací soud toto rozhodnutí zrušil pro nedostatek důkazů. Dle odvolacího soudu nelze pouze z výše zmíněného inzerátu dovodit, že žalovaná měla pro žalobce vhodné pracovní místo. Dále odvolací soud rozhodl, že odvolání z pozice vedoucího zaměstnance bylo platné, když uvedl, že ustanovení § 73 zákoníku práce, které konkrétně stanoví, že vedoucími zaměstnanci jsou pouze zaměstnanci v přímé řídící působnosti statutárního orgánu, zaměstnavatele nebo jiného takto působícího vedoucího zaměstnance, není kogentní a lze se od něj v případě dohody stran odchýlit. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu, neboť odvolací soud měl nesprávně posoudit dosud neřešenou právní otázku.

Nejvyšší soud toto dovolání zamítl.

Nejvyšší soud uvedl, že žalobce na své pozici „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“ dle soudu vykonával práci, která odpovídala zákonné definici osoby vedoucího zaměstnance. V souladu s tím si strany v pracovní smlouvě platně sjednaly možnost odvolání dle ustanovení § 73 zákoníku práce. Soud dodal, že od zmiňovaného ustanovení se lze odchýlit rozšiřujícím způsobem, je-li respektován smysl institutu vedoucího zaměstnance, tedy že tito zaměstnanci jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (§ 11 zákoníku práce). Nejvyšší soud tak shledal odvolání žalobce z pracovní pozice platným, neboť platnou je i sjednaná možnost odvolání v pracovní smlouvě.

Zákon č. 286/2018 Sb., účinnost: 1.1.2019

Ochranné známky jsou významným obchodním a marketingovým nástrojem, který umožňuje spotřebitelům rozlišit výrobky a služby poskytované podnikateli. Dosud však byla jejich právní ochrana omezena jen na tzv. tradiční ochranné známky (tj. takové, které byly graficky vyjádřitelné). Úřad pro průmyslové vlastnictví byl také povinen zamítnout přihlášku ochranné známky, existovala-li starší shodná ochranná známka.

Tato novela provádí evropskou směrnici č. 2015/2436, která harmonizuje systém ochrany ochranných známek v rámci EU. Významnou novinkou je připuštění ochrany tzv. netradičních ochranných známek, nově není vyžadována způsobilost grafického znázornění známky. V praxi tak lze chránit například znělky, vůně, světelné projekce nebo pohyb. Vždy je ale třeba trvat na rozlišovací schopnosti takové známky. Oproti předchozí právní úpravě dále vlastník starší ochranné známky musí vznést námitku proti zapsání shodné ochranné známky ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlášky. Není-li námitka vznesena, úřad novou známku zapíše navzdory její shodnosti.

Doporučujeme tak provádění pravidelného monitoringu zveřejňovaných přihlášek pro včasné uplatnění obrany.

Zákon č. 458/2016 Sb., účinnost: 14.1.2017

Jak jsme Vás informovali na stránkách AK-PS Právních novinek v únoru roku 2017, novela zákona o obchodních korporacích přišla se změnami, které se týkají akciových společností s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru. V těchto akciových společnostech je nově nutné stanovit počet členů dozorčí rady tak, aby byl tento počet dělitelný třemi. Dvě třetiny členů z dozorčí rady má přitom volit valná hromada, zatímco jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovy pak mohou určit i vyšší počet členů volených zaměstnanci, ale tento počet nesmí být vyšší než počet členů volených valnou hromadou.

Pro dodržení těchto podmínek stanovila novela přechodnou lhůtu 2 roky od data své účinnosti. Vzhledem k tomu, že novela nabyla účinnosti dne 14.1.2017, skončila tato přechodná lhůta dne 14.1.2019. 

Rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 3604/2017, ze dne 25.6.2018

Během dědického řízení došlo mezi dědici k uzavření „dohody sourozenců o věcech, které nepatří do dědického řízení“. Bylo ujednáno, že si sourozenci (dědicové) nebudou dědické řízení vzájemně komplikovat. Navzdory uzavřené dohodě jeden z dědiců uplatnil své právo výhrady soupisu (v případě uplatnění této výhrady hradí dědic dluhy zůstavitele jen do hodnoty nabytého dědictví). Okresní soud tak rozhodl svým usnesením o nařízení soupisu pozůstalosti. Dle vyrozumění soudu měl být tento soupis proveden v prostorách domu nacházejícího se ve výlučném vlastnictví druhého dědice.

Tento druhý dědic se proti nařízení soupisu neúspěšně odvolal. Vznikla otázka, zda může výše uvedená „dohoda sourozenců“ představovat společné prohlášení dědiců nahrazující soupis pozůstalosti.

Oba nižší soudy došly k závěru, že je-li uplatněna výhrada soupisu pozůstalosti, soud musí nařídit soupis pozůstalosti. Tento soupis může být nahrazen společným prohlášením dědiců, je-li prohlášení učiněno v rámci řízení o pozůstalosti. Výše zmíněná „dohoda sourozenců“ dle těchto soudů takovým společným prohlášením nebyla. Dále soud konstatoval, že proti usnesení, jímž se vyrozumívá o místě a času provedení soupisu, není přípustné odvolání, neboť jde o usnesení upravující vedení řízení. Následně podal druhý dědic dovolání k Nejvyššímu soudu. Podle jeho názoru bylo nařízení soupisu pozůstalosti neúčelným a bezdůvodným a jeho provedení by představovalo zásah do jeho vlastnického práva k předmětnému domu.  

Nejvyšší soud toto dovolání zamítl.

Nejvyšší soud souhlasil se závěry nižších soudů. Zdůraznil, že v případě, kdy má být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců, musí jít o společné prohlášení dědiců učiněné řádnou procesní formou v průběhu řízení o pozůstalosti. Zároveň jej dědicové společně předloží soudu a navrhnou, aby bylo přijato jako náhrada soupisu pozůstalosti. Mělo by jít o případ řízení, ve kterém si dědicové neodporují. Ve vztahu k provedení soupisu v domě dědice Nejvyšší soud zdůraznil, že osoby jsou povinny strpět vstup do obydlí a umožnit provedení prohlídky a soupisu věcí a že toto nelze srovnávat s domovní prohlídkou prováděnou v rámci trestního řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že i osoby, do jejichž práv je během soupisu zasahováno (například protože jsou vlastníky předmětné nemovitosti), mají být o době provedení soupisu neformálně vyrozuměny a vyzvány k odpovídající součinnosti.

Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 (ze dne 16.10.2018)

Jeden ze spoluvlastníků užíval nemovitost výlučně sám se svou rodinou. Dle názoru ostatních spoluvlastníků tak činil nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a tímto zasahoval i do jejich spoluvlastnických podílů. Tito ostatní spoluvlastníci se proto domáhali zaplacení finanční náhrady ve výši odpovídající velikosti jejich spoluvlastnických podílů z obvyklé ceny za užívání takové nemovitosti.  

Obecné soudy řešily rozdílně otázku, jakou povahu má v takovém případě užívání společné věci nad rozsah odpovídající spoluvlastnickému podílu bez právního důvodu a s tím související uplatňovanou dobu promlčení. V případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení se jednalo o dobu 2 let, v případě majetkového nároku vyplývajícího ze zákonného ustanovení (finanční náhrada za užívání nad rozsah podílu) pak o 3 roky.

Ústavní soudu rozhodl, že v případě užívání věci v ideálním podílovém spoluvlastnictví nad rozsah odpovídající spoluvlastnickému podílu bez právního důvodu vzniká tomuto spoluvlastníkovi bezdůvodné obohacení. Tudíž se uplatní promlčecí doba 2 roky (podle nového občanského zákoníku 3 roky). Ústavní soud dále vyzdvihl, že věc v ideálním spoluvlastnictví lze užívat spoluvlastníky společně nebo míra užívání společné věci může být určena dohodou spoluvlastníků. V takových případech však nejde o užívání společné věci bez právního důvodu.

zákon č. 181/2018 Sb.
účinnost: 1. 10. 2018

Za ztrátu na výdělku při skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity zaměstnance způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel. Prostřednictvím této novely má být sjednocen postup zaměstnavatelů odpovědných za tuto škodu. Cílem je zamezit rozdílnému postupu při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku bývalému zaměstnanci zapsanému na úřadu práce po skončení jeho pracovní neschopnosti.

Doposud byli zaměstnanci, na které dopadala právní úprava ohledně náhrady za ztrátu na výdělku, v právní nejistotě, z jaké výše minimální mzdy bude v jejich případě vycházeno. Části zaměstnanců byla totiž zohledňována výše minimální mzdy platná v den jejich zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Druhé skupině byla pak zohledňována výše minimální mzdy, kdykoliv došlo k jejímu zvýšení. To způsobovalo snižování náhrady za ztrátu na výdělku nebo náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Pro zaměstnavatele bylo výhodnější použití vyšší částky minimální mzdy, čímž docházelo ke snížení náhrady za ztrátu na výdělku. Nejednoznačnost právní úpravy dávala zaměstnavatelům možnost vycházet z minimální mzdy, která pro ně byla v tom konkrétním případě výhodnější.

Novelizované ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce nyní výslovně uvádí, že za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Nově tak nebude problém v zohledňování výše minimální mzdy pro výpočet náhrady.

vyhláška č. 127/2018 Sb.
účinnost: 1. 1. 2019

Dne 28. 6. 2018 byla ve Sbírce zákonů publikována vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 419/2013 Sb., k provedení zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí. Novela aktualizuje základní ceny a upravuje postupy a výpočty směrné hodnoty nemovitých věcí. Směrnou hodnotou se rozumí hodnota nemovitosti vypočtená podle tabulek, která funguje jako zjednodušený porovnávací způsob ocenění.

Stávající výpočet směrné hodnoty vychází z metody nepřímého porovnání, kdy jsou prováděny úpravy základních cen jednotlivými koeficienty za účelem zohlednění rozdílností mezi standardní a oceňovanou nemovitou věcí. Nový výpočet je naopak založen na zohledňování rozdílností formou přirážek a srážek, což má umožnit lépe korigovat odchylky. Odstraňuje se tak poměrně značný rozdíl, který vznikal mezi výší srovnávací daňové hodnoty nemovité věci určené podle směrné hodnoty a mezi zjištěnou cenou určenou znalcem.

(Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II.ÚS 658/18 ze dne 22.5.2018)

V řízení o vydání bezdůvodného obohacení se Městský soud v Brně a následně i Krajský soud v Brně zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy, ve které byla sjednána souhrnná částka, kterou měl nájemce měsíčně hradit pronajímateli. Podle těchto soudů musí nájemní smlouva obsahovat zvlášť určení výše nájemného a zvlášť určení výše úhrady za služby. Dospěly tak k závěru, že ujednání o výši nájemného je třeba v rámci předmětné smlouvy považovat za neplatné pro neurčitost, protože nebylo možné určit, k jakému účelu byla souhrnná částka uvedená ve smlouvě použita.

Plnění z neplatného právního úkonu, v tomto případě užívání bytu bez právního důvodu, je přitom třeba považovat za bezdůvodné obohacení, jehož výše odpovídá částkám vynakládaným jinak na obvyklé nájemné.  Rozhodnutí obecných soudů pak potvrdil i Nejvyšší soud. Proti tomuto rozhodnutí podala pronajímatelka jako neúspěšná žalobkyně ústavní stížnost.

Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Za základní princip výkladu smluv považuje Ústavní soud prioritu výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Neplatnost smlouvy má být podle něj výjimkou, nikoliv zásadou, má se dbát na podporování principu autonomie smluvních stran a povahy soukromého práva a upřednostnit skutečnou vůli účastníků nad formálním projevem této vůle. Praxe soudů, které preferují výklad vedoucí k neplatnosti smluv, není tedy podle něj ústavně konformní.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 5007/2016 ze dne 28.6.2018)

Žalobce uzavřel s žalovanou realitní kanceláří smlouvu o rezervaci nemovitosti (bytové jednotky) a složil zálohu. Realitní kancelář následně pro žalobce připravila návrh kupní smlouvy, kterou žalobce s prodávající uzavřel. Návrhu na vklad vlastnického práva podaného na základě této smlouvy však katastrální úřad nevyhověl z důvodu její neurčitosti. Mezitím byla na prodávající nařízena exekuce a byla vyhlášena dražba předmětného bytu. Další návrh na vklad ve prospěch žalobce již proto nebyl podán.

Soud 1. stupně konstatoval, že žalobci vznikla škoda tím, že žalovaná nezajistila, aby jí připravená kupní smlouva byla perfektní a mohla být vložena do katastru nemovitostí. Tím porušila prevenční povinnost podle občanského zákoníku. Odvolací soud s tím ale nesouhlasil. Došel k závěru, že nedostatky kupní smlouvy nebyly důvodem, pro který nemohl být vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce proveden. Tím byla skutečnost, že žádný další návrh na vklad nebyl podán. I kdyby byla smlouva perfektní, vklad by nemohl být proveden, neboť na prodávající byla nařízena exekuce ještě před uzavřením této smlouvy.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že realitní kancelář je odpovědná za škodu.

vyhláška č. 82/2018
účinnost 21. 5. 2018

Cílem zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), je zavést do praxe soubor oprávnění a povinností s cílem zvýšit bezpečnost kybernetického prostoru a nastavit mechanismus aktivní spolupráce mezi soukromým sektorem a veřejnou správou. Pro subjekty, na něž dopadá regulace zákona o kybernetické bezpečnosti, jsou stanoveny konkrétní povinnosti, jako například forma a náležitosti hlášení kybernetických bezpečnostních incidentů. Prostřednictvím plnění těchto povinností dochází ke zvýšení ochrany informačních či komunikačních systémů těchto subjektů, resp. sítí, které provozují.

Nová vyhláška transponuje evropskou směrnici o opatřeních k zajištění vysoké společenské úrovně bezpečnostních sítí a informačních systémů v Unii a dnem své účinnosti ruší vyhlášku č. 316/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti.

návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelícch
stav projednávání: 2. čtení

V lednu schválila vláda návrhy nových zákonů o znalcích a tlumočnících, které mají nahradit zastaralou úpravu v zákoně č. 36/1967 Sb. Znalci by měli být v budoucnu upraveni ve dvou samostatných zákonech, nikoli společně jako dosud. Oproti dnešní úpravě budou tyto právní předpisy propracovanější ve věcech podmínek výkonu, kontroly a odměňování. Jako příklad uvádíme povinné pojištění znalců a definování jejich odpovědnosti za škodu.

V první řadě návrh počítá se zavedením nového seznamu a elektronickou evidencí činnosti. Po splnění kvalifikačních předpokladů bude mít na základě nového zákona žadatel právní nárok na zápis do seznamu znalců i tlumočníků. Dochází také k navýšení odměn, zpřísnění nároků na znalecké ústavy, rozšířené možnosti kontroly a přezkumu posudků.

(Rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Bărbulescu proti Rumunsku, stížnost č. 61496/08, ze dne 5. září 2017)

V této věci posuzoval Evropský soud pro lidská práva výpověď danou zaměstnanci pracujícímu pro soukromou společnost. Důvodem výpovědi bylo užívání programu pro komunikaci s klienty pro soukromé účely během pracovní doby. Zaměstnanec podal proti této výpovědi žalobu a domáhal se jejího zrušení. Žaloba však byla zamítnuta s tím, že zaměstnavatel postupoval podle zákoníku práce a stěžovatel byl řádně informován o firemních pravidlech.

Stěžovatel podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva s tvrzením, že jeho e-maily spadaly pod ochranu článku 8 Úmluvy a národní soudy mu neumožnily předvolat svědky, aby prokázal, že jeho zaměstnavateli nevznikla jeho konáním žádná újma.

Evropský soud pro lidská práva žalobci nevyhověl. Rozhodl, že v tomto případě se jednalo o omezený a přiměřený zásah do soukromí stěžovatele a není nedůvodné, aby zaměstnavatel kontroloval, zda zaměstnanci v pracovní době skutečně pracují.

(Rozsudek Nejvyššího soudu České sp. zn. 20 Cdo 4788/2017, ze dne 14.2.2018)

V této věci posuzovaly soudy smlouvu obsahující následující ujednání o splatnosti jednotlivých měsíčních splátek dlužné částky: „měsíční splátka ve výši 3.000,- Kč je splatná vždy k patnáctému dni daného měsíce“. Soudy nižších stupňů předmětnou doložku označily za lhůtu. V důsledku toho byl tedy podle nich dlužník oprávněn plnit i následující den, pokud poslední den lhůty připadl na neděli. Vzhledem k tomu, že dlužník plnil právě tento následující den, vedl tento závěr soudů nižších stupňů k zastavení věřitelem nařízené exekuce pro nevymahatelnost exekučního titulu, neboť povinný plnil podle soudů řádně podle splátkového kalendáře.

Nejvyšší soud s tímto právním posouzením soudů nižších stupňů nesouhlasil. Rozhodl, že je-li splatnost určena na konkrétní den, nejedná se o lhůtu ve smyslu zákona, a tudíž nedochází k jejímu prodloužení na nejblíže následující pracovní den, pokud den splatnosti připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Formulace užitá ve výše uvedené doložce stanovuje určitý okamžik, k němuž má být učiněno určité právní jednání.

Povinnost dlužníka plnit je tak dle stanovené formulace pevně určená datem splatnosti pohledávky, tj. patnáctým dnem každého měsíce a nedochází k jejímu prodloužení na nejblíže následující pracovní den, pokud den splatnosti připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Nedodržení data splatnosti má za následek prodlení dlužníka.

zákon č. 310/2017 Sb.
účinnost od 1. 6. 2018

Nárok na dlouhodobé ošetřovné bude mít pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, a nevykonává v zaměstnání práci ani jinou samostatnou výdělečnou činnost. Podmínkou pro získání ošetřovného bude závažné zhoršení zdravotního stavu u ošetřovaného, které vyžaduje alespoň 7 denní hospitalizaci a v den propuštění bude potvrzeno, že potřeba celodenní péče bude trvat nejméně dalších 30 dnů. Požaduje se též písemný souhlas ošetřovaného.

Souběh dlouhodobého ošetřovného a náhrady mzdy nebude možný. V souvislosti s dlouhodobým ošetřovným bude platit zákaz výpovědi v ochranné době. Doba poskytování dlouhodobé péče se nebude započítávat pro účely krácení dovolené za omluvenou absenci dle § 223 zákoníku práce. Nastoupená dovolená se bude přerušovat stejně jako v případě ošetřování člena rodiny. K přerušení ale nedojde v případě, kdy bude dovolená určena na dobu dlouhodobé péče na základě žádosti tohoto člena rodiny.

návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb.
stav projednávání: 1. čtení

Ministr spravedlnosti představil návrh novely insolvenčního zákona, který se dne 20. 3. 2018 dostal na jednání Poslanecké sněmovny. Tento návrh byl předložen v souvislosti s řešením praktických problémů z praxe (excesivní zadlužení fyzických osob, dlužníci se ocitají v dluhové pasti, ve stavu, kdy jsou pohledávky prakticky nesplatitelné).

Návrhem má být napraven současný nepříznivý stav z hlediska počtu osob postižených exekucí. V exekuci je vedeno 863 tis. osob, téměř půl mil. občanů má proti sobě vedeno tři a více exekučních řízení, celkem je vedeno 4,67 mil. exekučních řízení, každou hodinu je zahájeno 75 exekucí a celkově je nyní vymáháno 239 mld. Kč.

Cílem návrhu je zpřístupnění institutu oddlužení pro širší okruh dlužníků. Základními prvky návrhu jsou:

• odstranění hranice splacení 30 % pohledávek během 5 let a racionalizace podmínek u poskytování spotřebitelských úvěrů,
• úprava povinností dlužníka v oddlužení s důrazem na legitimitu přístupnosti splnění oddlužení a osvobození od placení,
• podmínky pro vyšší uspokojení věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře a posílení výchovného efektu oddlužení,
• optimalizace právní úpravy oddlužení ve vztahu k majetkovým poměrům manželů a pro případ koordinovaného oddlužování manželů,
• rozšíření diskreční pravomoci insolvenčního soudu při posouzení návrhu na povolení oddlužení.

Nová úprava by měla být vhodná především pro poctivé dlužníky, kterým je takový dlužník, který poskytne na úhradu dluhů všechen postižitelný majetek a vynakládá po dobu 7 let veškeré úsilí, aby svůj dluh splatil. Rychlejší oddlužení by pak bylo možné pro dlužníky, kteří během 3 let splatili alespoň 50 % pohledávek. Takovým dlužníkům bude umožněna kombinace prodeje majetku a splátkového kalendáře.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1042/2017, ze dne 13.12.2017)

V této věci se žalobkyně domáhala náhrady škody po ČR za nucené omezení vlastnického práva v důsledku protiústavní regulace nájemného. Požadovaná částka odpovídá rozdílu mezi tržním a regulovaným nájemným v období od 1. 9. 2003 do 31. 8. 2006. Stát na straně žalovaného ovšem namítal promlčení nároku na náhradu.

Námitka promlčení ze strany státu neměla být podle Nejvyššího soudu obecnými soudy vůbec akceptována, protože je to v rozporu s dobrými mravy. Vychází tak z nálezu Ústavního soudu o selhání státu, ve kterém stát dlouhodobě neposkytl pronajímatelům odpovídající ochrany, v tomto případě svou protiústavní nečinností spočívající v nepřijetí zvláštní úpravy, díky které by pronajímatelé byli oprávněni v některých případech zvýšit nájemné.

V otázce výše náhrady vychází Nejvyšší soud ze závěrů ESLP, podle kterého by měla být zásadně totožná s rozdílem mezi tržním a regulovaným nájemným.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.  21 Cdo 4659/2016, ze dne 1. 6. 2017)

Žalovaný pracoval u žalobce od roku 2011 jako řidič nákladního automobilu, dne 25. 6. 2012 s ním však byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru. Ve stejný den žalovaný vystavil směnku vlastní na řad žalobce na částku 200 000 Kč. Důvodem vystavení této směnky bylo zajištění nároku zaměstnavatele na náhradu škody, v tomto případě ztraceného návěsu. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že na žalovaného nebyl činěn žádný nátlak.

Podle Nejvyššího soudu je podstatou pracovního práva ochrana slabší strany v pracovněprávních vztazích. I když zajištění pohledávky zaměstnavatele směnkou vůči zaměstnanci z pracovněprávního vztahu není výslovně zakázáno, je třeba tento zákaz dovodit ze základních zásad pracovněprávních vztahů. Směnečný vztah je založen na nerovnosti účastníků, jelikož je dlužník ve značné nevýhodě a směnkou se tak zásadně zhoršuje jeho postavení zaměstnance. Zaměstnavatel totiž může do právního vztahu zapojit také třetí osobu, která se místo něj stane majitelem směnky. Podle ustanovení § 338 zákoníku práce však k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanoveným zákoníkem práce. Směnka se sice nestává neplatnou, zakládá ale námitku nepřípustného důvodu směnky z důvodu neplatnosti směnečné smlouvy.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4580/2017, ze dne 31. 10. 2017)

V této věci se žalobkyně domáhala odstranění zámku a petlice z dveří její chaty, které byly umístěny na dveřích směřujících do pozemku žalovaných. Žalovaní tam zámek umístili, aby zabránili přístupu žalobkyně na jejich pozemek. Soud prvního stupně žalobkyni vyhověl s odůvodněním, že žalovaní neoprávněně ruší vlastnické právo žalobkyně. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl s tím, že žalovaná vstupovala dveřmi na pozemek, i když s tím žalovaní nesouhlasili. Zároveň podle názoru odvolacího soudu nebyla prokázána újma způsobená žalobkyni. Jednalo se tedy o dovolenou svépomoc ze strany žalovaných.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně vyhověl. Podmínkou pro uplatnění svépomoci je podle Nejvyššího soudu ohrožení práva, bezprostředně hrozící vznik závažné újmy, jakož i skutečnost, že zásah veřejné moci by přišel pozdě. Je ovšem třeba vzít do úvahy i to, že proti rušení držby se lze bránit držební (posesorní) žalobou, která je projednávána ve zvláštním, zkráceném řízení (§ 176 a násl. o.s.ř.). Při posouzení, zda šlo o dovolenou svépomoc, je dále nutné zohlednit povahu a význam bráněného práva, intenzitu zásahu do něj, následky spojené s porušením práva, jakož i s použitím svépomoci.

Odvolací soud se v tomto případě s těmito podmínkami pro uplatnění práva svépomoci dostatečně nezabýval, proto jeho rozsudek Nejvyšší soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Od 1.1.2018 přibývají nové způsoby dělení pozemků. Jde o důsledek novely katastrálního zákona provedené v souvislosti s velkou novelou stavebního zákona, o níž jsme vás již na stránkách AK-PS právních novinek informovali.

Hlavní novinkou je, že nově je možné zavkladovat rozdělení pozemků dle geometrického plánu bez změny jejich vlastníka, tzn. již jen na základě sdělení stavebního úřadu, že s dělením pozemků souhlasí. Dosud bylo pro rozdělení pozemku potřeba, aby současně došlo ke změně právních vztahů (vlastnického práva, zástavního práva apod.). Změna hranic pozemků se tak v katastru nemovitostí promítla až při vkladu vlastnického práva nového vlastníka k oddělovanému pozemku, při výmazu zástavního práva ohledně části pozemku apod. Zmíněné sdělení stavebního úřadu bylo sice povinnou přílohou návrhu na vklad, nemohlo však samo o sobě obstát jako vkladová listina. Nově již bude samo o sobě stačit.

Nově tedy bude mnohem snazší, aby si vlastník rozparceloval svůj pozemek předem a posléze dále nakládal již s rozdělenými pozemky.

zákon č. 225/2017 Sb.
účinnost od 1.1.2018

Novela nahrazuje institut „vymezení chráněného pracovního místa“ uznáním zaměstnavatele při splnění stanovených podmínek a závazkem podávat o své činnosti roční zprávu. Výsledkem bude mimo jiné veřejně přístupný seznam uznaných zaměstnavatelů, využitelný např. pro oprávnění poskytovat náhradní plnění.

Roční limit náhradního plnění u oprávněných dodavatelů se od roku 2018 snižuje z 36-násobku na 28-násobek.

Zavádí se elektronický systém evidence, který bude hlídat limity náhradního plnění. Cílem je omezení zneužívání systému formou tzv. přefakturace výrobků a služeb. Zákon v tomto smyslu ukládá oprávněným poskytovatelům povinnost vkládat údaje o poskytnutých dodávkách do tohoto systému provozovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Zůstává zachována možnost získat podporu na zřízení a na provozní náklady pracovního místa OZP, tato podpora již není podmíněna uzavřením dohody o zřízení chráněného pracovního místa. Další změny jsou ve struktuře a výši příspěvku, kde také dochází ke zjednodušení.

Novelou se též prodlužuje doba platnosti podpory společensky účelného pracovního místa z 12 na 24 měsíců.

zákon č. 327/2017 Sb.
účinnost od 1.1.2018

V této věci uzavřely strany kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního automobilu. V kupní smlouvě strany ujednaly, že „prodávající neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s reálným počtem najetých kilometrů“. Počet najetých kilometrů uvedený v smlouvě neodpovídal skutečnosti, a proto chtěl kupující později od smlouvy odstoupit.

Nejvyšší soud potvrdil, že kupující byl oprávněn od smlouvy odstoupit.

Při zárukách za spotřební zboží je podle Nejvyššího soudu třeba rozlišovat odpovědnost za faktické vady v právním smyslu a odpovědnost za to, že předmět koupě je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou. Počet ujetých kilometrů je při prodeji motorového vozidla jednou z podstatných skutečností a prodávající se v této věci podle soudu nemohl zprostit odpovědnosti.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5153/2016, ze dne 15.9.2017)

V této věci podal přehlasovaný vlastník žalobu proti usnesení, jímž shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) schválilo smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna výtahu. Soudy musely posoudit, zda je v takovém případě dán „důležitý důvod“, kterým zákon podmiňuje přezkum rozhodnutí SVJ.

Nejvyšší soud konstatoval, že výměna výtahů je natolik významná, že rozhodnutí o ní podléhá přezkumu soudů.

Nejvyšší soud dovodil, že výměna výtahů je ve světle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku dostatečně zásadní otázkou, aby byl dán „důležitý důvod“ pro přezkum usnesení shromáždění SVJ, které o ní rozhodovalo. Nejvyšší soud navíc výslovně prohlásil, že přezkumu podléhá nejen rozhodnutí o výměně jako takové, ale i rozhodnutí o jejím konkrétním provedení, tj. i rozhodnutí, jímž se schvaluje smlouva o dílo, jejímž předmětem je provedení výměny.

V důsledku tohoto rozhodnutí se tak v případě rozhodování SVJ o výměně výtahů může přehlasovaný vlastník domáhat, aby toto rozhodnutí SVJ přezkoumal soud. Soud pak na základě tohoto přezkumu může ve věci sám rozhodnout.

Co do závažnosti lze podle Nejvyššího soudu přirovnat rozhodnutí o výměně výtahů k rozhodnutí o výměně oken v domě. Jak jsme uváděli v srpnovém vydání AK-PS právních novinek, tímto závažným rozhodnutím není oproti tomu navýšení příspěvků do fondu oprav, o kterém naopak Nejvyšší soud rozhodl, že předmětem přezkumu být nemůže (výjimkou je pouze situace, kdy by navýšení příspěvků bylo skutečně extrémní).

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, ze dne 27.6.2017)

Dne 27.4.2016 byla na evropské úrovni přijata nová právní úprava usilující o sjednocení evropského právního rámce ochrany osobních údajů. Důvodem přijetí bylo zejména zintenzivnění volného pohybu osobních údajů v rámci EU, stejně jako reakce na technologické novinky (internet věcí, cloudová úložiště apod.), které představují nové platformy pro sdílení a zpracování osobních údajů. Nařízení navazuje na předchozí evropskou právní úpravu založenou na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES.

Na evropské úrovni bude zaveden nový dozorový úřad: Evropský sbor pro ochranu osobních údajů. Ten bude sloužit i jako orgán odvolací proti rozhodnutím jednotlivých národních dozorových orgánů (např. českého Úřadu pro ochranu osobních údajů - ÚOOÚ). K tomuto úřadu bude možno podávat odvolání v případě pochybností o rozhodnutí ÚOOÚ. Pokud tedy například rozhodne ÚOOÚ o udělení pokuty pro zpracovatele údajů, tento by měl mít právo se k Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů odvolat. Subjekty údajů navíc budou nově moci podávat k ÚOOÚ v oblasti GDPR stížnosti i na osoby sídlící kdekoli na území EU. V případě, že tedy český občan zjistí, že s jeho osobními údaji je zacházeno neoprávněně, přičemž ovšem zpracovatel těchto údajů sídlí mimo Českou republiku, bude tento český občan oprávněn podat podnět k ÚOOÚ. ÚOOÚ bude provádět dozor v oblasti GDPR jak samostatně, tak na základě těchto podnětů.

Za významnější novinku z oblasti právních institutů lze označit především právo na přenositelnost údajů. Subjekt údajů může získat bezplatně své údaje od zpracovatele nebo správce a bez omezení je předat novému správci. Podmínkou je, aby jeho údaje byly zpracovávány automatizovaně. Správce je povinen o tomto právu subjekt údajů při získávání jeho souhlasu se zpracováním osobních údajů informovat.

Nařízení stanoví též přísnější požadavky na znění souhlasu subjektu údajů s jejich zpracováním. Subjekt údajů musí získat stručně, transparentně, srozumitelně a snadno informace o zpracovávání svých údajů (nutný je jednoduchý jazyk), včetně práv, které mu v této věci právní úprava garantuje. Souhlas by měl být udělen samostatně (např. na zvláštním listu) a jeho vydání nesmí být podmínkou pro uzavření smlouvy. V praxi (zejména e-shopů a poskytovatelů online služeb) bude doporučováno zdvojení souhlasu, tedy postup, aby subjekt údajů projevil souhlas se zpracováním svých osobních údajů nejprve při uzavírání konkrétní kupní či jiné smlouvy, a následně, aby svůj souhlas potvrdil ještě jednou a nezávisle na původní transakci (kupř. použitím speciálně generovaného kódu zaslaného do mobilního telefonu apod.). Lze dovodit, že souhlasy připravené na základě dosavadní právní úpravy nebudou po nabytí účinnosti již nadále splňovat zákonem stanovené požadavky.

Správce, resp. zpracovatel by kromě používání těchto nových souhlasů měl provést i kompletní přenastavení svých interních mechanismů zpracovávání. Měl by vypracovat tzv. analýzu rizik a následně zavést technická a organizační opatření tak, aby mohlo být prokázáno, že zpracovávání je v souladu s nařízením. Správce, resp. zpracovatel bude mít dále povinnost vést písemné záznamy o všech zpracováních. Výjimka z povinnosti vést záznamy bude možná u osob s méně než 250 zaměstnanci, u nichž zpracování údajů není hlavní činností, neexistuje riziko omezení práv a svobod subjektů údajů a nejsou zpracovávány citlivé údaje. Povinnost vést záznamy nahradí dnešní povinnost

registrace u ÚOOÚ, která bude zrušena. Záznamy budou přitom muset být na vyžádání předloženy ke kontrole ÚOOÚ.

Nařízení dále zavádí povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů (tzv. DPO, Data Protection Officer). Přestože tuto povinnost mají výslovně pouze určité skupiny zpracovatelů jako např. orgány veřejné moci či veřejné subjekty nebo ti správci, jejichž hlavní činností je „rozsáhlé zpracování“ zvláštních kategorií údajů či trestních věcí, právě termín „rozsáhlé zpracování“ není nijak definován. V praxi tedy může být dovozeno, že se tato povinnost uplatní u mnohem širšího okruhu zpracovatelů. Pověřence je pak možné (a v případě pochybností i vhodné) jmenovat i dobrovolně.

Nové jsou též povinnosti v případě narušení bezpečnosti dat (únik, zneužití, atd.). Případné narušení musí být nahlášeno ÚOOÚ nejpozději do 72 hodin od okamžiku zjištění. V hlášení musí být uvedeny minimálně informace o druhu bezpečnostního rizika, počtu a druhu postižených údajů, osobě, která může poskytnout více informací, předpokládaných dopadech narušení a o uskutečněných protiopatřeních. V některých případech budou muset být informovány i přímo subjekty údajů, kterých se narušení bezpečnosti týká.

Nařízení stanoví mnohem přísnější pojetí sankcí za nedodržení povinností správce, resp. zpracovatele. Pokuty bude možné udělit až do výše 20 mil. EUR, resp. 4 % z celkového ročního obratu společnosti, která se porušení dopustila, podle toho, která částka je vyšší.

Dopady nařízení na oblast pracovního práva:

Každý zaměstnavatel musí získat souhlas se zpracováním osobních údajů zaměstnance (výjimkou je situace, kdy je zpracování osobních údajů pro zaměstnavatele nezbytné z důvodu plnění jeho právních povinností). Tento souhlas musí být informovaný, tj. musí obsahovat poučení zaměstnance o jeho právech vyplývajících z nařízení. Zaměstnavatel má povinnost být schopen udělení souhlasu kdykoli doložit. Zaměstnanec musí mít na druhou stranu možnost souhlas kdykoli odvolat. Zároveň se zaměstnavateli uděluje oprávnění zpracovávat také citlivé osobní údaje zaměstnanců.

Zaměstnavatel je při získávání osobních údajů povinen poskytnout zaměstnanci informace, zejména o své totožnosti, sdělit mu své kontaktní údaje, jakož i účel a dobu zpracování osobních údajů. Dále má zaměstnavatel povinnost umožnit zaměstnanci přístup k osobním údajům (pořizovat kopie) a opravit nebo doplnit osobní údaje bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o jakékoli jejich změně. 

Ve stanovených případech (jako je např. nepotřebnost pro daný účel, odvolání souhlasu se zpracováním ze strany zaměstnance apod.) má zaměstnavatel povinnost osobní údaje o zaměstnanci vymazat. Dále má povinnost chránit osobní údaje zaměstnanců za využití vhodných technických a organizačních opatření (bez dalšího upřesnění, co se těmito opatřeními rozumí).

ČESKO

Vzhledem k tomu, že dosud nebyla přijata česká národní prováděcí legislativa (novela zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů) a samotné nařízení ponechává relativně široký prostor na úpravu některých pravidel na národní úrovni, bude nicméně pro úplné posouzení dopadů tohoto nařízení pro konkrétní zpracovatele nutné vyčkat na tuto prováděcí českou legislativu. Doporučujeme přistupovat k řešení tohoto problému „s chladnou hlavou“ a nepropadat panice, kterou se často snaží vyvolat některé informace ve sdělovacích prostředcích a v dalších různých oznámeních subjektů nabízejících zaručená řešení. O dalším vývoji v této oblasti Vás budeme prostřednictvím AK-PS právních novinek informovat.

SLOVENSKO

Obdobná situace přitom panuje i na Slovensku. Také zde je v současné době projednáván v Národní radě Slovenské republiky nový zákon o ochraně osobních údajů. V současné podobě je návrh tohoto zákona rozdělen do několika částí. První až třetí část je až na pár výjimek totožná se zněním nařízení GDPR. Čtvrtá část zákona má pojednávat o ochraně osobních údajů pro účely předcházení a odhalování trestné činnosti. Pátá část pak o zvláštních situacích při zpracovávání osobních údajů (např. zpracovávání rodných čísel nebo genetických či biometrických údajů). Poslední dvě části návrhu zákona upravují zejména procesní aspekty a přechodná ustanovení. V praxi tedy budou pro správce a zpracovatele osobních údajů na Slovensku relevantní zejména tyto poslední 3 části nového zákona. 

(nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, účinné od 25.5.2018)

Za současné situace jsou vlastníci, kteří řádně plní své závazky, nuceni ručit za závazky těch vlastníků jednotek, kteří dluží často značné částky za správu domu a pozemku. Novela proto zakotvuje princip, podle kterého pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky budou uspokojovány přednostně. Z rozdělované podstaty se budou uspokojovat hned za pohledávkami nákladů vzniklých státu v řízení o výkonu rozhodnutí, a to do výše jedné desetiny výtěžku z prodeje jednotky.

Osoba odpovědná za správu domu a pozemku bude mít právo přihlásit pohledávku nejpozději do zahájení dražebního jednání, pokud byla tato pohledávka uplatněna žalobou u soudu.

zákon č. 291/2017 Sb.
účinnost: 1.12.2017

Status veřejné prospěšnosti obsahuje nový občanský zákoník rozepsaný do pěti paragrafů 146 – 150. Podle těchto ustanovení náleží status veřejně prospěšné právnické osoby takové osobě, která svým posláním, zakladatelským jednáním a činností přispívá k dosahování obecného blaha.  Za splnění zákonných podmínek mají takové společnosti  právo na zápis do veřejného rejstříku. O odnětí statusu rozhoduje soud.

Tato právní úprava obsažená v  občanském zákoníku předpokládala, že na ni naváže a doplní ji zvláštní zákon o statusu veřejné prospěšnosti. K přijetí takového zákona však nedošlo (za důvod označeno riziko zatížení soudů, nadbytečnost zákona, na zákon nenavazují kupř. žádné daňové výhody apod.). Namísto toho se nyní příslušná odkazující ustanovení občanského zákoníku vypouští. Zrušením těchto paragrafů však nedochází ke zrušení veřejné prospěšnosti, ale jen k vypuštění statusu. Na institut veřejné prospěšnosti má naopak v budoucnu navázat připravovaný zákon o sociálním podnikání.

zákon č. 303/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti

účinnost: 1.1.2018

Předkládaná novela živnostenského zákona odstraňuje omezení podnikatelů, kterým bylo zrušeno živnostenské oprávnění, provozovat živnost v příbuzném oboru, případně se na provozování živnosti v příbuzném oboru podílet. Stejně tak odstraňuje toto omezení pro osoby, které se ve funkci člena statutárního orgánu podílely na podnikání právnických osob, kterým bylo takto zrušeno živnostenské oprávnění. Zároveň se odstraňuje nemožnost těchto osob po dobu 1 roku provozovat koncesovanou živnost v jiném oboru (resp. se na jejím provozování podílet ve funkci člena statutárního orgánu právnické osoby). Toto omezení vztahující se k provozování živnosti v příbuzném oboru se odstraňuje i u fyzických osob vykonávajících funkci odpovědného zástupce.

Dále se sjednocuje délka trvání překážky provozování živnosti pro všechny kategorie osob, na které překážka provozování živnosti dopadá (původně rozdělení překážek na dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění a dobu neomezenou).

Další změna se týká informačních povinností podnikatelů. Novela totiž odstraňuje povinnost podnikatelů oznamovat živnostenskému úřadu identifikační údaje členů statutárního orgánu právnické osoby a vedoucích organizačních složek obchodního závodu zahraničních osob zapisovaných do obchodního rejstříku. Právnické osoby nebudou muset při ohlášení živnosti uvádět živnostenskému úřadu identifikační údaje členů svého statutárního orgánu, ani vedoucího organizační složky obchodního závodu zahraniční osoby. Tyto údaje si totiž zajistí sám živnostenský úřad. Údaje vedené v živnostenském rejstříku tak budou odpovídat údajům uvedeným v příslušném veřejném rejstříku, do něhož se právnická osoba zapisuje.

Na druhou stranu ale novela umožní využívat data z živnostenského rejstříku jen k osobním účelům, jejich zveřejňování zakazuje. Důvodová zpráva konkretizuje, že žadatel smí údaje uvedené v sestavě využít pouze pro svou potřebu (např. získání kontaktu na podnikatele za účelem uzavření obchodního závazku) a nesmí je zveřejnit (např. v médiích, na internetových stránkách apod.), ani poskytnout třetí osobě.

zákon č. 289/2017 Sb., kterým se mění zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
účinnost: 30.9.2017

Finanční úřad (FÚ) pro Jihočeský kraj ve Strakonicích vyměřil žalobkyni daň z nabytí nemovitých věcí. Při výměře daně FÚ shledal, že sjednanou cenou (tj. základem daně) se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí rozumí úplata za nabytí vlastnického práva k nemovité věci včetně DPH. Žalobkyně se odvolala, FÚ její odvolání zamítl. Dále žalobkyně napadla rozhodnutí žalobou u krajského soudu. Ten však žalobu rovněž zamítl. Proti tomuto rozhodnutí následně žalobkyně podala kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud, který stížnost přijal, jí vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a rozhodnutí vrátil zpět žalovanému správnímu orgánu. Podle Nejvyššího správního soudu nebyla podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (ve znění účinném do 31. 10. 2016), daň z přidané hodnoty uhrazená převodci, který byl plátcem DPH, součástí základu daně z nabytí nemovitých věcí.

Nejvyšší správní soud se tímto rozhodnutím odklání od důvodové zprávy k zákonnému opatření Senátu. Ti plátci DPH, kteří v předmětném období zahrnuli DPH do základu daně pro daň z nabytí nemovitosti, mohou nyní podat dodatečná daňová přiznání a získat zpět část této daně.

(Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Afs 88/2017, ze dne 28.6.2017)

Na žalobkyni byla podána žaloba jinou společností na ochranu proti neoprávněnému užívání firmy. Tato jiná společnost byla pod stejnou obchodní firmou zapsána do obchodního rejstříku dříve než žalobkyně. Žalobkyně následně na popud soudu firmu změnila. Poté se na státu domáhala náhrady škody vzniklé v důsledku zápisu. Soud prvního stupně žalobu zamítl, nárok považoval za promlčený. Odvolací soud rozsudek zrušil, neboť námitka promlčení byla podle jeho názoru posouzena chybně.

Usnesení odvolacího soudu bylo žalovanou napadeno dovoláním, které Nejvyšší soud považoval za nedůvodné. Nejvyšší soud odkázal na dosavadní praxi, podle které je počátek běhu objektivní promlčecí lhůty dán doručením rozhodnutí, které je shledáno nezákonným a způsobilo vznik škody. V některých případech by ale mohlo dojít k situaci, že by se právo začalo promlčovat dříve, než by vznikla škoda, a dříve, než by vzniklo právo na její náhradu. Z civilního práva vyplývá, že právo musí existovat, aby se mohlo promlčet, tudíž promlčecí doba nemůže začít běžet v době, kdy právo neexistuje.

Objektivní promlčecí lhůta, ve které se promlčí právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, běží od události, z níž vznikla škoda; tato škodní událost zahrnuje nejen protiprávní úkon nebo zákonem kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samé.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze dne 12.4.2017)

V předmětné věci došlo k uzavření smlouvy, která byla označena jako „dohoda o narovnání“. Touto dohodou se zavazoval syn svým rodičům k uhrazení částky 1.850.000,- Kč poté, co na něho rodiče převedli nemovitost za nižší než tržní cenu s úmyslem dožít v nemovitosti. Z důvodů vzájemných neshod však nakonec nemovitost opustili a přestěhovali se do nájemního bydlení. Následně uzavřená dohoda však podle všeho nesplňovala pojmové znaky dohody o narovnání, neboť v ní nebylo dostatečně specifikováno, co je mezi stranami sporné, a vyznívala spíš jako uznání dluhu. Jako uznání dluhu však dohoda nebyla dostatečně určitá (hovořilo se zde pouze obecně o uznání dluhu co do důvodu a výše, aniž by důvod byl konkretizován).

Soud I. stupně vyhověl žalobě rodičů na zaplacení částky uvedené v dohodě, zatímco odvolací soud nikoliv, protože dohodu z důvodu neurčitosti prohlásil za neplatnou. Ústavní soud jeho rozhodnutí změnil a přiklonil se k platnosti dohody, protože z okolností případu bylo nesporně dovoditelné, čeho chtěly strany dohodou dosáhnout a z jakého důvodu. Ústavní soud pokáral odvolací soud za to, že se neřídil zásadou priority platnosti smluv, ale formalisticky dospěl k závěru o neplatnosti.

(Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3168/16, ze dne 11.7.2017)

Každý přestupce má podle zákona nově dostat podrobné odůvodnění závažnosti spáchaného deliktu a také uložené pokuty. Tato podrobnější pravidla pro ukládání správních trestů spolu s výčtem přitěžujících a polehčujících okolností mají v praxi znamenat, že ten, komu je uložena pokuta, se z odůvodnění přesně dozví, jaké závažnosti jeho čin dosáhl.

Zavádí se mj. instituty upuštění nebo podmíněného upuštění od uložení správního trestu nebo institut mimořádného snížení výměry pokuty. V tomto ohledu obsahuje zákon výčet polehčujících okolností, mezi kterými je např. nízký věk pachatele, spáchání přestupku pod nátlakem, dobrovolná náhrada škody nebo spolupráce s úřady.

Nový institut narovnání dává možnost pachateli přestupku nahradit oběti škodu bez nutnosti absolvovat často velmi zdlouhavé přestupkové řízení, se kterým pro něj mohou být spojeny i další náklady.

Změny se týkají systému posuzování přestupků. Nedochází k zavádění nových přestupků či naopak k rušení stávajících. Nová legislativa má vyplnit zejména mezery v oblasti správního trestání právnických a podnikajících fyzických osob. Dochází tak ke sjednocení podmínek odpovědnosti fyzických, právnických i podnikajících fyzických osob za přestupek, pro který se zároveň zavádí jednotný pojem. Nová definice přestupku tak v sobě zahrnuje nejen všechny dosavadní přestupky, ale také stávající jiné správní delikty.

zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
účinnost od 1.7.2017

Na základě novely má dojít ke zkrácení procesu pořizování změn a aktualizací územně plánovacích dokumentací jako je např. územní plán. Nebude tak již nutné, aby zastupitelstvo např. rozhodovalo o zprávě o uplatňování územního plánu za minulé období a dalších dokumentech. Podmínkou účinnosti každé aktualizace a změny územně plánovací dokumentace bude nově její zveřejnění na internetu.

Novela zavádí tzv. koordinované řízení. Jedná se o spojení územního a stavebního řízení, a to jak u jednotlivých staveb, tak i u souboru staveb. Výsledkem tohoto řízení bude vydání jediného koordinovaného povolení. Žadatel si přitom bude moci zvolit, zda půjde cestou dvou samostatných řízení jako dosud, nebo zda požádá o vydání koordinovaného povolení. Do koordinovaného řízení bude přitom také integrován (dnes samostatný) postup posuzování vlivů na životní prostředí (proces EIA).

Řízení pro stavby na ohlášení se zkrátí z 30 na 15 dnů. Drobným stavebníkům by mělo ubýt administrativní zátěže. Ke stavbě rodinného domu bude stačit jen ohlášení a stavební úřad by měl následně souhlas vydat do jednoho měsíce.

Novela dále umožňuje svépomocnou výstavbu u všech typů rodinných domů bez omezení zastavěnou plochou. Dále je umožněna výstavba bazénu nebo skleníku na pozemku rodinného domu nebo na pozemku pro rodinnou rekreaci pouze na základě jejich umístnění a bez procesu povolování.

Bude-li se žádost týkat nemovité věci rozdělené na bytové jednotky, nově předloží stavebník pouze souhlas správce nebo společenství vlastníků jednotek, nebude však muset dokládat souhlasy všech ostatních vlastníků bytových jednotek.

novela zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona
stav: před podpisem prezidenta republiky

Dle § 1209 občanského zákoníku může přehlasovaný vlastník navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl, „je-li pro to důležitý důvod“. Tímto „důležitým důvodem“ se rozumí to, co zákon o vlastnictví bytů označoval jako „důležitá záležitost“. Jedná se o takovou situaci, kdy dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Nejvyšší soud se zabýval praktickou otázkou, zda navýšení příspěvků do fondu oprav je, či není dostatečně důležité, aby se jeho přezkumem mohl zabývat soud. Odpověď zní, že nikoliv. Znamená to, že v případě usnesení o navýšení příspěvků do fondu oprav se přehlasovaný vlastník nemůže obrátit na soud. Výjimkou by byla jen situace, kdy by navýšení bylo extrémní.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 15.3.2017)

Nejvyšší soud ČR se zabýval otázkou odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou na osobním automobilu zaměstnance, který zaměstnanec používá k cestě do zaměstnání a zpět. V souladu se zákoníkem práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Za takovou věc ale podle Nejvyššího soudu nelze považovat žádný dopravní prostředek, tj. nejen osobní automobil, ale ani kola, mopedy atd.

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, tak zaměstnavatel odpovídá pouze co do částky 10.000,- Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele. Pokud by však zaměstnavatel převzal osobní automobil do zvláštní úschovy (např. hlídané parkoviště), byl by povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2345/2015 ze dne 23.1.2017)

Ústavní soud řešil otázku náhrady škody způsobené na havarovaném automobilu. Stranami sporu byli majitel poškozeného vozidla, škůdce a jeho pojišťovna. Majitel žaloval na náhradu škody v rozsahu nejen nákladů na opravu vozidla, ale také v rozsahu částky, o kterou se snížila hodnota vozidla na trhu s ojetými vozy v důsledku toho, že vozidlo bylo havarované. Pojišťovna mu totiž uhradila pouze částku odpovídající hodnotě opravy.

V řízení před obecnými soudy bylo konstatováno, že náhrada skutečné škody zahrnuje pouze náhradu nákladů na opravu, ale nemůže zohledňovat specifika tvorby cen na trhu s ojetými vozidly. Podle obecných soudů včetně Nejvyššího soudu rozdíl mezi obecnou cenou vozidla žalobkyně před poškozením a částkou, za kterou může být po provedené opravě případně prodáno, nepředstavuje skutečnou škodu na vozidle.

Ústavní soud však zaujal v dané věci opačné stanovisko a rozhodnutí obecných soudů zrušil. Dle Ústavního soudu jsou-li totiž nahrazeny toliko náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.

(Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16 ze dne 27.4.2017)

Novela zavádí předběžné posouzení insolvenčního návrhu a dále omezuje možnost podávání šikanózních návrhů

Insolvenční návrh podaný věřitelem bude nově před zveřejněním v insolvenčním rejstříku podléhat předběžnému posouzení a v případě pochybností o jeho důvodnosti může soud rozhodnout, že po omezenou dobu nebude návrh zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Insolvenční soud má následně 7 dnů od podání návrhu na posouzení, zda se jedná či nejedná o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh.

V případě věřitelského insolvenčního návrhu bude věřitel vždy povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tato záloha činí 50 000 Kč v případě návrhu proti právnické osobě, která je podnikatelem, a 10 000 Kč v případě návrhu proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě.

Bude-li insolvenční návrh podaný věřitelem odmítnut pro zjevnou nedůvodnost, insolvenční soud může navrhovateli uložit pokutu za jeho podání až do výše 500 000 Kč. Insolvenční navrhovatel bude navíc oprávněn podat nový insolvenční návrh proti stejnému dlužníkovi nejdříve po 6 měsících.

Novela upravuje jiné pojetí úpadku

Novela doplňuje dosavadní pojetí úpadku ve formě platební neschopnosti pro podnikatele vedoucí účetnictví, a to zavedením tzv. mezery krytí. Jedná se o rozdíl mezi výší splatných peněžitých závazků dlužníka a výší jeho disponibilních příjmů. Podnikatel tak nebude v úpadku, pokud mezera krytí v rozhodném období dle výkazu stavu likvidity bude nižší než desetina výše jeho splatných závazků.

Ale i v případě, že by mezera krytí nebyla nižší než desetina splatných závazků dlužníka, dlužník nemusí být v platební neschopnosti. Bude tomu tak tehdy, pokud bude možné výhledově očekávat, že mezera krytí klesne pod jednu desetinu výše jeho splatných závazků.

Zavádí se zvláštní pravidlo v případě postoupení pohledávky

Věřitel - právnická osoba, který nabyl pohledávku v posledních 6 měsících před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení, bude muset doložit informaci o tom, kdo je jeho skutečným majitelem podle zákona proti praní špinavých peněz. Pokud věřitel tuto povinnost nesplní, nesmí vykonávat hlasovací práva s pohledávkou spojená.

Takovou povinnost však věřitel mít nebude, pokud se na předmětný obchod, z něhož pohledávka vznikla, nevztahuje povinnost provést kontrolu podle zákona proti praní špinavých peněz (v případě obchodu mezi tzv. povinnou osobou a věřitelem). Tuto povinnost nebude mít ani v případě, že hodnota plnění z obchodu (mezi věřitelem a osobou jinou než povinnou), z něhož pohledávka věřitele vznikla, je nižší než 10 000 EUR.

V případě, že je věřitelem osoba, která skutečného majitele podle zákona proti praní špinavých peněz nemá, postačí, že věřitel doloží čestné prohlášení o tom, že skutečného majitele nemá.

Novela přichází s novinkami v případě oddlužení

Nově se zavádí pro dlužníka povinnost, že jeho návrh na povolení oddlužení musí být za dlužníka sepsán a podán buď advokátem, notářem, soudním exekutorem nebo insolvenčním správcem. Takové osobě pak náleží odměna v maximální výši 4 000 Kč (resp. 6 000 Kč v případě oddlužení manželů). Návrh může být za dlužníka sepsán a podán také tzv. akreditovanou osobou, této osobě však žádná odměna nenáleží. Touto akreditovanou osobou bude moci být pouze osoba právnická. O udělení akreditace rozhoduje ministerstvo spravedlnosti na žádost. Žadatel musí prokázat mj. svou veřejnou prospěšnost, ale také bezúhonnost při poskytování služeb v oblasti oddlužení. 

Dlužník však může návrh podat sám za předpokladu, že má právnické nebo ekonomické vzdělání nebo pokud vykonal zkoušku insolvenčního správce. Pokud je dlužníkem právnická osoba, musí být tyto podmínky splněny u jejího zástupce.

Novela dále vyžaduje, aby byl návrh podán na předepsaném formuláři.

Novela rovněž zavádí nový systém přidělování jednotlivých případů v oblasti oddlužení, když princip obvodu okresního soudu je nahrazen stejným principem jako u konkursů, tedy principem podle krajských soudů.

Jako reakce na trvající nezájem věřitelů účastnit se svolávaných schůzí věřitelů, se schůze věřitelů v případě oddlužení svolá na návrh nadpoloviční většiny všech věřitelů, jejichž pohledávky činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek, nebo na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru. Novela zároveň připouští i možnost soudu svolat schůzi věřitelů z úřední povinnosti.

Neúspěšné oddlužení nemusí skončit konkursem

Podle dosavadní právní úpravy je soud povinen rozhodnout o řešení dlužníkova úpadku konkursem, pokud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne. Ve stavu po novele tak učinit může, ale nemusí. Volba tohoto způsobu řešení tedy bude čistě na jeho uvážení. Pokud soud nerozhodne o řešení úpadku konkursem, řízení zastaví.

O konkursu však soud rozhodnout nesmí, nejde-li o dlužnický insolvenční návrh. Konkurs rovněž nemůže být nařízen v případě, že soud zjistí, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Naopak soud rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník v rámci schváleného oddlužení neplní stanovené povinnosti nebo pokud se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. V takovém případě soud zároveň rozhodne o zrušení předtím stanoveného způsobu oddlužení.

Novela zpřísňuje podmínky pro hlasování u propojených osob a osob blízkých

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy novela výslovně stanoví zákaz věřiteli hlasovat ve věcech osoby blízké nebo se kterou tvoří věřitel koncern (nestanoví-li zákon jinak). Navíc se tento zákaz zavádí i v případě, že věřitel je osobou blízkou dlužníkovi nebo tvoří s dlužníkem koncern. Naopak se neuplatní v případě hlasování o reorganizačním plánu předloženém jinou osobou než dlužníkem či uvedeným věřitelem. V odůvodněných případech ale může insolvenční soud i mimo tyto případy hlasování u osob blízkých nebo propojených osob povolit.

Novela upravuje povinnost doložit tvrzenou pohledávku

V případě věřitelských insolvenčních návrhů, bude insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví, povinen svou tvrzenou pohledávku vůči dlužníkovi - právnické osobě dále doložit.

Za doložení tvrzené pohledávky bude považováno uznání dlužníka s ověřeným podpisem, vykonatelné rozhodnutí, notářský či exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzení auditora, soudního znalce či daňového poradce o tom, že navrhovatel o dané pohledávce účtuje.

V případě insolvenčního navrhovatele, který je zahraniční osobou, ať už právnickou nebo fyzickou, lze pohledávku doložit také dokladem ověřeným nebo vydaným cizím státem, který je srovnatelný podle práva takového státu.

osobný bankrot väčšej časti obyvateľstva a motivovať dlžníkov k opätovnému zaradeniu do pracovného procesu alebo inej zárobkovej činnosti.

Nová úprava osobného bankrotu vychádza zo zahraničných konceptov, konkrétne z tzv. fresh start, kedy sa jedná o kompletné speňaženie majetku dlžníka a jeho oddlženie.

Tomuto konceptu bude zodpovedať tzv. oddlženie konkurzom. Toto v praxi predstavuje precíznejšie spracovanú doterajšiu úpravu oddlženia.

Druhým konceptom je tzv. no fresh start. Jedná sa o reštrukturalizáciu záväzkov dlžníka vo forme splátkového kalendára určeného súdom. Ide o alternatívu pre dlžníkov, ktorí majú alebo budú mať dostatok prostriedkov na uspokojenie veriteľov.

V praxi tomu bude zodpovedať tzv. oddlženie splátkovým kalendárom.

Obe konania môže iniciovať len dlžník, ktorý je fyzickou osobou (bez ohľadu na to, či ide o podnikateľa). Dlžník musí byť platobne neschopný a musí sa voči nemu viesť exekučné alebo obdobné konanie.

Novela zavádza pri výbere reštrukturalizačného správcu náhodný výber pomocou technických prostriedkov (rovnako ako pri výbere zákonného sudcu). 

Dlžníkovu reštrukturalizáciu tak nebude viesť správca vybraný dlžníkom, ale správca ustanovený súdom náhodným výberom.

Dlžník však aj naďalej má právo poveriť vypracovaním reštrukturalizačného posudku správcu podľa jeho slobodnej voľby (otvoriť oficiálne znenie).

Účinnosť: 1. apríl 2017

povinnosť mať aktivovanú tzv. elektronickú schránku. 

Elektronická schránka slúži na elektronickú komunikáciu s orgánmi verejnej moci, najmä na prijímanie úradných dokumentov. 

Do schránky sa štatutár alebo ním poverená osoba môže prihlásiť občianskym preukazom s elektronickým čipom a osobným bezpečnostným kódom.

Cudzinci sa môžu do schránky prihlásiť prostredníctvom čipovej karty s bezpečnostným kódom.

Elektronické schránky bezodplatne zriaďuje Úrad vlády SR na portáli Ústrednom portáli verejnej správy na adrese www.slovensko.sk.

(Uznesenie Ústavného súdu SR z 21. júna 2016)

Žalovaná nadobudla byt do vlastníctva od svojich a žalobcových rodičov za kúpnu cenu 1 Sk. Žalobca žiadal, aby sa hodnota prevedeného bytu započítala na dedičský podiel žalovanej.

Súd 1. stupňa žalobu zamietol. Nemal za to, že by sa pri uzavretí kúpnej zmluvy jednalo o simulovaný právny úkon (ktorým malo byť zastreté darovanie). Uviedol, že v symbolickej kúpnej cene za byt je zohľadnená dlhoročná starostlivosť žalovanej o rodičov. Žalobca sa odvolal.

Ústavný súd však jeho sťažnosť takisto zamietol. Vyslovil, že prvostupňový súd postupoval správne, keď kúpnu zmluvu len vzhľadom na nízku cenu 1 Sk nepovažoval za simulovaný právny úkon.

Kúpna zmluva totiž obsahuje podstatné náležitosti (predmet kúpy a kúpnu cenu) a naopak nemá náležitosti darovacej zmluvy, pre ktorú je podstatná bezodplatnosť.

Taktiež zohľadnenie starostlivosti žalovanej o rodičov je v súlade s dobrými mravmi.

Novela insolvenčního zákona zásadním způsobem mění řadu aspektů insolvenčního řízení, od zajištění podmíněných pohledávek (včetně bankovních záruk), přes posouzení platební neschopnosti firem a insolvenčních návrhů, až po oddlužení.

Změny se týkají mj. systému přidělování jednotlivých případů v oblasti oddlužení, kdy princip obvodu okresního soudu bude nahrazen obdobným principem jako u konkurzů, tedy příslušností podle krajských soudů.

Vzhledem k rozsahu přijatých změn insolvenčního zákona budeme tomuto tématu věnovat zvláštní monotematické vydání příštích AK-PS právních novinek.

_{Zákon č. 64/2017 Sb.}

_{Účinnost: 1.7.2017}

Nařízení o evropském příkazu k obstavení účtů má usnadnit vymáhání peněžitých pohledávek vzniklých z občanských a obchodních vztahů v přeshraničních případech v rámci EU.

Návrh na obstavení účtu podle tohoto nařízení se podává k soudu a je možné jej podat i před podáním návrhu na zahájení řízení ve věci samé (žaloby). Věřitel musí prokázat existenci naléhavé potřeby k vydání příkazu, jakož i existenci skutečného rizika zmaření nebo podstatného ztížení následného vymáhání pohledávky věřitele vůči dlužníkovi, pokud by takové opatření vydáno nebylo.

Významnou výhodou pro věřitele je skutečnost, že dlužník se řízení o vydání příkazu k obstavení účtu neúčastní a je o něm informován až zpětně. Dlužník tak nemá možnost své finanční prostředky přesunout, ukrýt či utratit.

Nařízení dále upravuje i ochranná opatření ve prospěch dlužníka proti možnému zneužití příkazu k obstavení účtu ze strany věřitele, když stanoví případy, ve kterých je věřitel povinen složit jistotu. Kromě toho věřitel odpovídá dlužníkovi za škodu, která dlužníkovi vznikla vydáním příkazu k obstavení účtů z důvodu pochybení na straně věřitele.

_{Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15.05.2014}

_{Účinnost: 18.1.2017}

Pronajímatel (žalobce) se domáhal, aby nájemce (žalovaný) vyklidil část pozemku, který měl pronajatý na základě nájemní smlouvy (ze dne 1.3.2011). Nájemní smlouva skončila výpovědí ke dni 31.1.2015, žalovaný však pozemek nevyklidil s odůvodněním, že došlo ke konkludentnímu obnovení nájmu podle § 2230 odst. 1 občanského zákoníku (žalobce ho nevyzval k vrácení věci). Soud prvního stupně žalobě vyhověl a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Nejvyšší soud potvrdil předchozí rozhodnutí a dal tak za pravdu žalobci, tj. že nedošlo k obnovení nájemní smlouvy.

K obnovení nájemní smlouvy podle § 2230 odst. 1 o.z. může podle Nejvyššího soudu dojít jen v případě, že jde o nájem na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu. V případě, že nájem skončil jinak (dohodou, vypovědí po uplynutí výpovědní doby atd.) se ustanovení § 2230 odst. 1 o.z. neuplatní. Též v případě, kdy pronajímatel nevyzve nájemce ve lhůtě stanovené v § 2230 odst. 1 o.z. k vrácení věci, k obnovení nájmu nedojde.

_{(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4354/2016, ze dne 12. 12. 2016)}

Žalobci se domáhali určení povinnosti žalované k zaplacení 1 823 434 Kč jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná nejprve nabídla v roce 2008 žalobkyni darem svůj dům a posléze uzavřela s žalobci smlouvu o oprávnění provést rekonstrukci tohoto domu. Poté si žalovaná darování rozmyslela a sepsala závěť, podle níž měla žalobkyně dům zdědit. Tuto závěť však zrušila a zároveň vypověděla smlouvu o právu provést stavbu, resp. rekonstrukci.

Podle žalobců došlo k porušení předsmluvní povinnosti. Soud prvního stupně žalobě vyhověl z části – 1 663 500 Kč (rozdíl ohodnocení vynaložených nákladů). Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl v rozsahu 1 012 500 Kč a přiznal žalobcům nárok na 650 000 Kč (vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu, o kterou žalobci zvýšili hodnotu domu – nikoli co žalobci skutečně vynaložili).

Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a dal za pravdu žalobcům, resp. soudu prvního stupně (došlo k porušení zákonné prevenční povinnosti, tudíž má žalovaný odpovědnost za škodu).

Podle Nejvyššího soudu poškození důvodně předpokládali uzavření darovací smlouvy. Z tohoto důvodu náklady, které vynaložili na nemovitost na základě dohody o rekonstrukci nemovitosti, představují skutečnou škodu (zbytečně vynaložené náklady), jestliže k darování nedošlo. Druhá strana si darování bez opodstatněných důvodů rozmyslela, ač věděla, že poškození s jejím souhlasem a v dobré víře v následné darování k rekonstrukci přistoupili. Poškození mají tedy právo na náhradu škody ve výši vynaložených prostředků.

_{(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 337/2015, ze dne 26. 10. 2016)}

Jako soukromá osoba máte právo na ochranu svého soukromí a majetku, aniž byste jej museli dodatečně obhajovat.
Větší míra soukromí umožňuje větší míru svobody.

V informační éře, kdy technologický pokrok dělá ze snahy zachovat si soukromí čím dál náročnější úkol, zavání již samotná ochrana soukromí něčím nekalým. Přitom je právě právo na soukromí a na ochranu vlastnictví ústavním právem, které je zakotveno v listině základních práv a svobod pro každého bez výjimky. „Právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě” najdeme v čl. 10 (3) Listiny. Není tedy důvod, proč by měly být informace o soukromém majetku lidí k dispozici každému ve veřejných registrech.

Panamský šok

Aféra kolem Panamských dokumentů logicky vyvolala pobouření ze strany široké veřejnosti, když se ukázalo, že v offshore společnostech mají podíly i vysoce postavení politici zemí po celém světě. Málokdo byl ale pobouřen bezprecedentním zásahem do soukromí řady klientů společnosti Mossack Fonseca, kteří se ničím neprovinili, přesto dokumenty týkající se jejich majetku a soukromí rozesílaly anonymní zdroje stovkám novinářů. Informace o soukromém majetku přitom nejsou ničím, co by měl prověřovat kdokoli jiný než úřady jednotlivých států, a to ještě jen tehdy, pokud k tomu mají zákonný důvod.

Výjimku nenajdeme ani v případě loňské kauzy známé jako „Panama Papers”. Z panamské společnosti Mossack Fonseca uniklo na 11,5 milionů tajných dokumentů týkajících se skoro čtvrt milionu společností. Tato aféra ukázala, že vlastnické struktury některých z těchto společností tvoří i osoby ve veřejných funkcích. Nechyběly hlavy států, bývalý premiér Islandu nebo blízcí příbuzní nejvyšších představitelů mnoha zemí.

Je zcela v pořádku, aby se osoby nakládající s veřejnými financemi nacházely pod veřejnou kontrolou. Jejich postavení s sebou automaticky nese i určité oslabení některých práv. Není však v pořádku, aby mohl někdo další jen tak snadno zjistit strukturu majetku soukromých osob. Nelze akceptovat fakt, že pokud si střežíte sou-kromí, mělo by na Vás být pohlíženo téměř jako na podezřelého. Jako soukromá osoba máte právo na ochranu svého soukromí a majetku a neměli byste být nuceni toto své právo obhajovat.

Ochrana soukromí není zločin

Právo na diskrétnost a ochranu osobnostních i vlastnických práv vyplývá už z ústavního pořádku České republiky. Soukromá osoba musí mít zvýšený nárok na ochranu oproti státním institucím a výše majetku nesmí hrát v nároku na takovou ochranu roli. Vyjma státu by nikdo neměl mít možnost jen tak vytáhnout z veřej-ných registrů informace o Vašem soukromí. Představte si rizika, jaká takový nežádoucí přístup cizích lidí k Vašim osobním údajům může představovat.

Daňový ráj jako ostrov bezpečí

Laická veřejnost si pod novinářskou zkratkou „daňový ráj” představí zemi mimořádně zvýhodňující zahraniční společnosti. Ty pak platí státu, který se typicky vyznačuje malou rozlohou i počtem obyvatel, jen nízkou paušální daň výměnou za řadu benefitů, jaké si lze v regulovaném prostředí států OECD jen těžko představit. Patřívá mezi ně například nulová daň z příjmu, absence povinnosti vést účetnictví, podávat daňová přiznání či provádět audity nebo naprostá anonymita vlastníků společnosti. Mediální zkratka „daňový ráj” naznačuje, že se společnosti snaží stěhovat svá sídla do lokalit, jako jsou Seychely, Belize či Panama, z toho důvodu, aby se vyhnuly placení daní. Přitom se zapomíná na klíčový a zcela legitimní důvod pro takové rozhodnutí, jímž může být právě snaha ochránit své soukromí.

Jak zajistit žádoucí ochranu?

Je nepochybné, že v současnosti se tlak na ochranu soukromí daleko spíš snižuje, než zvy-šuje. Pasivní soukromé osoby tak musí počítat s nižší anonymitou, než by bylo žádoucí. Přitom existují mechanismy, jak ochraně svého soukro-mí pomoci. Pokud si přejete hájit své právo na soukromí vlastnictví, přišli jsme s řešením POM diskrétní struktura. To představuje levnější a rychlejší alternativu k zakládání offshore společností, přičemž nemá jejich negativní konotace spojené s optimalizací daňových plateb, ale drží si všechny jejich výhody.

A zde se dostáváme k pointě toho, co je legitimní: ochránit vlastníky před nežádoucími zásahy do soukromí ze strany třetích osob. Veřejná správa demokratického státu ale samozřejmě musí mít v zákonem odůvodněných případech (typicky souvisejících s podloženým podezřením z kriminální činnosti) přístup k potřebným informacím. Soukromé osoby budou v rovném postavení jen tehdy, pokud soukromými osobami budou moci zůstat. Bez aktivní ochrany práva na soukromí se totiž jejich pozice od veřejných činitelů odlišuje jen málo, pokud vůbec.

To je v právním státě evidentně nežádoucí jev. Pod zvýšenou veřejnou kontrolou mají být veřejní činitelé, nikoli všechny soukromé osoby. Je naším výsostným právem chránit své soukromí vůči třetím osobám a není sebemenší důvod, aby náš majetek představoval v této věci handicap. Zatím to však vypadá, že ve světě je soukromí stále více nedostatkovým luxusním zbožím. Proto nám nezbývá než lépe využívat existující právní nástroje a učinit tak právní ochranu majetku dostupnou i běžným lidem, kteří chtějí žít klidný a spokojený rodinný život. Například využitím POM diskrétní struktury.

Zákon č. 297/2016 Sb.
Účinnost: 19.9.2016

Tento zákon byl přijat v návaznosti na nabytí účinnosti nařízení EU č. 910/2014 (tzv. eIDAS). Tímto zákonem se zároveň ruší dosavadní zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

Zákon představuje podstatné uvolnění požadavků kladených na elektronické podepisování dokumentů v soukromo-právních vztazích. Pro právní jednání lze totiž nově použít jakoukoli formu elektronického podpisu, tedy i pouhý prostý podpis. Definiční znaky elektronického podpisu nově naplní i pouhý sken vlastnoručního podpisu jednající osoby nebo pouhé textové označení odesílatele v e-mailu.

Zákon zprostředkovaně přiznává písemnou formu i dokumentům, které nebyly opatřeny některou z vyšších forem elektronického podpisu.

Volnější režim kladený na elektronické podepisování se ale neuplatní v pracovněprávních vztazích a ve vztahu k orgánům veřejné moci. (otevřít oficiální znění)

Zákon č. 460/2016 Sb.
Účinnost: 28.2.2017 (resp. 1.1.2018)

Do občanského zákoníku se nově zavádí pojem liniová stavba a stanoví se, že tato liniová stavba není součástí pozemku. V přechodných ustanoveních se pak uvádí, že vlastník pozemku s liniovou stavbou nemá předkupní právo k takové stavbě. To samé platí i naopak, tedy že vlastník liniové stavby nemá předkupní právo k pozemku, přes který je liniová stavba vedena.

Novela vrací zpět do občanského zákoníku zákonné předkupní právo spoluvlastníků ke společné věci. V tomto případě je účinnost této změny odložena k 1.1.2018.

Novela se dále dotýká právní úpravy svěřenských fondů. Nově vznikne svěřenský fond teprve dnem zápisu do evidence těchto fondů, která bude nově zřízena a bude obdobou obchodního rejstříku. Do této evidence se bude zapisovat také jméno obmyšleného, ovšem pouze do její neveřejné části. Účinnost je rovněž v této části novely odložena k 1.1.2018.

Novela dále zpřesňuje problematické ustanovení o plné moci udělované pro právní jednání činěné ve formě veřejné listiny. Zákon nově stanoví, že postačí, byla-li plná moc pro takové právní jednání udělena s úředně ověřeným podpisem.

Konečně se novelizace týká též ustanovení o nájmu bytu. Zde se upravuje maximální výše jistoty, kterou mohou pronajímatel a nájemce sjednat. Původně občanský zákoník omezoval tuto výši šestinásobkem měsíčního nájemného, nově je možné sjednat nejvýše trojnásobek měsíčního nájemného. (otevřít oficiální znění)

Zákon č. 458/2016 Sb.
Účinnost: 14.1.2017

Novela přichází se změnami, které se týkají akciových společností s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru.

V těchto akciových společnostech je nově nutné stanovit počet členů dozorčí rady tak, aby byl tento počet dělitelný třemi. Dvě třetiny členů z dozorčí rady má přitom volit valná hromada, zatímco jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovy pak mohou určit i vyšší počet členů volených zaměstnanci, ale tento počet nesmí být vyšší než počet členů volených valnou hromadou.

Stanovy mohou též určit, že část členů dozorčí rady bude volena zaměstnanci i při nižším počtu zaměstnanců v pracovním poměru.

Akciové společnosti mají na uvedení svých stanov do souladu s novou právní úpravou dva roky. (otevřít oficiální znění) 

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4752/2014 ze dne 31. 8. 2016)

V této věci uplatnil žalobce po bance plnění z bankovní záruky. Banka však toto plnění neposkytla v důsledku formální chyby ve výzvě uplatněné žalobcem (konkrétně opomenul žalobce užít jednoho slova oproti výslovnému textu záruční listiny, a to slova „splatný“). Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud však nikoli, a případ se tedy dostal k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud označil postup banky za správný a plnění z bankovní záruky odmítl.

Podle Nejvyššího soudu je formálním požadavkům stanovým záruční listinou nutno vyhovět zcela. Banka totiž není povinna zkoumat jednotlivé skutečnosti souvisejícího právního vztahu mezi žalobcem a vystavitelem bankovní záruky. Formální deklarace žalobce, která měla být uplatněna ve výzvě k plnění (tj. užití výrazu „splatný“), byla významná a její opomenutí způsobilo neúčinnost předmětné výzvy.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4058/2015 ze dne 23. 8. 2016)

Předmětem sporu v této věci byla oprávněnost výplaty pojistného plnění pojištěnému, kterému již byla škoda kompenzována ze strany jiného subjektu. Pojišťovna v tomto případě pojistné plnění pojištěnému vyplatila, avšak následně toto požadovala od pojištěného zpět s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně pojištěného. V době vyplacení tohoto plnění totiž podle pojišťovny již neexistovala škoda, kterou bylo nutno kompenzovat.  

Nejvyšší soud rozhodl, že vyplacení pojistného plnění není bezdůvodným obohacením na straně pojištěného, i když tento pojištěný již obdržel kompenzaci od třetího subjektu.

Podle Nejvyššího soudu není rozhodující, zda na straně pojištěného existuje škoda. Právo na vyplacení pojistného plnění a právo na náhradu škody jsou dva různé instituty. Pojistitel nemůže odmítnout vyplatit pojistné plnění odkazem na plnění určité třetí osoby.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 240/2015 ze dne 6. 9. 2016)

V této věci uzavřeli podnikatelé kupní smlouvu. Pro případ sporu byla mezi stranami sjednána dohoda o příslušnosti soudu (tzv. prorogační doložka). Tato doložka však byla sjednána pouze odkazem na všeobecné obchodní podmínky (VOP), které nadto nebyly přiloženy ke smlouvě, ale pouze uvedeny na běžných internetových stránkách prodejce.

Z předmětné kupní smlouvy následně vznikl mezi stranami spor a věc se dostala k soudu. Soud příslušný podle prorogační doložky ve VOP pak rozhodl o své nepříslušnosti. Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že odkazem na ke smlouvě nepřiložené VOP nelze platně sjednat prorogační doložku.

Nejvyšší soud konstatoval, že prorogační doložka byla sjednána platně.

Podle Nejvyššího soudu lze dohodu o příslušnosti sjednat i ve VOP, které jsou ke smlouvě přiložené nebo jsou stranám známé (což byl právě tento případ). Přísnější podmínky platné pro spotřebitele se mezi podnikateli neuplatní.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2208/2015 ze dne 3. 8. 2016)

Soud v této věci rozhodoval o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Obě strany chtěly nemovitou věc, jež byla předmětem žaloby, pro sebe. Soud nakonec rozhodl o nařízení dražby mezi spoluvlastníky. Podle dovolatelů se přitom vůbec nezabýval otázkou, komu přikázat nemovitost do výlučného vlastnictví.

Nejvyšší soud rozhodl, že dražbu mezi spoluvlastníky nařídit nelze.

Podle Nejvyššího soudu je nutné zachovat hierarchii stanovenou zákonem. Nejprve je nutno posoudit, zda věc nelze rozdělit nebo zda ji nelze přikázat do vlastnictví jedné ze stran. Pokud mají obě strany o věc zájem, jako v tomto případě, nelze nařídit dražbu, byť konanou jen mezi spoluvlastníky.

Účinnosť: 1. január, resp. 1. apríl 2017

Upravuje podmienky vývozu liekov zo Slovenska. Regulácia vývozu sa bude po novom týkať len humánnych liekov zaradených do zoznamu kategorizovaných liečiv. Zároveň sa ruší oprávnenie pre Štátny ústav pre kontrolu liekov zakázať vývoz lieku, ak je liek nedostatkový.

Novela súčasne reaguje na nedostatok liekov na Slovensku. Držitelia registrácie humánnych liekov budú povinní zriadiť informačný systém objednávok liekov, pričom tieto lieky budú musieť dodať lekárni do 24 hodín od vloženia objednávky do systému (otvoriť oficiálne znenie).

Účinnosť: 31. decembra 2016, resp. 1. január 2017

Mení zdaňovanie v prípade dodania stavebných prác.

Ak je dodávateľ aj odberateľ platca DPH, daňová povinnosť k DPH prechádza na odberateľa. Prenesenie daňovej povinnosti znamená, že odberateľ je povinný priznať a daňovému úradu odviesť DPH a zároveň má v prípade splnenia zákonných podmienok nárok na odpočítanie DPH. Pre odberateľa, ktorý má nárok na odpočítanie DPH v plnej výške, je transakcia s prenosom daňovej povinnosti neutrálna.

Novela priznáva platcovi dane nárok na náhradu za zadržanie nadmerného odpočtu počas daňovej kontroly. Nárok vzniká vtedy, ak nebol nadmerný odpočet vrátený do 6 mesiacov od konca lehoty pre jeho vrátenie kvôli zahájeniu daňovej kontroly.

Náhradou sa rozumie úrok zo zadržanej peňažnej čiastky vo výške dvojnásobku základnej úrokovej sadzby Európskej centrálnej banky, minimálne však 1,5 % p.a. Náhrada sa neprizná, ak platca dane opakovane neplnil svoje povinnosti počas daňovej kontroly alebo ak by mala byť náhrada nižšia ako 5,00 EUR (otvoriť oficiálne znenie).

Suma minimálnej mzdy na rok 2017 sa ustanovuje na

a) 435,00 EUR za mesiac pre zamestnanca odmeňovaného mesačnou mzdou,

b) 2,50 EUR za každú hodinu odpracovanú zamestnancom.

Mení poplatky za registráciu áut.

S účinnosťou od 1.2.2017 sa upravuje výpočet registračného poplatku v závislosti od výkonu motora v kW, ale aj od veku vozidla.

Do 31.1.2017 sa platí registračný poplatok za auto tak, že zvýšený poplatok sa platí len za prvú evidenciu vozidla a v závislosti od výkonu motora.

Minimálny registračný poplatok je 33,00 EUR (tento hradia okrem iných tiež majitelia elektromobilov a hybridných áut), maximálne zaplatia majitelia áut až 3 900,00 EUR

Účinnosť: 1. január 2017

upravuje vyrúbenie dane bez daňovej kontroly, tzv. vyrubovací rozkaz.

Tento bude možné vydať keď podnikateľ nereaguje na výzvu na odstránenie nedostatkov daňového priznania (ktoré ovplyvňujú výšku dane). Po vydaní vyrubovacieho rozkazu už nie je možné podať dodatočné daňové priznanie.

Vyrubovací rozkaz je exekučným titulom, základe ktorého je možné viesť daňové exekučné konanie.

(Rozsudok Najvyššieho súdu SR zo 31. marca 2016)

Žalobca, spoluvlastník rodinného domu (podiel ½) sa domáhal zrušenia spoluvlastníctva a prikázania nehnuteľnosti do svojho vlastníctva. Žalobca plánoval využiť dom pre bývanie pre svojho maloletého syna. Keďže bol zadlžený, prostriedky si plánoval požičať od príbuzných.

Súd rozhodol v neprospech žalobcu a dom prikázal jednému zo žalovaných, ktorý bol menšinovým spoluvlastníkom (podiel ¼). Tento spoluvlastník disponoval dostatočnými vlastnými finančnými prostriedkami na poskytnutie náhrady ostatným spoluvlastníkom a zároveň chcel zabezpečiť lepšiu prístupovú cestu k iným nehnuteľnostiam.

Podľa súdu je pri posudzovaní, komu prikázať vec, nutné uprednostniť spoluvlastníka, ktorý bude vec využívať priamo. Toto má prednosť aj pred prípadným užívaním blízkou osobou iného spoluvlastníka (v tomto prípade synom žalobcu). Súčasne je potrebné prihliadnuť k reálnym možnostiam daného spoluvlastníka zaplatiť ostatným spoluvlastníkom primeranú náhradu.

Zákon č. 300/2016 Sb.
Účinnost: 6.10.2016

Tímto zákonem se zřizuje centrální evidence účtů vedených bankami a zahraničními bankami, které vykonávají svou činnost na území ČR prostřednictvím pobočky, a spořitelními a úvěrovými družstvy pro jejich klienty.

Správcem evidence je Česká národní banka. Do evidence se zapisují následující údaje: číslo účtu, datum zřízení, označení banky, identifikační údaje klienta, vznik a zánik oprávnění disponovat s účtem a datum zrušení účtu.

Do evidence mohou mít přístup jen orgány činné v trestním řízení, orgány finanční a celní správy a zpravodajské služby (otevřít oficiální znění).

Zákon č. 321/2016 Sb.
Účinnost: 1.12.2016

S účinností tohoto zákona dostane Finanční správa ČR pravomoc prověřovat výši majetku poplatníků v souvislosti s daňovým přiznáním.

Při podezření, že rozdíl mezi nárůstem jmění poplatníka a jeho vykázanými příjmy je vyšší než 5 milionů korun, je Finanční správa oprávněna vyzvat tohoto poplatníka k prokázání původu majetku a případně tento majetek dodanit.

Poplatník je povinen prokázat skutečnosti požadované ve výzvě k prokázání příjmů, ledaže prokáže, že nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně. Tato lhůta činí obecně 3 roky ode dne splatnosti daně nebo od uplynutí lhůty pro podání řádného daňového tvrzení (otevřít oficiální znění).

Zákon č. 257/2016 Sb.
Účinnost: 1.12.2016

Nový zákon výrazně zpřísňuje podmínky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru. Nově je nutné oprávnění České národní banky (přechodné období pro stávající poskytovatele je stanoveno na 18 měsíců od účinnosti zákona, ale tyto subjekty musí podat žádost ČNB do konce února 2017) a mít min. kapitál 20 milionů korun.

Poskytovatel má nově povinnost prověřit, zda žadatel o půjčku bude schopen úvěr ze svých příjmů řádně splácet. Pokud tuto skutečnost poskytovatel řádně a předem neprověří, bude smlouva o úvěru neplatná.

Zákon dále stanoví požadavek písemné formy smlouvy o úvěru. Smlouva musí splňovat řadu požadavků, které kromě jiného zahrnují informace o druhu a podmínkách poskytovaného úvěru. V případě nesplnění těchto požadavků nebude smlouva neplatná, ale úroková míra se změní na repo sazbu ČNB.

Zákon též ruší možnost řešení sporů ze smluv o úvěru prostřednictvím rozhodců. Ustanovení zákona se přitom aplikují i na mikroúvěry do 5 000 Kč.

Za významnou novinku lze považovat možnost předčasného splacení úvěru. Věřitel má obecně nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s předčasným splacením. Ani na tyto náklady však nemá nárok v několika případech vyjmenovaných zákonem (např. v případě úvěru na bydlení, má-li být splaceno 25% výše úvěru během 1 měsíce přede dnem výročí uzavření smlouvy) (otevřít oficiální znění). 

Návrh novely zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, o kterém jsme se zmiňovali v minulém vydání Bulletinu AK-PS, byl přijat a jako zákon č. 368/2016 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od 1.1.2017. Tato novela mj. zavádí povinnou evidenci údajů o skutečných majitelích právnických osob a svěřenských fondů.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3712/2015 ze dne 14. 7. 2016)

V této věci dostal nájemce - provozovatel kavárny výpověď z nájmu, prostory vyklidil a předal je zcela vyklizené pronajímateli. Ten je následně pronajal jinému kavárníkovi. Zaměstnanec původního nájemce prostor se po původním provozovateli kavárny domáhal určení, že jeho pracovní poměr trvá. Ten jej však odkázal na nového nájemce prostor s tím, že práva a povinnosti zaměstnavatele přešly na nového nájemce.

Nejvyšší soud rozhodl, že i v takovém případě dochází k přechodu zaměstnanců dle § 338 zákoníku práce. Starý a nový nájemce nebyli nikterak propojeni (personálně, majetkově), ani mezi nimi nedošlo k žádné jiné dohodě. Právním jednáním, na základě něhož došlo k převodu činnosti (úkolů) zaměstnavatele, je podle Nejvyššího soudu v tomto případě výpověď pronajímatele daná nájemci (původnímu zaměstnavateli) a na ni navazující uzavření smlouvy o nájmu stejných prostor s novým nájemcem, který pokračuje v činnosti obdobného druhu.

(Nález Ústavního soudu sp. zn. I. US 190/15 ze dne 13. 9. 2016)

Stěžovatel působil zároveň jako předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti. Z obou funkcí byl odvolán a nato dostal výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. Stěžovatel se následně domáhal náhrady mzdy.

Soudy prvního i druhého stupně se zprvu neztotožnily s námitkou souběhu a náhradu mzdy stěžovateli přiznaly. Nejvyšší soud ale tato rozhodnutí zrušil a rozhodl, že pracovní poměr byl v důsledku souběhu funkcí založen neplatně. Soudy prvního i druhého stupně, kam se věc vrátila, posléze rozhodly, že stěžovatel na náhradu mzdy nemá nárok.

Rozhodnutí Ústavního soudu však nepodpořilo odmítavý postoj k souběhu funkcí zastávaný nižšími soudy. Ústavní soud uvedl, že výklad zákoníku práce nebrání tomu, aby obchodní společnost a její člen statutárního orgánu podřídili svůj právní vztah zákoníku práce.

(Rozsudek Vrchního soudu sp. zn. 8 Cmo 202/2016 ze dne 28. 6. 2016)

Společenství vlastníků jednotek (SVJ) založené v roce 2002 se domáhalo změny zápisu ve veřejném rejstříku (změna stanov). Zápis z jednání shromáždění ale nebyl sepsán ve formě notářského zápisu. Rejstříkový soud proto tento návrh zamítl.

Na společné gremiální poradě soudců vrchních soudů došlo ke sjednocení stanovisek tak, že formu notářského zápisu musí mít pouze rozhodnutí o změně stanov SVJ vzniklých ode dne 1. 1. 2014, nikoliv však společenství vzniklých dříve.

V případě nájmu bytů upozorňujeme na nutnost důsledně rozlišovat mezi hrazením záloh na služby poskytované s nájmem bytu a vyúčtováním těchto služeb na konci příslušného účtovacího období.

Podle nálezu Ústavního soudu I.ÚS 2708/12 ze dne 11.9.2012 nelze žalovat zálohy, jakmile byly služby nájemci řádně vyúčtovány. Povinnost nájemce hradit zálohy totiž po provedení vyúčtování zaniká. Podle Ústavního soudu lze existenci nezaplacených záloh po řádně provedeném vyúčtování postihnout jen v otázce příslušenství takové platby.

Nejvyšší soud ČR nedávno (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016) také zdůraznil požadavek úplnosti a správnosti vyúčtování. Pouze správné a úplné vyúčtování totiž může přivodit splatnost nedoplatku za služby. V případě chybného vyúčtování nájemce nemůže být v prodlení se splatností nedoplatku. Lze mu nejvýše účtovat poplatek z prodlení ze splatných záloh.

Připomínáme také v této souvislosti, že pokud není dohodnuta splatnost nedoplatku na základě provedeného vyúčtování, nastává tato podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. 4 měsíce ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1186/2016 ze dne 24. 5. 2016)

V této věci Nejvyšší soud přiznal žalobci smluvní pokutu z důvodu porušení smlouvy o dílo ze strany žalovaného.

Žalobkyně (objednatelka) se domáhala zaplacení smluvní pokuty po žalovaném (zhotovitel), který se zavázal pro žalobkyni zhotovit dílo (internetový portál), avšak svou povinnost včas nesplnil. V důsledku porušení povinnosti plynoucí ze smlouvy o dílo žalobkyně od smlouvy odstoupila a u soudu se domáhala zaplacení smluvní pokuty.

Podstatou uvedeného sporu byla skutečnost, že se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty až po téměř 4 letech od porušení smluvní povinnosti; nárok však v době uplatnění nebyl zatím promlčen.

Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého po tak dlouhé době nemohla smluvní pokuta plnit svou funkci (zajišťovací a sankční), a proto by její přiznání představovalo zneužití práva. Naopak v souladu s předchozí judikaturou Nejvyšší soud uvedl, že pro uplatnění nároku na smluvní pokutu není třeba urgovat dlužníka, aby ji zaplatil, nebo prokazovat, že věřiteli vznikla porušením smluvní povinnosti škoda, je-li nárok řádně uplatněn v promlčecí době.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 218/2016 ze dne 22. 2. 2016)

Nejvyšší soud zamítnul dovolání, jímž se žalobce (dovolatel) domáhal vyslovení neúčinnosti doručení exekučního návrhu, který byl vůči němu vydán. Žalobce jako důvod uvedl skutečnost, že na adrese, kterou uvedl v informačním systému evidence obyvatel jako adresu pro doručování, se v době pokusu o doručení dlouhodobě nezdržoval z důvodu pracovních závazků v zahraničí.

Podle Nejvyššího soudu by takový důvod (z dalších důvodů např. hospitalizace) byl omluvitelný pouze tehdy, pokud by se osoba nezdržovala v místě svého trvalého pobytu. Uvede-li však adresu pro doručování, není možné později namítat, že se na uvedeném místě nezdržoval. Pokud se tato adresa fakticky změní, je na dané osobě, aby ji uvedla do souladu s informačním systémem.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 ze dne 23. 5. 2012)

V této věci byli žalobci odvoláni ostatními členy SVJ (společenství vlastníků jednotek) z funkce členů výboru. Stalo se tak na shromáždění společenství vlastníků, na němž byli někteří členové zastoupeni na základě udělené plné moci. Společně s odvoláním rozhodli přítomní členové i o zvolení nových členů výboru.

Následnou žalobou se odvolaní členové domáhali zneplatnění usnesení shromáždění, přičemž zpochybňovali způsob svolání shromáždění i jeho řádný průběh. Právní režim sporu se řídil zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (účinný do  31. 12. 2013).

Nejvyšší soud se zabýval zejména otázkou, zda se může člen SVJ nechat zastoupit na shromáždění společenství. Podle jeho výkladu právo účastnit se shromáždění představuje osobnostní právo člena, nikoliv právní úkon (kterým je až např. výkon hlasovacího práva). Nelze tak použít obecnou úpravu zastoupení v občanském zákoníku. Oprávnění nechat se zastoupit na shromáždění je nutno založit ve stanovách SVJ. Stanovy mohou případně toto právo omezit (např. že zmocnit lze pouze jiného člena SVJ). Pokud stanovy toto právo výslovně neupravují, plnou moc pro zastoupení na shromáždění společenství udělit nelze.

Novela č. 254/2016 Sb.
Účinnost: 1. 11. 2016

Novelou se mění osoba poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí. Nově jím bude vždy nabyvatel nemovitosti. Uvedená změna se projeví až při nabytí vlastnického práva po 1. 11. 2016. U převodů uskutečněných před tímto datem bude ještě poplatníkem daně zásadně převodce. Se změnou osoby poplatníka přitom dochází k odstranění institutu ručení. Sazba daně se nemění.

Novela dále upravuje koncepci osvobození od daně. Osvobození se bude nově vztahovat pouze na první úplatné nabytí stavby rodinného domu či jednotky v bytovém domě, které jsou dokončené nebo užívané. Nevztahuje se na případy nabytí rozestavěné stavby nebo rozestavěné jednotky. K nabytí vlastnického práva přitom musí dojít do 5 let od dokončení nebo začátku užívání domu, resp. bytové jednotky (podle dne, který nastal dříve) (otevřít oficiální znění).

Stav: Senát

Návrh implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/849 (tzv. AML směrnice). V rámci této implementace se do českého právního řádu navrhuje zavést mimo jiné povinná evidence údajů o skutečných majitelích právnických osob a svěřenských fondů.

Pro tyto účely se za skutečného majitele bude považovat fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Pro jednotlivé typy právnických osob mají být stanovena konkrétní pravidla. U obchodních korporací bude za skutečného majitele považována osoba disponující více než 25% hlasovacích práv nebo podílem na základním kapitálu nebo přijímající alespoň 25% zisku z této korporace.

Skuteční majitelé mají být evidováni ve stávajících veřejných rejstřících, samotná evidence má ale být neveřejná. Evidovat se má jméno a adresa, datum narození nebo rodné číslo, státní příslušnost a údaj osvědčující postavení skutečného majitele.

Tyto údaje mají být uchovány po celou dobu, po kterou bude předmětná osoba skutečným majitelem, a minimálně dalších 10 let poté. Navrhuje se, aby byla evidence zavedena k 1. 1. 2018.

Zároveň se přitom na evropské úrovni připravuje další zpřísnění AML směrnice. Podle aktuálního návrhu by tak mimo jiné uvedené kritérium 25% mělo být ještě sníženo na 10%.

Metodický pokyn č. 2/2016

Generální inspektor Státního úřadu inspekce práce vydal dne 2. 3. 2016 stanovisko, které je primárně určeno pro inspektory práce, nicméně v praxi se bude jednat o praktickou pomůcku i pro agentury práce a zaměstnavatele / uživatele.

Dle metodického pokynu nesmí být pracovní podmínky dočasně přiděleného zaměstnance horší než pracovní podmínky srovnatelného zaměstnance uživatele v případě, že poskytování těchto pracovních podmínek je upraveno pracovněprávními předpisy a současně jsou daňově uznatelným nákladem ve smyslu zákona o daních z příjmů.

Metodický pokyn současně obsahuje příkladný výčet pracovních a mzdových podmínek, jejichž poskytování je nutné zabezpečit (např. zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy). (otevřít oficiální znění)

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 ze dne 4. 4. 2016)

Žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka uzavřely smlouvu o dílo, v níž sjednaly mj. i smluvní pokutu pro případ nedodržení termínu splatnosti ve výši 0,5 % z fakturované částky za každý den prodlení. Žalovaná se pak skutečně do prodlení dostala a žalobkyně po ní tuto smluvní pokutu vymáhala.

V důsledku déletrvajícího soudního sporu překročila nakonec výše smluvní pokuty výši jistiny pohledávky ze smlouvy o dílo (a to téměř trojnásobně). S ohledem na to dospěl odvolací soud k závěru, že i když výše smluvní pokuty samotná není nepřiměřená, žalobkyně zneužívá ujednání o smluvní pokutě na úkor žalované a takové jednání odporuje zásadě poctivého obchodního styku. Proto nárok žalobkyně nemá požívat právní ochrany.

Podle Nejvyššího soudu, který změnil rozhodnutí předchozích soudů, nelze považovat smluvní pokutu za nepřiměřenou jen z důvodu délky trvání prodlení s plněním povinnosti. Navíc má smluvní pokuta nejen funkci zajišťovací, ale i sankční. Dožadování se uhrazení smluvní pokuty, jejíž výše narostla jen z důvodu prodlení dlužníka, nelze považovat za rozporné se zásadou poctivého obchodního styku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2457/2015 ze dne 24. 3. 2016)

V této věci obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Žalobkyně s  výpovědí nesouhlasila. Podle ní nebyla dána příčinná souvislost mezi její nadbytečností a přijatou organizační změnou. V rozhodnutí zaměstnavatele nebyl konkrétní zaměstnanec jmenován, byl pouze uveden počet nadbytečných zaměstnanců a název oddělení, kterého se opatření mělo týkat. Soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, dal v tomto žalobkyni za pravdu a žalobě vyhověl.

Podle Nejvyššího soudu však zaměstnavatel nepochybil, neboť jeho rozhodnutí o organizační změně MŮŽE dopadnout potenciálně i na více zaměstnanců. Následné určení konkrétního zaměstnance je pak výhradně v působnosti zaměstnavatele. Nadbytečný zaměstnanec může být podle Nejvyššího soudu označen až ve výpovědi z pracovního poměru. Soud přitom není oprávněn toto rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat.

Novela č. 183/2016 Sb.
Účinnost: 1. 12. 2016

Nově se budou právnické osoby moci dopustit mnohem většího spektra trestných činů, než tomu bylo doposud. Namísto dosavadního taxativního výčtu trestných činů, za které může být právnická osoba trestně odpovědná, nová úprava využívá tzv. negativní výčet, kdy se na právnické osoby uplatní zásadně všechny trestné činy upravené ve zvláštní části trestního zákoníku, vyjma výslovně vyloučených trestných činů, kterých se právnická osoba z jejich povahy nemůže dopustit (např. zabití, účast na sebevraždě, rvačka apod.)

Nově bude tedy moci být odpovědné např. i samo zdravotnické zařízení za trestný čin proti životu a zdraví nebo vydavatelství novin za trestný čin pomluvy.

Na straně druhé novela rozšiřuje možnosti vyvinění se (pokud právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby svým zaměstnancům, vedoucím pracovníkům nebo členům statutárního orgánu ve spáchání protiprávního činu zabránila). Připomeňme, že za trestné činy právnických osob lze uložit tresty z hlediska závažnosti počínaje uveřejněním rozsudku až po zrušení právnické osoby. (otevřít oficiální znění)

Účinnost: 1. 12. 2016

Podstatou zaváděné elektronické evidence tržeb (EET) je, že se eviduje každá hotovostní platba za prodej zboží a služeb, která je základem komunikace mezi podnikateli a Finanční správou ČR. Podle zákona má být evidována každá platba, která není ojedinělá (tedy zejména jednorázová nebo z hlediska daného příjmu zcela výjimečná) a která je zároveň uskutečněna v hotovosti, prostřednictvím šeku, směnky nebo jiných forem a zároveň se jedná o příjmy z podnikání poplatníka daně z příjmu.

Systém bude zaváděn v několika etapách podle oblasti podnikání od 1.12.2016

Poslední etapa bude spuštěna k 1.6.2018 a od této doby budou zákonu podléhat tržby ze všech činností bez výjimky.

Podnikatelé budou muset nejpozději při zaplacení zboží nebo služby poslat Finanční správě ČR údaje o tržbě a vystavit zákazníkovi účtenku (eviduje se mj. pořadové číslo účtenky, datum a čas přijetí tržby a částka). Údaje se pak odesílají přes internet.

Podnikatelé budou moci využít jednorázovou slevu až 5 tisíc korun na náklady spojené se zavedením EET. V případě, že podnikatel úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb, stanoví zákon pokutu až do výše 500 tisíc korun. (otevřít oficiální znění)

Novela č. 163/2016 Sb.
Účinnost: 1. 7. 2016

Tato novela zavádí trestnost již u stádia přípravy trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (krácení daně). To znamená, že k samotnému zkrácení daně vůbec nemusí dojít, k trestnosti postačí, že se pachatel na spáchání tohoto trestného činu alespoň připravoval.

Zákonodárce se snaží postihnout praxi tzv. karuselových obchodů, které jsou založeny na účelově vytvořených mechanismech transakcí za účelem neodvedení řádné DPH. Trestní sazba pro tento druh trestné činnosti může dosáhnout hranice až 10 let trestu odnětí svobody. Dalším z praktických dopadů novely má být umožnění stíhání pachatelů při odhalení nelegálních výroben zejména tabákových výrobků předtím, než dojde k jejich další distribuci.

Novela nemá mít za následek znesnadnění daňového či právního poradenství. Proto ten, kdo spáchání tohoto trestného činu nepřekazil, nebude za toto samotné nepřekažení trestně odpovědný. (otevřít oficiální znění)

Podle Nejvyššího soudu může být přidělování práce zaměstnanci zaměstnavatelem v souladu s pracovní smlouvou posouzeno jako nedovolené (šikanózní) jednání, je-li jeho cílem postih zaměstnance za uplatňování jeho práv u soudu.

V uvedeném sporu se zaměstnanec (učitel střední školy) domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Zaměstnavatel takto ukončil pracovní poměr zaměstnanci z důvodu neomluvených absencí na hodinách, jejichž výuka byla zaměstnanci zadána, třebaže pro ně neměl odpovídající kvalifikaci.

K tomuto odlišnému rozvržení vyučovaných předmětů přitom došlo poté, co se žalobce již jednou u soudu domohl zneplatnění jiné výpovědi. Nejvyšší soud konstatoval, že ačkoliv lze výuku „nových“ předmětů (strojní obrábění, strojní součásti apod.) v daném případě podřadit pod náplň práce sjednanou v pracovní smlouvě (učitel střední školy), je zapotřebí při podobné výrazné změně (z původní výuky anglického jazyka) zkoumat, zda v jednání zaměstnavatele v jeho úplnosti a logické návaznosti nelze spatřovat skrytý postih zaměstnance.

Přidělení práce, pro kterou zaměstnanec neměl odpovídající kvalifikaci, může být právě takovým skrytým postihem zaměstnance za to, že se v minulosti domáhal svých práv vůči zaměstnavateli a proti jeho vůli.

Účinnost: 1. ledna 2016 V souladu s ustanovením § 2257 odst. 2 nového občanského zákoníku nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

Tato úprava je podle ustanovení § 2235 odst. 1 občanského zákoníku jednostranně kogentní a nelze ji tedy dohodou stran měnit. Dne 26.10.2015 schválila vláda návrh nařízení, které nahrazuje předchozí již zrušené vládní nařízení č. 258/1995 Sb., jež vymezovalo pojmy běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu do účinnosti nového občanského zákoníku.

Hlavní odlišností nové úpravy je zvýšení horního limitu nákladu na jednu drobnou opravu na 1 000 Kč (z původních 500 Kč) a současně zvýšení ročního limitu součtu nákladů na drobné opravy na 100 Kč/m2 (z původních 70 Kč/m2) za kalendářní rok. Změnilo se i věcné vymezení drobných oprav, k nimž přibyly zejména opravy týkající se technologií (např. opravy audiovizuálních zařízení sloužících k otevírání vchodových dveří do domu).

Běžnou údržbou se podle schváleného nařízení rozumí „udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení, které se provádí obvykle při užívání bytu“ (podle nařízení jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně krytin, obkladů stěn a čištění zanesených vodovodních odpadů až ke svislým rozvodům).

Obecné vymezení ostatních pojmů je obdobné jako ve zrušeném nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.